Úvod do protestantské reformace: Martin Luther (2 of 4) Úvod do protestantské reformace: Martin Luther (2 of 4) Hovoří: Dr. Steven Zucker

V prvním díle jsme se dozvěděli, že Martin Luther byl profesor teologie na univerzitě ve Wüttenbergu a Augustiniánký mnich, který vyvěsil svých 95 spisů na dveře zámeckého kostela ve Wüttenbergu. Tak se alespoň traduje v příběhu. Luther nesouhlasil s tím, jak katolická církev přistupovala k vykoupení. Zejména se však zabývá prodáváním odpustků. Luther vystupoval proti prodávání odpustků a podobným peněžním transakcím, které měly člověku pomoci dostat se do nebe. Tetzela, který prodával odpustky, jsme již citovali v prvním videu, ale zde je další citace: "Nepřispěješ ani haléřem na koupi tohoto psaní? Nepřinese ti to peníze, ale božskou a nesmrtelnou duši, neporušenou a vyrovnanou v království nebeském." Musíme pochopit, že odpustky jsou součástí většího systému a církev věří, že v konečném důsledku je to správné. Ale přesto to zní jako přesvědčování prodejce ojetých automobilů. V jedné části svých 95 spisů Luther zmiňuje, že lidé budou klást otázky ohledně nakládání s odpustky, na které my neumíme odpovědět, jako například: "Proč papež nevyprázdní očistec kvůli posvátné lásce a neblahým duším, které v něm jsou, jestliže vykoupí nekonečné množství duší jen kvůli zatraceným penězům, kterými si koupí církev? První důvod by byl maximálně spravedlivý, ten druhý je triviální." Co se tedy snaží říct, je to, že pokud má papež autoritu, pokladnici zásluh všech svatých, kterou může rozdělit, proč je prodává, aby vybudoval církev? Proč prostě nespasí duše v Očistci a nepošle je nahoru do Nebe, když má moc to udělat? Církev byla občas vnímána jako zkorumpovaná instituce, ale spíše z politických a mocenských důvodů, nikoliv v souvislosti se spasením duší. Předchozí papež Julius II. byl tímto pověstný. Myslím, že je pro nás obtížné si uvědomit, že v této době měli papežové nejen duchovní moc jako dnes, ale také politickou moc a vládli významným zemím, známým jako papežské státy. A tak určitým způsobem papežové fungovali jako vládci jednotlivých teritorií v Itálii. Přesně tak, papež Julius II. vedl armádu v bitvě proti ostatním křesťanům, aby získal zpět oblasti, které z historického hlediska patřily mezi papežské státy. Téma korupce v Římě tak vstupuje do veškerých diskuzí. Před Lutherem se objevilo několik reformátorů, kteří však nebyli úspěšní. Například Jan Viklef ve 14. století. V roce 1300 se tento Angličan pustil do překladu Bible do běžného, místního jazyka, tedy do angličtiny Organizoval překlad Bible do angličtiny anvětšinu přeložil on sám. Zejména většinu Nového zákona. Bylo pro něho důležité, aby byla Bible dostupná lidem v jazyce, kterému rozumí, aby si ji mohli přečíst. Bibli v latině mohli číst pouze kněží. Toto je pro nás důležité, neboť myšlenka umožnit číst Bibli byla pro Luthera také velmi podstatná, ale k tomu se dostaneme. Dobře, počkejme chvilku, abychom si připomněli toto: V západní Evropě v této době byla většina populace negramotná. Ale ti, co uměli číst, četli ve místním jazyce, nikoliv v Latině. Místním jazykem myslíme jejich mateřský jazyk, ať už to byla angličtina, němčina, francouzština nebo italština. Nikdy to nebyla latina. A tímto způsobem mohla mít církev slovo Boží pod kontrolou. Znamenalo to, že lidé naslouchali slovu Božímu skrz kněží, že nebyli schopni si jej sami přečíst. Viklef také kritizoval zneužívání církve, světskost církve,... Po tom, co zemřel, byl prohlášen za kacíře. Jeho tělo bylo exhumováno, bylo spáleno, jeho knihy byly spáleny, byl potrestán až po smrti. Dalším reformátorem byl Jan Hus. Ten pocházel z Čech a nakonec byl upálen u kůlu. To se stalo v roce 1415, tedy o něco více než sto let před Lutherem. Zmiňovaných 95 tezí bylo sepsáno latinsky, ale lidé je bez Lutherova svolení přeložili do němčiny, a poté použili novou technologii knihtisku a rozšířili je. Knihtisk byl vynalezen v polovině 15. století, byl to nesmírně důležitý vynález pro šíření protestantských myšlenek. Zamysleme se nad tím, co se tu vlastně děje Místo toho, aby docházelo k šíření v rámci církve, lidé jednali na vlastní pěst mimo tuto strukturu, ve svém vlastním jazyce. Luther vyvěsil svých 95 tezí v roce 1517, to se doneslo k papeži, Luther byl obviněn z kacířství, avšak získával podporu, velkou. A v roce 1521 byl předvolán na koncil. Tuto událost nazýváme Wormský koncil a ten se konal pod záštitou císaře Svaté říše římské. Wormský koncil... Koncil je církevní sněm a Worms je město v Německu. Nový římský císař, který je mimochodem v této době ještě mladíček, předvolal