Sklenice, kytara a láhev, Pablo Picasso, 1913 http://www.moma.org/1913

Nacházíme se ve skladu MoMA s obrazem Pabla Picassa "Sklenice, kytara a láhev" z roku 1913. Zatímco ostatní kubističtí malíři, jako byli Georges Braque a Juan Gris, začali pro své výtvarné dílo používat netradiční materiály jako jsou tapeta nebo noviny, jak vidíte na těchto několika ústřižcích, Picasso si dal za cíl zkusit vytvořit koláž pouze za pomoci barvy. Výsledkem je skutečně jedna z jeho nejkomplexnějších maleb z období kubismu, co se týká její struktury a rozmanitosti povrchových efektů. Použil všechny možné pomůcky a náčiní pro potřebnou práci s barvou. Šablony, kousky lepenky, aby ji tlačil proti hranám obrazu. Tyto ostré a výrazné linky. Občas používal šablonu, která byla vystřižena zoubkovanými nůžkami, aby se dala přenést přímo do obrazu. Naši restaurátoři si myslí, že na některých místech nanášel vrstvy barvy - vrstvy bílé podkladové barvy, a potom na jejich povrch nanesl tyto připravené šablony, takže v podstatě za pomoci barvy jako jediného materiálu vytvořil koláž, a to doslova. Pařížští surrealisté, lidé jako Louis Aragon a André Breton, vždy zastávali názor, že lepidlo a papír nejsou nezbytně nutné pro tvorbu koláží. Popsali koláž jako proces, při němž vzniká umělecké dílo, které není úplně sourodé, není jednotným celkem, což člověka nutně přivádí k představě konstrukce přírody. Picasso si neustále pohrával s myšlenkou pravdy a lži, skutečnosti a fikce, reality a iluze. A tento obraz to celé povyšuje na něco naprosto pozoruhodného