Phillipsova křivka Co je Phillipsova křivka? Proč mají inflace a nezaměstnanost tendenci nepřímo korelovat?

Na konci 50. let 20. století William Phillips zpozoroval, že existuje korelace mezi nezaměstnaností a inflací. A mám tady portrét pána, jmenoval se Irving Fisher, který si tohoto vztahu všiml již o několik desetiletí dříve. Vztah však dostal jméno po Philllipsovi, protože jeho publikace lidi zaujala. A ten vztah není příliš překvapující. Vypadá sice, že se trochu příčí zdravému rozumu, ale budeme mluvit o příkladech, které, jak se zdá, odporují tomuto vztahu. Když zobrazím procento nezaměstnanosti tady na mé vodorovné ose a inflaci na svislé ose. Označím ji inflace. Všiml si (vyberu si nějaké náhodné body), že v jednom roce, kdy byla vysoká inflace, byla nízká nezaměstnanost a v jiném roce, kdy byla vysoká nezaměstnanost, byla nízká inflace. A není jasné, co způsobuje co nebo je možné, že jsou vzájemně spjaty. Potom v dalších letech, ve kterých jste třeba měli střední inflaci nebo relativně nízkou nezaměstnanost. Přezkoumal řadu let a vynesl je takto na tuto osu. Zobrazím je všechny stejnou barvou. Vezmete řadu několika let a zobrazíte je tady. A teď tu máte vyšší inflaci a trochu větší nezaměstnanost než v tom roce tady. A tak bych mohl některé body zakreslovat tady. Mohli byste mít deflaci. A viděl, že tu existuje korelace, že tu existuje inverzní vztah. Pokusíte-li se proložit křivku těmito body a mohli byste tu mít více bodů, vybírám si je náhodně, mohli byste jimi proložit křivku, která vypadá nějak takhle. Obecně řečeno, máte-li vysokou inflaci, jste-li tady nahoře, máte vysokou inflaci a nízkou nezaměstnanost. Nízká nezaměstnanost je žádoucí a tady máte nízkou inflaci a vysokou nezaměstnanost. A kdyby se tato křivka dostala pod vodorovnou osu, měli byste ve skutečnosti deflaci a to zní rozumně. Mluvili jsme o tom již dříve v pojmech, které se nabízí, když používáme zdravý rozum. Znovu však vidíte, že není jasné, co způsobuje co. Ale můžete si představit svět, uvažovat o tom, že máte-li nízkou nezaměstnanost, nebo se na to můžete dívat jako na vysokou zaměstnanost. Jeden ze způsobů, jak nahlížet na nízkou nezaměstnanost je, že máte vysoké využití trhu práce. V této situaci mají pracující větší vyjednávací sílu. A mají-li pracující větší vyjednávací silu, musí jim zaměstnavatelé zvýšit platy, aby si získali a udrželi zaměstnance. Mají větší vyjednávací sílu a mají více možností. Existuje spousta lidí, kteří se je snaží zaměstnat. Zaměstnavatelé zvyšují mzdy, aby pracovníky přitáhli a udrželi. Ale samozřejmě, když zvyšujete mzdy, obecně zvyšujete kupní sílu pracujících. Tohle je zvyšující se kupní síla pracujících, která by zvýšila jejich poptávku po zboží a službách. Zvyšuje-li se jejich poptávka po zboží a službách, zvyšuje se využití všech výrobních faktorů: půdy, kapitálu, podnikatelů a práce, což způsobí ještě další snížení nezaměstnanosti. A dokážete si představit, že máte-li již nízkou nezaměstnanost.... a toto je jen jeden z výrobních faktorů. Ale uvažujete-li však o všech výrobních faktorech, jsou pravděpodobně všechny vysoce využity. Továrny pracují téměř na plnou kapacitu, trh práce pracuje na plnou kapacitu. Zvýšíte-li kupní sílu, zvýšíte-li v tomto kontextu poptávku, poptávka stoupá, nízká nezaměstnanost, využití práce klesá. Je tu menší