Luthera a dal mu záruku bezpečné cesty, což znamenalo, že nebude během cesty zatčen. Luther měl na koncilu vypovídat. Luther byl tázán, zda byl autorem knih, Luther potvrdil, že ano. Na to se ho zeptali, zda stojí za svými názory, o kterých se v knihách píše. Luther požádal o jeden den, aby o tom mohl přemýšlet. Jeho žádosti bylo vyhověno. Příští den přednesl koncilu velmi výmluvně obranu svých názorů, které byly prezentovány v knihách a žádný z nich neodvolal. Je naprosto jasné, že tím bylo rozhodnuto. Luther opustil Worms, byl prohlášen nestoudným kacířem, bylo zřejmé, že bude zatčen, bylo zakázáno vlastnit jeho knihy a Luther odjel z Worms. Mějme na paměti, že mu byla slíbena bezpečná cesta, bylo mu tedy dovoleno odjet. Zde však nastal rozhodující moment: skončí Luther jako Hus upálen u kůlu, zatčen, bude to konec jeho snažení, nebo se stane něco jiného? Stalo se něco jiného a k tomu došlo z politických důvodů. Zasloužil se o to nový vládce Svaté říše římské, a to kvůli volbě německých knížat, kteří se nazývají kurfiřti. Jeden z těchto kurfiřtů, kurfiřt Saský, Luthera tajně unesl při jeho cestě z Wormsu a ukryl ho na hradě, kde se Luther ihned pustil do práce a přeložil Nový Zákon. Ve chvíli, kdy se Luther znovu navrátil k veřejnému životu, římský císař se věnoval jiným záležitostem a již neusiloval o jeho zatčení. A tak byl Luther schopen dělat něco, co ani Hus ani Viklef nemohli, tedy pokračovat ve své kampani. Můžeme říci, že celá reformace se děje díky záležitostem, jako je tato. Místní vládci, ať už panovníci nebo knížata, jsou znaveni tím, že musí přenechávat tolik pravomocí a politické moci papeži a využívají příležitosti reformace k tomu, aby získali zpět kontrolu nad svými zeměmi a obyvatelstvem. Podívejme se na mocenskou strukturu v Evropě v této době, zejména v budoucím Německu. Panují zde knížata, na druhé straně Alp, v Římě, vládne papež, ale ještě je tu císař Svaté říše římské. Takže je to velmi komplikované. A každý z nich se snaží posilovat svou moc a vliv. Takže Martin Luther je na Wormském sněmu, kde je konfrontován vlastními spisy. Nachází se ve velmi nebezpečné situaci. Luther vystupoval proti jedné z hlavních doktrín církve, tedy, že člověk může být ospravedlněn, to znamená, že se dostane do nebe, dvěma způsoby. Prvním je Boží odpuštění, neboli Boží milost. Druhým způsobem jsou skutky, které vykoná člověk sám, rozhodnutí, která může učinit samotná lidská bytost, toto nazývá církev "dobrými skutky". Dobrými skutky je myšlena například pomoc při stavbě baziliky Svatého Petra. Přesně tak, poskytnout peníze na stavbu kostela. Nebo pomoc chudým, nebo cokoliv, co bychom dnes nazvali charitativní činností. Přesně tak. Lutherovi se tato představa velmi příčila, neboť on sám se cítil tak hříšný, že nic z toho, co by mohl udělat, by mu nepomohlo dostat se do nebe. Na celém světě by nenašel dostatek dobrých skutků, kterými by mohl odčinit svůj hřích. A nejen on, ale všechny lidské bytosti. Zamysleme se nad smýšlením lidí ve středověku. Lidé porovnávali hříchy, které spáchaly, někdy se mohlo jednat například jen o žárlivost nebo závist. Porovnávali je s dobrými skutky, které učinili. Můžeme si snadno představit to neustálé srovnávání ve svědomí lidí. To je ale strašlivá osobní zodpovědnost, musela to být proto obrovská úleva, když si Luther pozorně přečetl slova svatého Pavla. Luther si přečetl slova svatého Pavla, která zní takto: "Nestydím se za pravdu Kristovu, neboť je to v moci Boha spasit všechny, kteří věří. Neboť tímto je odhalena boží spravedlnost, jak je psáno: "Spravedliví žijí vírou" Ta poslední slova byla pro Luthera zásadní, neboť to pro něho znamenalo, že se člověk může dostat do nebe jen díky samotné víře, nikoliv až po vykonání dobrých skutků. Spasení je udělováno Bohem, není to nic, co by si měl člověk nějakým způsobem zasloužit. Takže víra byla svým způsobem dar od Boha a víra byla vše, co člověk potřebuje, aby se dostal do nebe. "Pouze samotná víra" je jednou z hlavních Lutherových myšlenek. Všechno to dává smysl v souvislosti s 95 tezemi a Lutherovým zaujetím proti odpustkům. Odpustek je totiž o tom, že dobré skutky přivedou duši do nebe a to je přesně to, čím se Luther zabýval. Zatímco církev si myslela, že má moc odpouštět, promíjet hříchy a povolit vstup do nebe, Luther cítil, že jediný, kdo má moc to všechno provést, je Bůh. Luther se tedy zamyslel nad svými knihami a své myšlenky nepopřel. Ne. Nakonec se vrátil do Wüttenbergu a založil Lutheránskou církev a podnítil tím vznik mnoha dalších odnoží protestantství, o kterých budeme mluvit v příštím díle. (hudba)