Cytotoxické T buňky Jak jsou aktivovány cytotoxické T buňky MHC I/antigeny a jak zabíjejí infikované buňky

Když jsme se učili o antigen prezentujících buňkách, zjistili jsme, že nejdřív něco stráví - nakreslím dendritickou buňku, jak nejlépe umím Možná jsem ji mohl nakreslit jednodušší. Dendritická buňka je fagocyt a antigen prezentující buňka. Poté co fagocytuje nějaký patogen, rozebere ho a zobrazí - zobrazí antigeny na svém povrchu tady na proteinovém komplexu a část patogenu, kterou z něj odstřihl, umístí sem. Ve videu o antigen prezentujících buňkách jsme se naučili, že tento komplex je MHC typu II., což znamená hlavní histokompatibilní komplex. Histokompatibilita znamená tkáňová kompatibilita. A to je případ antigen prezentujících buněk. I B buňky tohle dělají. Nakreslím B buňku. A B buňka - má na membráně takto navázanou protilátku. Má jich ve skutečnosti mnoho, mnoho tisíc. Mohl bych jich nakreslit spoustu, ale tak jen abyste věděli, že jich je tu víc. Některá se možná spustí nebo připojí k nějakému typu viru, proteinu či bakterie vznášející se kolem. A také to pohltí, rozloží, stejně jako to dělala dendritická buňka. Rozloží to a část prezentuje na svém povrchu spojené s MHC typu II. Tohle je tedy MHC II komplex. A tyto profesionální antigen prezentující buňky půjdou a budou brát věci z tekutin, z látek v těle. Pohltí je to, řeknou si "to je špatné", rozloží je to a prezentuje na MHC II. Proto jim říkáme profesionální antigen prezentující buňky. Ukáže se, že všechny buněk v našem těle, a tím myslím všechny buňky s jádrem... Všechny buňky v lidské těle, které mají jádro - jediné buňky, které ho nemají, jsou červené krvinky, to mě velmi fascinuje, takže mají více místa pro ukládání hemoglobinu. Ale všechny buňky s jádrem v našem těle mají další hlavní histokompatibilní komplex, kterému se říká MHC typu I., hlavní histokompatibilní komplex typu I. Pro vaši představu, toto jsou také buňky s jádrem. Také mají na sobě MHC typu I. Tady... Zajímavé na MHC I. komplexu je, že díky tomu, že je na každé buňce v našem těle, tedy na každé kromě červených krvinek, tak když se v buňce děje něco divného... Například buňka je nádorová a vyrábí bláznivé proteiny. Nebo byla napadena virem. Nebo nějakou bakterií či divným proteinem... Každá buňka v těle umí takové věci rozložit, i když nefunguje jak má, a vystavit je. Řekněme, že tato buňka je nádorová. Je nádorová a má všechny tyto divné proteiny, které presentují pouze nádorové buňky a nejsou normální pro normální buňky, a budou prezentovány na MHC I. Řekněme, že mám nějakou další buňku, jiný typ buňky. Má jádro. A je například infikovaná virem. A změnila se v továrnu na viry. Stejné to bude... v buňce jsou mechanismy, které mohou vzít některé tyto virové proteiny a prezentovat je na MHC I. komplexu. V případě MHC II., toto spustí pomocné T buňky a řeknou si: "Víš co? Něco jsem tu našel! Tady je malý kousek, pane Pomocná T-buňko. Proč se na to nenavážete a nezalarmujete systém?" A u MHC I., systém řekne: "To není nic, co by tu jen tak poletovalo! Jsem napadena! Jsem nádorová! Zbláznila jsem se. Radši mě zabij. Jsem virus, továrna na viry! Měl bys mě radši zabít" A tyto zprávu dostanou cytotoxické T buňky a to je téma tohoto videa. Abyste pochopili rozdíl... Máme T buňky... Oba druhy mají T buněčné receptory, ale ty pomocných T buněk se vážou na MHC II. komplex. Řekněme, že toto je