Boucher, Madame de Pompadour, 1750 François Boucher "De Marcido Pompadour"

Díváme se na obraz François Bouchera "De Marcido Pompadour". Než začneme, musím se přiznat, že ve skutečnosti moc nemusím rokokové malby, ale tahle se mi vážně líbí. Je na ní něco...krásného. Dostávají mě ty růžové volány a ta krajka, ten medailon na jejím zápěstí, labutěnka se kterou se pudruje, květiny ve spodní části obrazu! ty růžové tváře, modrá stuha ve vlasech, ta trocha růžové na špičce štětce, kterým si nanáší pudr. Je to prostě... ňam! Pojďme si o tom chvíli popovídat, protože ty detaily vážně přitahují pozornost. Krajka a růžové stuhy jsou až architektonické. Je to vážně nezvyklé. Ano, jsou objemné. Mají objem a strukturu a můžete skutečně cítit váhu a tuhost látky, což dokazuje opak. A pak ten nezvyklý zájem o medailonek na zápěstí. Je na něm vyobrazen její milenec - král Ludvík XV. Přesně, král Francie. Ale kontrast se ztvárněním jejího obličeje, její hlavy, která je tak nějak nadpřirozeně měkká a trochu změněná. Podívej na velikost jejích očí v porovnání s velikostí úst. Je z ní dítě. To je pravda, to mě nenapadlo. Je to skoro jako bychom se dívali na japonské kreslené filmy, jak se jim říká? Anime? Rozhodně nejde o její osobnost, o to, kým byla, o její lidskost a pak on... Ne, je to o její osobnosti, že? Ano, o osobnosti. A to je to, co pro mě ten portrét znamená. Je to jen o té umělosti. Je to jako umělost francouzského dvora v 18. století, v období rokoka. Je to o umělosti v oblékání, make-upu. Je to jen o zevnějšku. To je pravda, ale jde o velmi intimní zevnějšek, že? Když vezmeme v úvahu, že je to milenka krále? Ano, a také co se týče blízkosti. Ano, jsme jí velice blízko. Ano, je to jako bychom se jí mohli dotknout. Jsme její nejlepší přátelé a ona se nám chystá sdělit své tajemství. Přesně tak Ale pak naše oči sjedou ze zápěstí přes obraz její lásky, přes její ňadra ke krku, pak konečně k obličeji, který je téměř vzdálený. První věc, které jsem si všimla, jsou všechny ty umělé doplňky a pak jsem se podívala na její obličej, rozumíš, řekla jsem si, takže tohle je milenka Ludvíka XV a pak jsem si pomyslela... Kdo je ta žena? Hledala jsem nápovědu v jejím obličeji a nic jsem nenašla. Ta jasnost, se kterou je ta umělost, jak tomu říkáš, malována vedle té měkkosti, a nejasnosti její osobnosti. To je, myslím, nejjasnější v těch barvách. Podívej, jak jiskřivá téměř mrazivá je ta barva a pak se podívej na tu měkkost. Ale je tu ta nejasnost. A tajemno. SmartHistory. Umění. Dějiny. Rozhovor.