Henri de Toulouse-Lautrec, V Moulin Rouge, 1893-95 olej na plátně, 48-1/2 x 55-1/2 palců / 123x141 cm (Art Institute v Chicagu)

(hudba) Žena: Nebýt dlouhých šatů a cylindrů, mohli bychom si myslet, že se jedná o současný New York ve dvě hodiny ráno,nebo Paříž, nebo jiné velké město. Muž: Opravdu máte pocit, že se to odehrává pozdě v noci, možná už budou zavírat. Nacházíme se v Uměleckém institutu v Chicagu a díváme se na obraz V Moulin Rouge od Toulouse-Lautreca. Tohle je to, co Toulouse-Lautrec tak uměl, zachytit Paříž po setmění, zejména kluby, které existovaly na Montmartru, kopci v severní části Paříže, kde se umělci mísili s nižší třídou, zčásti kvůli levným nájmům, ale také kvůli jistému druhu liberálnosti. Žena: Moulin Rouge byl oblíbený noční klub s tancem a pitím a hudbou. Toulouse-Lautrec ho často navštěvoval. Vlastně ho tady vidíme v pozadí. Je to ta malá postava jdoucí s velmi vysokým mužem v cylindru. Muž: I když to tam bylo pochybné, i když to opravdu nebylo správné, a pravděpodobně protože to nebylo správné, střední třída, alespoň ta dobrodružná střední třída, si troufala chodit v noci do těchto podniků. Žena: Z hlediska kompozice, z hlediska řešení prostoru, Toulouse-Lautrec se inspiruje Degasem. Muž: Například ta balustráda, která začíná v spodní části plátna a pokračuje doleva nahoru. Ta balustráda nás odděluje od toho pokoje, ale také nám umožňuje se dívat. Chci vejít dovnitř. Vlastně, chci poslouchat konverzaci u toho stolu. Chci najít židli a sednout si. Žena: Myslím, že Toulouse-Lautrec v nás vyvolává ten pocit. Oddělil nás od té skupiny tou balustrádou, a vytvořil dojem zajímavé konverzace, kterou vedou. Všichni se trochu naklánějí. Jsou samozřejmě trochu opilí, ale vypadají zaujati konverzací, kterou my nemůžeme slyšet, snad proto, že hudba je příliš hlasitá. Muž: Na druhou stranu, než bychom se dostali ke stolu, potřebujeme oslovit tu ženu napravo. Žena: Ta žena je známá umělkyně, stejně jako ta zrzavá žena usazená u stolu. Muž: Podívejte jak Toulouse-Lautrec namaloval její obličej. I v Degasově díle, jsou často ozářené například baletky, jevištními světly přicházejícími zespod, která narušují a deformují jejich obličeje. Nejsem si jistý, jestli jsem viděl něco tak groteskního. Žena: Elektrické světlo byla v Moulin Rouge novinka. Muž: Podívejte se na způsob, jak umělec vytvořil dojem zvláštního, dojem umělosti, která vychází z toho světla. Je to násilné. Je to děsivé. Jsou tam rysy karikatury, zároveň je tam ale citlivost a lidskost. Ty postavy jsou specifické, ale je tam druh laskavosti, například v muži sedícím v cylindru nejblíže k nám. Je tam ryzí druh kamarádství, pravý druh souladu, který je umělec schopen vytvořit, i v tak drsném nočním světle. (hudba)