pomocná T-buňka. A udělá to - ne všechny pomocné T-buňky by to udělaly. Pouze ty, které mají správnou kombinaci, tenhle správný variabilní kousek, který se správně váže s kombinací antigenu a MHC II komplexem. Tento typ pomocné T buňky se naváže, aktivuje a začne se dělit. A tyto efektorové buňky spustí alarm a a jejich paměťové verze zůstanou pro případ, že by se něco podobného přihodilo znovu. MHC I., místo aby přitahovalo pomocné T buňky, bude přitahovat cytotoxické T buňky. Podobně jako pomocné T buňky, T buněčný receptor má neproměnlivou část, ale má i proměnlivou část, která je specifická pro jeho kombinaci antigenu a MHC II. Možná tato cytotoxická T buňka bude pomáhat, když se nějaká buňka stane nádorovou. Ale byla by k ničemu - nebo se ani nenaváže, k této, kterou přitahuje virus. Na to je potřeba jiná cytotoxická T buňka, která to umí. A jak vzniká taková variabilita mezi pomocnými T buňkami a cytotoxickými T buňkami nebo jak jste viděli mezi B buňkami, které měli na membráně navázané protilátky, to všechno vzniklo během jejich vývoje a dospívání kdy se DNA kódující tyto variabilní proteiny úmyslně promíchá. Obvykle se snažíme zachovat informace DNA, tady se ale promíchávají. Když cytotoxická T buňka najde , co hledá, na MHC I - pamatujme, na každé buňce s jádrem v našem těle je MHC I., tak se aktivuje. Řekněme, že tahle buňka řekne: "Tohle je podezřelé. Radši bys měl umřít." A aktivuje se a jako jiné aktivované buňky, začne se dělit, dělit, dělit a diferencovat. A dělí se a diferencuje v paměťové buňky, pro případ, že bude znovu potřeba, pro případ, že tento typ rakoviny se znovu objeví. A také v efektorové T buňky, které jsou ty, co zabíjejí. Tohle je efektor. Řekněme, že některý z těchto efektorů - také se vážou na rakovinné molekuly, rakovinné buňky, asi takto. Řekněme tedy, že tato buňka se rozdělila a tady je její kopie. To dělá rakovina. Buňky se agresivně dělí, produkují divné proteiny. A prezentuje divné proteiny na svém MHC - hlavním histokompatibilním komplexu typu I., ukazuje divné proteiny a některá z efektorových cytotoxických T buněk k němu bude bude takto přitahována Nebudu se zaobírat detaily o tom, co způsobuje toto přitahování ani o všech membránových proteinech. Když budete mít imunologickou přednášku, tak se o tom dozvíte víc. Tato cytotoxická T buňka v podstatě donutí tuto buňku, aby se zabila, a to několika různými způsoby. Jeden je exocytóza mnoha proteinů. Říká se jim perforiny a dělají maličké díry do buněčné membrány. A jsou i jiné proteiny, které vypouští, jmenují se granzymy, a v podstatě spouští mechanismus, který buňku přiměje se zabít. Takže kolem a kolem... B buňky velmi efektivní v produkci... Když je B buňka aktivovaná, produkuje protilátky, které zabíjejí věci kolem. Když je B buňka aktivovaná, začne produkovat spoustu protilátek. Tyto protilátky poletují kolem a pak se mohou navázat k virům, které jsou pak neúčinné, nebo je jen označí pro makrofágy nebo dendritické buňky nebo jiný typ fagocytu - zatímco T buňky jsou používány k zabíjení buněk, které se pokazily. Například nádorová buňka prezentující divné proteiny, nebo když do buňky vstoupil virus, tak jsou protilátky k ničemu. Nebudou schopné se dostat do buněk. V takovém případě, namísto uklizení samotného viru, přijde cytotoxická T buňka a prostě buňku zabije, protože z té buňky je teď továrna na viry, takže se jí musíme zbavit.