Italská renesance
Italská renesance (26/38) · 5:30

Masaccio, Madona s dítětem, 1426 Masaccio (Tommaso di Ser Giovanni di Simone), tempera na dřevě (Národní galerie v Londýně. Oltářní obraz si objednal notář Giuliano degli Scarci z Pisy pro kapli sv. Juliána v kostele Santa Maria del Carmine v Pise. Hovoří: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zuckerh

Jsme v Národní galerii v Londýně a díváme se na Masacciův obraz Madona s dítětem. Pochází přibližně z roku 1426. Je to jeden z nejvýznamnějších obrazů západního umění. Je to velice důležitý obraz. Takový naturalismus nebyl k vidění po staletí, přestože je obraz zasazen do gotického rámu s lomeným obloukem. A ten klasicismus, korintské sloupy na trůnu a ta samotná postava. Mariina monumentálnost, u které lze vidět podobu s antickými sochami. Její klín působí tak trojrozměrně. Světlo dopadá zleva a osvětluje její roucho. Navazuje na příslib z minulého století. Na Giotta. Giotto byl na počátku důležitého přechodu k lidštějšímu a empiričtějšímu zobrazování postav lidí, Krista a Marie. Tento proces pokračuje několik generací a pak se zastavuje v polovině století. Někteří tvrdí, že kvůli černému moru, ekonomickým problémům, atd. V pak v 1. čtvrtině 15. století vidíme, že se Giottův příslib vyplňuje u Masaccia. On měl ale k dispozici náčiní, které Giotto neměl. Masaccio má lineární perspektivu. Díky Brunelleschimu. Přesně tak. Ten vynalezl metodu na vytvoření iluze prostoru na plochém povrchu. Masaccio byl první, kdo tuto perspektivu použil mimo architekturu. Vidíme kolmice nebo úhlopříčky, které jako by mizí v prostoru samotného trůnu. Vzniká dojem, že Marie opravdu sedí na trůnu. Dříve byly často v pozadí dekorativní látky, závěsy nebo plátno, což vytvářelo plochý dojem, jako zlaté pozadí tady. Je to zvláštní, protože Masaccio nám ukazuje staré věci jako to pozadí, namísto kterého bychom čekali část oltáře. Ale naopak trůn namalovaný pomocí lineární perspektivy, je velice uvěřitelný a realistický. Podívejme se na tradiční plochou svatozář kolem Mariiny hlavy a porovnejme ji s inovativnější Kristovou svatozáří, kterou vidíme z úhlu. Je zkreslená perspektivou. Je to svatozář - nereálná věc, která se tady chová reálně a existuje v prostoru, což je zvláštní. Pak tu máme v pozadí z každé strany anděly, kteří jsou částečně schovaní za trůnem a zase máme dojem prostorovosti, který je důležitý. Andělé vepředu drží loutny, které jsou zkreslené perspektivou a také vytváří dojem prostorovosti. Tento zájem o prostor a naturalismus postav tvoří součást revoluce rané renesance. Také vidíme určitou intimitu, kterou jsme pozorovali už ve 14. století, ale tady Marie drží Krista v objetí a pečuje o něj. A Kristus si tady žužlá v puse prsty. Tady vypadá víc jako dítě v porovnání s dřívějšími obrazy. Není zobrazen jako malý muž, jeho hlava odpovídá velikosti těla. Je baculatý a žužlá si prsty jako dítě. V ruce drží hroznové víno, což je velmi důležité, protože je předzvěstí vína, na které se odkazuje při svátosti oltářní a poslední večeři Páně, když Kristus říká: „Toto je má krev.“ Přestože je tu zobrazena láskyplná chvíle, máme tu odkaz na Kristovu smrt. Ta modrá barva, ve které je Marie často zobrazována, je tak zářivá. Vyráběla se z lazuritu a byla to ta nejdražší barva, takže je do ní zahalena právě Marie. Přesně tak. Blízký vztah mezi postavami dělá obraz přístupnější divákovi. To bylo v renesanci stále důležitější. Je tu další odkaz na Kristovu smrt. Vzor na schodě pod trůnem. Takový vzor se často vyrýval na římské sarkofágy. Je to odkaz na Kristovo uložení do hrobu. A další předzvěst Kristovy smrti. Pod tímto schodem je další odkaz. Za andělem s loutnou vlevo, za jeho křídlem vidíme stín. Protože světlo přichází zleva, nasvědčuje to tomu, že tento obraz neměl být původně vystavován samotný. Byl pravděpodobně součástí polyptychu a na dalších obrazech mohly být vlevo další postavy. Je to takové vodítko, že obraz teď nevypadá tak, jak byl původně zamýšlen. Takže tam mohla být další postava, která vrhá ten stín. A stíny se nemalovaly od dob starověkých Římanů. Masaccio tady předvedl něco velice převratného. Stíny pomáhají vytvářet dojem trojrozměrnosti, takže Marie s Kristem vypadají, že jsou přímo tady před námi jako skutečné postavy v prostoru. A vytváří spojení mezi námi, jako lidmi v trojrozměrném prostoru, a postavami, které se nám sice podobají, ale jsou božské a existují v prostoru obrazu. (hudba)
video