Koloseum Oválný amfiteátr v centru Říma je užasným pomníkem staviteských schopností Římanů. [70-80 n. l., umístění: Řím]. Hovoří: Valentina Follo, Beth Harris a Steven Zucker.

[Intro klavírní hudba] Představte si, jak nádherné to muselo být, toto náměstí, se všemi těmito monumentálními oblouky obloženými travertinem a všemi těmi sochami a nádhernými fontánami, ze kterých se vylévá voda, která odráží světla na travertin. Takže bychom to spíše mohli brát jako dnes bereme Lincolnovo centrum (přesně) -- s fontánami uprostřed a lesknoucími se kameny. Řekneme nejdříve něco o konstrukci a jak to vše bylo stavěno? Musíme si představit Koloseum jako obrovskou kruhovou koblihu. Máme zde vnitřek areny. Arena původně v latině znamenala "písek". Na zemi, kde bojovali gladiátoři, používali písek, aby se do něj vsákla krev a tělní tekutiny. Vlastně je to jako stelivo pro kočky, když o tom přemýšlíte. takže mezi jednotlivými boji to mohli velice jednoduše vyčistit. Původní název této budovy nebyl Koloseum. Koloseum je přezdívka, kterou budova získala později. Ne proto, že to byl kolosální monument, ale protože bylo umístěno v blízkosti kolosální sochy -- původně Nerovy -- která byla součástí výzdoby jeho domu. A díky jeho blízkosti vznikla tato přezdívka. Původní název byl ve skutečnosti Flaviánský amfiteátr. Což je vcelku typický postup i když vezmete v úvahu americké monumenty. Máte Lincolnovo centrum, máte Rockefellerovo centrum. Jsou spojeny se jménem rodiny, která zaplatila jejich stavbu. Flaviovská rodina zaplatila za stavbu Kolosea. Flaviánský amfiteátr je pouze technický název pro tvar. V řečtině to znamená "dvojité divadlo". Původní řecká divadla byla stavěna do půlkruhů s plochým koncem u jeviště. Zde máme tyto dva aspekty spojeny. Díky použití oblouků a betonu, byli Římané schopni postavit amfiteátr dokonce i dvojité divadlo se sedadly na plochém povrchu. Inženýrství, které za tímto monumentem stojí, je absolutně udivující, když vezmeme v úvahu, že bylo postaveno za deset let. Do Kolosea se vešlo mezi 50 000 a 80 000 lidmi. A když se podíváte na horní část každého z přízemních oblouků, uvidíte římské číslo. Jsou velice tmavá a omšelá. (Á, vidím!) Vidíte zde 23 (XXIII). Pak tam je 24 (XXIV). A pak tam je 25 (XXV). Jdou za sebou. A tato čísla by byla napsána na lístcích, které byly dávány lidem. Jako na moderním stadionu, měli jste přidělené sedadlo ... Číslo brány. Také sedadla. Protože to bylo pro Římany extrémně důležité. Dokonce i sedadla byla rozdělena podle jejich postavení. Takže jste měli důležité osobnosti blízko k areně a nejméně důležité - a to je ženy - na horním podlaží. Zde vidíme styl Kolosea. Máme tu tři patra oblouků, a pak ještě další patro - čtvrté patro s okny, takže je to uzavřeno a jsou tam malá okna. A když se podíváte na tyto oblouky, oblouky jsou orámovány sloupy. A ve spodní části máme něco, čemu se říká toskánský sloh. Je podobný dórskému, ale je to více místní - italský styl. Zdá se, že je ještě jednodušší, než dórský. Ano, je tu také patka. Myslím tím, že dórské sloupy nemají patku, zatímco toskánské sloupy patku mají. A také nejsou žlábkované, že? Ne. A pak jdeme k ionským sloupům v druhém patře. A ionské sloupy vlastně jsou... jsou považovány za nejvíce ženské ze všech sloupů. Protože jejich proporce byly štíhlejší a s volutami nahoře. A ženy seděly také výše... přesně. A ve vrchním patře máme korintské. Jsou založeny na paznehtíku (známý jako akant), je původem z Říma, můžete ji najít v mnoha zahradách. Je velice hezká a má zelené listy. Takže je to imitace kusu kamene pokrytého listy trav. Uvnitř každého z oblouků na druhém a třetím patře by byla socha. A na vrchním patře by byly pravděpodobně nahoře bronzové štíty, střídavě s okny. Ano, představujeme si Koloseum jako [prstencový] koblih. Vnější kruh byl vytvořen bloky travertinu. Vnitřek koblihu byl vytvořen jádrem z betonu. Staří Římané měli již zvládnutý beton a byli skutečně první, kdo ho používal jako stavební materiál. A to bylo klíčové pro