Impresionismus
Impresionismus (14/19) · 5:36

Claude Monet, Gare St. Lazare, 1877 Claude Monet, malba železniční stanice Gare St. Lazare, 1877 (Musee d'Orsay) Více videí s tématikou historie umění najdete na www.smarthistory.org

Navazuje na Realismus.
Toto je malba Clauda Moneta patřící k souboru více než půltuctu pláten s tématikou nádraží St. Lazare, což je železniční stanice v Paříži. Pochází ze zimního období přelomu let 1876-1877, tedy jen několik let po první impresionistické výstavě. Monet žil na předměstí Paříže, v Argenteuil, a jako typický obyvatel předměstí využíval železnici k dopravě do města a zpět. K rozvoji tohoto fenoménu života mimo město a dojíždění za prací přispěla přestavba Paříže pod vedením barona Haussmanna v období druhého císařství. Železniční stanice byly nové, stejně tak ulice. Zkrátka ztělesnění něčeho moderního, nového, industriálního. Ale zároveň je to něco velmi radikálního. Při vyslovení jména Monet se nám vybaví malby leknínů, pastorální předměstská krajina. Ale co může být odvážnější než parní lokomotivy? Už před tím, než žil v Argenteuil, maloval krajiny s komíny v pozadí moderních železnic, mostů a jiných prvků moderního života. Ale tady se plně věnuje modernismu ve vší jeho syrovosti. Když se zaměříme na kompozici malby, neliší se příliš od tradiční krajinné malby. Podívejme se na plátna St. Claude, která jsou orámována stromy. Vizuální pohyb nás táhne do prostoru, ustupující diagonální linie vracejí naše oči zpět. Ale malba je intenzivně plochá, a to kvůli zdůraznění povrchu. Obzvlášť pokud se podíváme na toto plátno, máme pocit, že se lokomotiva pod masivní železnou mříží pohybuje směrem do stanice. Co může být hmatatelnější než lokomotiva? Přesto díky páře je lokomotiva jakoby zastřená, jako kdyby se rozpouštěla pevná podstata masivního železa a Moneta samotného. Jeho záměrem bylo upoutat pozornost diváka na hru světla a barev. A co by mohlo lépe posloužit tomuto záměru, než prostor naplněný párou a kapičkami vody třpytícími se ve slunečním světle přicházejícím shora? Monet pracuje s povrchem, jeho záblesky a měnícími se barvami povrchu a neuvažuje způsobem, jakým by uvažoval akademický malíř o zachycení objektů v prostoru, o využití linií k vytvoření perspektivy a jejich deformaci a o vytvoření dojmu pevnosti. Zaměříme-li se na tyto detaily, můžeme si všimnout, že malba neobsahuje žádné linie ani kontury objektu. Nenarazíme tu na tvarování v tradičním slova smyslu a povrch je téměř abstraktní. Dalo by se říci rozostřený. Zajímavé je porovnat Monetova díla s obrazy ostatnách malířů dané doby v této oblasti. Monet totiž ze svých prací odstranil všechny linie. Například obraz od Caillebottea, který byl Monetovým současníkem. Toto je most nad kolejemi, které jsme viděli na Monetově malbě a jak můžete vidět, všechno je lineární, jasné a ostré a lineární perspektiva je velmi intenzivní. Jde o tak trochu přehnané zdůraznění perspektivy, ale vytváří skutečnou iluzi prostoru, což nám Monetova malba nenabízí. Ano, všechno vypadá skutečně, i kov. Zatímco u Moneta všechno jako by mizelo, ta pára - všechno jako by se měnilo v čisté světlo a barvu. Tady vidíme ulici, městskou ulici - míjející se lidé, shon moderního života. Manet pro svou malbu železnice použil to samé téma, lidé míjející se na ulici. A v obou případech jde o stejnou lokalitu, o pohled na ty samé koleje. Podívejme se teď na fotografii, jak tato stanice vypadá ve skutečnosti dnes. Opravdu to není zrovna pěkné místo. Přesto se Monet rozhodl vytvořit toto neobyčejné zářivé vyjádření krásy moderního městského života. Tohle je plán železniční stanice. Toto je střecha té budovy. A tady, hned vedle, vidíme zmiňované koleje a most z malby Caillebottea. A samozřejmě také bulváry, které nechal postavit baron Haussmann. Ty vedou napříč městem a tvoří základ pro moderní buržoazní společnost. To je přesně to, co malovali Monet i Manet. Takže pokud se vrátíme zpátky k tomuto plátnu, uvidíme na něm nádherné vyjádření expresionismu.
video