Pop art (2/7) · 3:10
Lichtenstein, Rouenská katedrála, set V, 1969 Olej a Magna na plátně, 3 plátna: 161,61 x 360,36 x 4,45 cm (63+5/8 x 141+7/8 x 1+3/4 palců) (zdroj: Sanfranciské muzeum moderního umění) Hovoří Dr. Beth Harrisová a Dr. Steven Zucker. Více informací (anglicky) na: http://www.smarthistory.org/lichtensteins-rouen-cathedral-set-v.html
Navazuje na
Dadaismus a surrealismus.
(jazzová hudba) Nacházíme se v Muzeu moderního umění v San Francisku a díváme se na zábavný triptych. Nese název "Rouenská katedrála, set V" a byla namalována roku 1969 malířem pop artu Royem Lichtensteinem. Zhruba sedm či osm let od objevu pop artu v USA. V této době se stále vyvíjí. V tomto díle se pop art dále rozvíjí a to ve smyslu promyšlenosti díla. A pohled do minulosti Ano. Vezměte si dřívější Lichtensteinovu či Warholovu tvorbu. Lichtensteinovy komiksové obrazy jako Topící se dívka zde v muzeu, nebo Warholovy Polévkové konzervy. To je klasický pop art těžící z populární kultury, ovšem zde už Lichtenstein, více přemýšlí nad svým místem v historii a přetváří Monetovu sérii Rouenská katedrála. Dělá sérii založenou na jiné a ta vypadá jako zvětšená reprodukce, protože maluje tzv. tečky benday. Přesně. Tečky, které připomínají špatný tisk, řekněme, komiksů počátku 60. let. Řekněme si o nich víc. Jejich podoba na obraze vychází ze způsobu tisku, který se používá i dnes a nazývá se Ben-Day tečky. Obvykle jsou tak malé, že nejsou vidět, ale Lichtenstein je zvětšil. Je zajímavé, že to připomínají onen nekvalitní tisk, ovšem tyto puntíky jsou vymalovávané. Takže pořád jde o malbu, ale v detailu už nejsou vidět, jako u Moneta, jednotlivé krásné tahy štětce, tvořící zdálky obraz. Když se podíváme z této vzdálenosti, není vidět vlastně nic než barevné tečky. Abychom Monetovu katedrálu viděli musíme od obrazu kousek odstoupit. Monet byl v tomto ohledu podobný. Ano, obraz se zblízka rozpadá na tahy. Obraz má důvtip také v tom, že se ve své patřičnosti podobá samotnému Monetovi, ačkoliv je to vlastně strojová struktura, tedy vynález 20. století, v postavení proti Monetově ruční práci. Jenom dodám, že Monetovi šlo o subjektivní pohled a podle toho i o zachycení barvami na plátně. Katedrálu maloval v různé denní doby, v jedinečné chvíli, a tak je i každý obraz jedinečný, a přesto tvoří sérii. Ironií je, že je Lichtenstein maloval také ručně. Ne snad, že by neužil šablonu, ale je to rukou, takže Lichtenstein tu rozehrává hru mezi oběma sériemi, v níž poukazuje na střet mechanizace - - a ruční malby a subjektivního vnímání a jedinečnosti. Ten triptych je tak nápaditý a úžasný, že? Hodně mě baví. (jazzová hudba)
0:00
3:10