jejich schopnost vytvořit stavby této velikosti. Také něco jako Panteon. Vývoj betonu byl zásadní ze dvou hlavních důvodů. První je, že když pracujete s lámaným kamenem: mramorem, travertinem, dokonce i pěnovcem, potřebujete specializované pracovníky, protože potřebujete vědět, jak kámen opracovat. Když to uděláte špatným způsobem, kámen se vám bude drolit v ruce, že ano? S betonem je možné, aby nespecializovaní dělníci vyráběli něco, co je více bytelné. Zároveň je to méně drahé. Lámat bloky mramoru není nejlevnější. Beton se také mohl vytvořit všude. Potřebujete jen trochu malty a několik kusů kamene, aby se to spojilo a nakonec vodu. Takže je to velice jednoduché, ale současně je to více přizpůsobivé. S betonem získáváte jistou pružnost a můžete tvarovat prostor. Jedná se o tekutou hmotu, kterou tedy můžete různě tvarovat. Takže byste vzali dřevěnou konstrukci, která by ohraničila vybraný prostor a pak byste nalili beton do dřevěné formy. Přesně, posléze to můžete překrýt dekoracemi. Mohou to být cihly, štuková omítka, cokoliv chcete. Takže to skutečně dovolilo daleko monumentálnější stavby, a bylo to ekonomicky a fyzicky proveditelné. A také levnější a rychlejší. Víte, deset let na stavbu Kolosea je docela velký úspěch, protože používali hlavně beton. A také to znamenalo přemýšlení o architektuře novým způsobem, co se týče tvaru vnitřního prostoru. Zejména interiéru. Protože, když se podíváte na řeckou architekturu, díváte se na chrámy, jejichž vnitřek je vcelku úzký, Když si vezmete Panteon, jste v této úžasné sféře. A proto přišli s myšlenkou tvarování ne vnějšku, ale vnitřku aby byli schopni vytvořit klenutí, které by dovolilo mít volný prostor bez stojících sloupů uprostřed, které podpírají střechu. Vzdalují se od architektury podpěr a pilířů a orientuje se na interiér, který vlastně jistým způsobem téměř zdvojnásobil objem dnešních slovníků a vytvořil pokrok ve vztahu k systému, který existoval po tisíce let. Římané využili beton v takovém měřítku, že jim dovolil postavit cokoliv chtěli. Nebyli omezováni prostorem. Řekové nemohli postavit divadlo kdekoliv chtěli. Potřebovali svah. A když jste žili ve městě bez svahů? Žádné divadlo jste neměli, že? Římané byli schopni vytvořit divadlo, amfiteátr, nebo cirkus, nebo lázeňské komplexy kdekoliv chtěli. Je pravda, že Řekové, zdá se, používali přírodní rysy pasivnějším způsobem, zatímco Římané, jak se zdá, tvarovali krajinu daleko agresivněji. Mluvila jste o tom, že zde bylo jezero. Vysušme to jezero. Uděláme zde budovu. Příroda se dostala do služeb člověka spíše než naopak. To je vlastně velice důležité. Ve skutečnosti chtěli být schopní tvarovat svůj prostor. Takže myšlenka urbanistického plánování, mohli jste postavit město tak, jak jste chtěli a nebýt závislí na krajině, která tam byla. Ale myslím si, že to je ten důležitý způsob, jakým o sobě Římané smýšleli -- jako vládci krajiny, kteří mají tuto dominanci. Zdá se mi, že Římané byli utvářeni způsobem, který je výmluvný pro pro jejich jim vlastní sílu. Co bylo jiné v Římské společnosti, je, že nebyli rasisté ve smyslu že by se dívali na barvu vaší kůže. O to se vůbec nestarali. Byla to multikulturní společnost. Byli tam Římané z Afriky, Římané z Turecka, Římané z germánských zemí. Rozdílem bylo, zda jste měli či neměli občanství. Když jste nebyl občan, nebyl jste nikdo. Ale když jste byl občan, barva vaší pleti nebyla důležitá. Ale byly jemné rozdíly i mezi občany. Samozřejmě, že byly společenské třídy. Zajímavým aspektem byl fakt, že jste se mohli po společenském žebříčku posunovat. Zatímco u Řeků jste nemohli ani získat občanství. Bylo velice vzácné získat občanství. U Římanů se dokonce i otrok mohl stát nejprve svobodným člověkem, a pak se jeho děti staly plnoprávnými občany Říma. Je to jako Amerika. Když si vezmete Ameriku, je to jako druhá generace imigrantů, to je stejný koncept. Uvědomili si, že možnost se stěhovat a možnost dát lidem jistou šanci v životě může hodně znamenat pro ekonomiku. [Závěrečná klavírní hudba]