Starověké Řecko
Starověké Řecko (5/20) · 6:43

Achilles a Aias hrající hru Amfora ztvárňuje Homérovy hrdiny, kteří během dlouhého obléhání Tróji odložili brnění a hrají hru. Autorem díla je Exekias. [540-530 př. n. l., keramika, vysoká 61,1 cm, umístění: Etruské muzeum, Vatikán]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Nacházíme se v Etruském muzeu, Vatikánském muzeu v Římě, a díváme se na moji oblíbenou nádobu na celém světě. Vidím, proč je to tvá oblíbená nádoba. Skoro až září. To, co ji dělá tak famózní je tento jednoduchý obrázek dvou hrdinů, ale přitom nám dává tolik informací. Tito hrdinově jsou Achilles nalevo a Aias napravo, dva velcí řečtí hrdinové, ztvárněni v Homérově "Iliadě" a Exekias je hrnčíř, který se podepsal pouze na dvou vázách jako hrnčíř a malíř identifikoval tyto dvě figury zakomponováním jejich jmen přímo nad nimi. Také nám říká, co se mezi nimi děje. Achilles nalevo říká slovo "čtyři". Zde vidíte "tesra". A napravo vidíme Aianta říkat "tři" (tri) Hned poznáme, že Achiles vítězí ve hře, kterou hrají. Samozřejmě je to metafora, kterou tento mýtus bude odhalovat. Na obou stranách vidíme jejich štíty. Achilles má stále svoji helmu, ačkoli Aias už svoji sundal. Takže moment odpočinku mezi souboji. Jsou na Trojském bitevním poli. Exekias nám o tom zde dává dokonce více informací. Hod kostkami není pouze hrou, ale také jejich osudem. Podívejte se například, jak jsou nahrbeni a zaměřeni na hru v rukách. a vzpomeňte si, že tito dva jsou velmi blízcí přátelé, je zde tedy důvěrnost, bratrství. Nicméně Achilles, který má zde důležitější roli, drží volně své kopí, můžete si všimnout, jak jsou body odděleny. Na dně můžete díky liniím vidět, že nejsou tak souběžné. Ale podívejte se na figuru vpravo. Aias drží oštěp více souběžně, takže je nám jasné, že svou pěstí zadržuje napětí. Cítím i trochu napětí v jeho obočí. Přesně, když se zadíváte na jeho obočí opravdu zblízka, všimnete si, že Achillovo obočí tvoří samostatná vrytá linie. Ale Aias má dvojitou linii, což je taková nápověda, že je zde možná nějaké napětí. Další detail, který můžeme postřehnout, ačkoliv je velice jemný, podívejte se na obě figury. Achilles je klidný, jeho pata je opřena o zem. Ale Aiantova pata je lehce zvednuta, takže si můžete všimnout slabého světla vycházejícího z pod ní. Jeho svaly na lýtkách pracují, to znamená, že je v napětí. Je také více předkloněný, jeho hlava je níže, než hlava jeho přítele Achilla. To vypadá poněkud vážnějí, než nějaká desková hra. Pozorovatel ze starověkého světa by věděl, co nám kresba na této nádobě říká. Jak jsi řekla, Achilles je velký hrdina. Jako dítě jej matka ponořila do řeky Styx, díky čemuž se stal nepřemožitelným. Držela ho ale za patu, a proto jeho pata bylo jediné místo, kde byl zranitelný. Nakonec bude zabit šípem, který jej zasáhne právě do tohoto místa. Od té doby používáme termín "Achillovo pata" jako slabé místo. Nicméně Achilles zemřel jako velký hrdina. Aiantův osud byl komplikovanější. Přežije Achilla a odnese svého velkého přítele z bitevního pole. Nakonec bude v boji v Achillově brnění. Achilles měl velice speciální brnění vytvořené bohem Héfaistem. Toto brnění chtěli vlastnit hned dva muži. Pronesli tedy před soudem řeč. I když měl Aias k Achillovi nejblíže dostal se do špatné situace kvůli vraždě několika Řeků. Tyto řeky a nakonec i sám sebe zabil vlastním mečem. Konec života v ponížení. Starověký Řek musel mít jako pozorovatel opravdu zajímavý nadhled na tento příběh a na to, k jakým osudům tito hrdinové dospěli. Ale příběh, je jedna věc, a styl, jakým Exekias prezentoval tuto situaci a tyto dvě postavy s takovou noblesou, a tak úžasným detailem ve tvarech této vázy, která je tak elegantní, je něco jiného. Exekias byl opravdu velký mistr atické černé vázové figurové malby. Tyto černé siluety, pokud se podíváte zblízka, jsou zdobeny zejména za pomocí jehly. A černý povrch vypadá jako barva, ale není to zcela barva. Řekové neměli technologie k rozehřátí pecí natolik, aby vytvořili pravou glazuru, která se používá na dnešní keramice. Místo toho vzali kvalitní hlínu, nechali ji ve vodě a použili to jako barvu. Záleželo na množství kyslíku vpuštěném do pece, buďto to zčernalo nebo zčervenalo. Nejdříve listem nanesli barvu na povrch a poté to leštili. Proto dosáhli hladkého povrchu. Představte si zadní část lžíce, neustálé natírání poté dosáhlo povrchu, který byl lesklý a připomínal glazuru. Když se dívám na dekorativní okraje uší, či dekorativní okraje nad figurami, jsou vidět nádherné detaily, skoro až trojrozměrná forma. Lístky jsou tak vyzdviženy do prostoru, jako kdyby chytaly světlo. Řekové často využívali těchto zdobných linií k ohraničení povrchu. Skoro to až připomíná zdobení dortu. Na povrchu se pak často tvoří obrazce připomínající "housenku" . A to zde vidíme v opravdu jemné formě. Exekias byl mistr, jeho nádoby vyčnívají tolika způsoby, jejich tvarem, malbou a detailem v dramatu, který byl schopen sdělit. Etruskové si to také mysleli, protože museli utratit opravdu slušnou částku peněz za převoz této nádoby z Řecka přes středomoří až na italský poloostrov, kde sídlili. Mnoho významných nádob starověkého Řecka bylo zasypáno v etruských hrobkách. Spousta importu. Řekové měli opravdu pozoruhodný obchod s nádobami. Exekias byl jedním z velkých mistrů.
video