Edgar Degas, Na závodech na venkově, 1869 olej na plátně, 36.5 x 55.9 cm / 14-3/8 x 22 palců (Museum of Fine Arts, Boston)

Cestujete-li s dítětem, často si vyžaduje mnoho pozornosti. Přesně to se děje na Degasově nevelkém obraze zvaném Na závodech na venkově. Kojenec je zcela zřejmě středem pozornosti celé rodiny. Pozornost mu věnuje i pes! To je pravda. Vlastně se zdá, že jedinými, kdo si dítěte nevšímají, jsou koně. Jedná se o velice zajímavou kompozici. Degas ve svém nejhravějším období. Vidíme obraz, který vypadá nekomponovaně, jako by se jednalo o fotku. A to je přesně to, v čem Degas tak vyniká. Kompozice u jeho obrazů jsou velice propracované, ale daří se mu působit dojmem, že na ně prostě jen tak někde narazil. Myslím, že my jsme na něco takového zvyklí díky fotografii. V 19. století to ale bylo neobvyklé. Podívejte se, jak malíř kočáru usekl kola. Ořízl i koně - nemají spodní část nohou. A pak si Degas začne hrát ještě trochu víc. Nejenže se rodinka nachází možná až trochu příliš napravo, ve středu obrazu máme i obrovskou mezeru v prostoru. Postavy jsou opravdu malé. Líbí se mi zejména to, že to vypadá, jako by tento malý koník stál přímo na kočáru. Tato maličká postava zase působí, jako by stála na zádech hnědáka v popředí. Akademie by podobné nesrovnalosti samozřejmě nikdy nepovolila. Zdá se, že Degas se v nich naopak přímo vyžíval. Od akademického malířství očekáváme, že obraz bude dávat smysl. Čekáme, že uvnitř rámu budou celé postavy, nejen jejich části, chceme vidět pozvolné přecházení do prostoru, aby nám například tyto malé postavičky dávaly smysl a abychom pochopili vzdálenost mezi popředím a pozadím. Degas tu ale namaloval plochou zelenou pláň, na které žádnou hloubku nevidíme. Nejzajímavějším na celém obrazu pro mě je ale to, co se odehrává přímo v kočáru. Samotná rodina a způsob, jakým spolu komunikují. Je to velmi roztomilé. Dítěti je věnováno opravdu mnoho pozornosti. Bude jíst? Uklidní se trochu? Nebylo zvykem, aby ženy z vyšších tříd své děti kojily samy. Najímaly si na to ženy, kterým se říkalo kojné, a ty se pak o děti staraly. Byly to vlastně takové hodně intimní chůvy. Asi tak. Je tu dokonce vidět, že žena má odhalené ňadro, a že se všechny postavy na to dítě dívají. Do obrazu je zabudovaná problematika třídního systému. Žena z vyšší společnosti by se tímto způsobem určitě nikdy neodhalila. Pro ty, kdo se pohybují ve vyšších vrstvách, je kojná vlastně takovým doplňkem. Podobným způsobem, jako je doplňkem i černý boxer, ten malý psík. Pes i rodina, ke které patří, mi přijdou velice aristokratičtí. Zdá se, že pes patří k nějakému konkrétnímu plemeni a sedí rovně a vzpřímeně. Muž má na hlavě cylindr a je dobře oblečen, stejně jako jeho žena. Poněkud to kontrastuje s neformálností kojné z vrstvy pracujících. Nacházíme se také v prostředí, které se vztahuje k dostihům. V té době byly dostihy sportem nejprivilegovanějších. Nacházím se tedy v prostředí, které bylo noblesní a v módě. Ale máme v něm tento neformální okamžik. Na obrazu vidíme způsob, jakým vyšší třídy trávily volný čas. Je to typické téma impresionistů. Je to téma zcela nové. Vlastně se jedná o počátky toho, co považujeme za moderní umění, určité uchopení skutečného městského světa Paříže 2. poloviny 19. století.