Marina Abramović: Tělo jako prostředek

S tělem je to velmi složité... Malovala jsem už v mládí, většinou mraky. A jednoho dne jsem seděla, malovala, dívala se na oblohu a uviděla jsem 12 vojenských letadel letících kolem, které na obloze kreslily neuvěřitelné kresby. A já se na ně podívala a řekla jsem si: Bože, to je komické. Já maluji obrazy, které jsou dvojrozměrné. Možná bych mohla jít na vojenskou základnu a požádat o 12 letadel, aby kreslily na obloze. Šla jsem na vojenskou základnu, můj otec byl generál v armádě, takže ho zavolali a řekli: Tvoje dcera je tu. Můžeš ji odvézt domů? Protože blázní. Chce použít letadla pro kreslení na obloze. Víš, kolik by to stálo? Poté jsem přestala malovat a uvědomila si, že mohu užít jakýkoli materiál chci. Oheň, vodu - a tělo. A v ten moment, co jsem začala používat tělo, jsem byla tak spokojená, že jsem mohla komunikovat s veřejností, že jsem pak už nikdy nemohla dělat nic jiného. Nikdy bych se nevrátila do ústraní studia a byla tak chráněna tím prostorem. Jediný způsob vyjádření je něco provádět. A když jsem dala umění do hierarchie, vždy je hudba na vrcholu, protože, je nehmotná. A pak další umění, ze subjektivního hlediska.