kapacita, vyšší poptávka. To způsobí, že ceny stoupají. Způsobí to tedy obecný růst cen. Stoupají-li ceny, pracující mají větší vyjednávací sílu a více možností zaměstnání, ale současně mají také vyšší náklady, vyšší životní náklady. A dostávám tu rukou nakreslený, trochu kostrbatý diagram. Ale mělo by z něj být patrné, jakou to má všechno celkovou dynamiku. Pracující mají více možností a větší vyjednávací sílu, mají také větší životní náklady a celé hospodářství pracuje skoro na plné obrátky. Začnou požadovat ještě vyšší mzdy a hospodářství prochází tímto cyklem znovu a znovu. Z hlediska selského rozumu to vypadá celkem samozřejmě, ale existují výjimky. V 70. letech zažili USA stagflaci a ta je nejhorší. Je to vysoká inflace a vysoká nezaměstnanost. Ta je tady. Stagflaci mohou způsobovat různé faktory. V 70. letech lidé poukazovali především na jeden faktor, ale je důležité si uvědomit, že v ekonomii lidé nikdy nevědí jistě, co je přesnou příčinou a málokdy je to příčína jen jedna. Ale jeden z faktorů, na který se často poukazovalo, byl, že došlo k velkému otřesu nabídky. Došlo k otřesu nabídky ropy, což způsobilo, že všechny výrobní náklady vzrostly a to vyhnalo ceny nahoru. Neumožnilo to však, aby se celá země jako celek stala produktivnější. Můžeme se na to dívat tak, že to tady vyhnalo ceny nahoru, což způsobilo vyšší žívotní náklady tady, ale tuto část cyklu spojujeme s nízkou nezaměstnaností a vysokou inflací, k nimž nedocházelo. Protože však tyto vysoké ceny v zásadě směřovaly ven ze země, znamenalo to, že potlačovaly schopnost lidí platit za jiné věci a způsobovaly vyšší životní náklady či vyšší ceny ropy. Odtud nebo odtud bych mohl nakreslit přímku, ale uvědomuji si, že to začíná být trochu nepřehledné. Asi si uvědomujete, že to omezilo poptávku po domácí výrobě a tak tu nakreslím zápornou zpětnou vazbu. Potlačilo to chuť lidí kupovat věci, protože museli platit tolik za naftu. Existují však i jiná vysvětlení. Když lidé viděli nízkou nezaměstnanost, vláda chtěla tisknout více peněz, aby uvedla věci do pohybu, ale nedostala se z tohoto virtuálního kruhu. A také se argumentuje, že existovaly strukturální příčiny, které způsobovaly to, že se ekonomie nemohla správně přízpůsobit tak, aby se pracující a zdroje efektivně alokovaly. Hlavní důvod proč se tady vracím do 70. let, je to, abych ukázal, že to není nějaký zákon a že není jasné, co způsobuje co. V 70. letech, kdy došlo k stagflaci, byla situace opačná k tomu, co se stalo na konci 90. let. Tehdy byla poměrně nízká inflace a poměrně nízká nezaměstnanost. Na konci 90. let jsme byli ve velmi dobré situaci a mnozí lidé argumentují, když jsme toho dosáhli tehdy, proč ten cyklus stále nepokračuje. Ceny nestoupají proto, že pokračuje trend obrovských technických zlepšení. Měli jste počítače, telekomunikace, Internet, objevuje se tu jakási super proaktivní křivka. A tak, i když tu byl tento cyklus, kupní síla se zvětšila a poptávka stoupla, proaktivita země se zvyšovala tak, že to nevedlo k inflaci. To je to, co nás dovedlo k inflaci na konci 90. let. Obecně je to další věc, nad níž bychom se měli zamyslet. Do jisté míry k ní také vede zdravé uvažování, ale jako vše v ekonomii je to to trochu složitější a komplikovanější. Je tu korelace, kterou můžeme pozorovat, která může obecně platit, ale vždy tu budou nějaké výjimky.