Verrocchio (s Leonardem), Křest Krista, 1470-75 Hovoří:Dr. Beth Harris, Dr. Steven Zucker

Jsme v galerii Uffizi ve Florencii a díváme se na Verrocchiovu malbu Křest Krista. Napravo vidíme svatého Jana, který křtí Krista. To je současně moment, kdy je odhaleno Kristovo božství, což představuje Duch svatý, ruce Boha nahoře. Co je na tomto obraze obzvláště zábavné je, že Leonardo byl jeden z Verrocchiových žáků a namaloval některé části tohoto obrazu. Ok, to je bláznivá představa. Protože na Leonarda nahlížíme jako na mistra vrcholné renesance a představa jeho jako žáka a pozorování jeho dostupné žákovské práce je opravdu skvělé. Dobře, je to trochu bláznivé, jen představa, že ostatní lidé by namalovali část našich maleb. To je pravda. Je to něco, co si nedokážeme u moderního umělce představit. Ale toto byl standardní postup, kdy měl mistr žáky a ti pracovali pracovali v jeho dílně často na méně podstatných prvcích. Víme, že Leonardo byl zodpovědný za jednoho z andělů. Správně, takže jednoho dne Verrocchio řekl: "Dnes, Leonardo, mohl bys pro mě nakreslit jednoho z andělů?" A tak Verrocchio namaloval jednoho a Leonardo druhého. A myslím, že lze uvažovat o jednom z andělů jako o raně renesančním a o druhém jako o vrcholně renesančním anděli. Leonardův anděl představuje vrcholně renesančního anděla, protože to byl Leonardo, kdo vynalezl styl vrcholné renesance. Zdá se mi to jasné. Máme dva anděly, jsou hodně blízko sebe. Všimněme si, jak jeden z andělů, Verrocchiův, vypadá skoro typicky, jako chlapec. Má vypadat jako chlapec. Možná Verrocchiovi stál nějaký obyčejný hoch modelem. Leonardův anděl vypadá, jako by žádného pozemského modela neměl. Je prostě ideálně krásný. A tento ideál krásy, se stal velmi důležitým ve vrcholné renesanci. Vybavíme-li si postavy typu Michelangelova Davida, je to ideál krásy postav vrcholné renesance, který napovídá o jejich božství. To je tak zajímavé. Protože ve 13. století, tedy období rané renesance, obraz představoval vyobrazení jiného, světského, božského, které nemělo nic společného s tím pozemským. Ale poté, v 15. stol. máme umělce, kteří studovali přírodu, skutečnosti. V jistém smyslu můžeme říct, že Leonardo to dokonce překonává tím, že se poučil v 15. stol. a přepracoval jeho principy za účelem vytvořit transcendentní zpodobnění božství. Na počátku 14. století umělci znázorňovali duchovno nebo nebeskost užitím velkým množstvím zlata, svatozářemi, postavami, které byly velmi ploché, takže navrhli nadsmyslno, něco jako světaznalost. Takže to, co Leonardo dělá je, že zachovává všechny tyto prvky z rané renesance, tedy jak vytvořit lidskou bytost tak, aby vypadala reálně. Užitím modelů, přesením váhy a gravitace na postavu a trojrozměrnosti. Porozuměním anatomii postavy. Přesně. Všechny z těchto myšlenky pochází z rané renesance a dodávají postavám nadřazenost a božskost Tak moc, že se svatozář zdá nadbytečnou. Přesně tak. A je to Leonardo, kdo skoncuje se svatozáří, ale není to jen ideál krásy, který svědčí o nadřazenosti a duchovnosti. Jsou to také, alespoň myslím, pohyby postavy. Podíváme-li se na Leonardova anděla držícího Kristovo oblečení, klečí a obličej má doprava, jeho ramena jsou natočena doleva, jeho hlava se naklání dozadu a vzhůru a je to úžasně složitá póza. Vrátíme-li se zpět do rané renesance, umělci jako Masaccio a Donatello pouze objevovali, jak vytvořit postavy stojící v kontrapostu, aby se pohybovali realisticky. Ale Leonardo je obrovský krok za tím. Postavy se opravdu pohybují elegantně a ladně, což naznačuje božskost. Leonardo nám tak nabízí letmý pohled do budoucna, příslib toho, co pro nás má vrcholná renesance v zásobě, (hudba)