J. P. Getty Museum
J. P. Getty Museum (5/15) · 3:05

Fotografie „Mezi mylné předsudky o fotografiích patří myšlenka, že se jedná o čistě mechanické umění, které nějakým způsobem postrádá představivost. To je však omyl, který mě štve nejvíce…“-- Weston Naef, vysloužilý správce, Oddělení pro fotografie

Nejdříve byste si měli uvědomit, že velký počet návštěvníků se nikdy nedíval na fotografii jako na umělecké dílo. Zřejmě je to hlavně kvůli tomu, že fotografie jsou tak všudypřítomné. Skoro každý má dnes foťák, skoro každý pořizuje momentky, když je na výletě se svou rodinou. A z toho důvodu, když se lidé setkají s fotografiemi, které visí zarámované na zdi, bývají mírně zmateni ohledně jejich smyslu a toho, co značí. Existují určití fotografové, jejichž prací jsem byl vždy přitahován. Důvodem toho byla především síla kvalita samotného díla. Mezi dvě taková jména z 19. století patří Julia Margaret Cameron, skvělá britská fotografka, neboť její práce byla velmi bohatá a relativně málo prostudovaná. Dalším fotografem z 19. století je americký fotograf Carleton Watkins. Konkrétně on je mým velkým oblíbencem, kvůli tomu, že se mi líbí jeho přístup, který je velmi intelektuální a přitom emotivní. Skvělými fotografy 20. století jsou Beer, Doors Allman, Walker Evans. Ti jsou moji velmi oblíbení. Každý z nich produkoval hrstku nebo alespoň jednu fotografii, kterou jakoby nosím v mojí pomyslené kapesní knížce uvnitř. Panují předsudky mylnými názory o tom, že fotografování je čistě mechanické umění a že, nějakým způsobem postrádá představivost. Pojďme se například podívat na fotografii Gastava La Greye. Ten si vybral bukový strom, který se zdá význačný pouze svými kořeny. Role představivosti zde však není zastoupena pouze výběrem stromu s určitým charakterem, ale také volbou fotografovat jej v denní době, kdy světlo dopadá konkrétním kouzelným a poetickým způsobem. Fotograf má relativně omezený počet možností, které jsou mu otevřené. Jednou z nich je světlo, které bude tvořeno, druhá je myšlenka, která se za fotografií skrývá a třetí je otázka, kde stát a jak držet kameru, abych zaznamenal vybraný objekt. Alfred Stigllitz si zvolil fotit Gorgii O' Keeffe s fotoaparátem na úrovni jejího pasu a useknutou hlavou. Většina fotografií, individuálních fotografií nemá takový příběh jako který nabízí Stagllitz ve fotografii O' Keefové. Ty říkají konkrétně, že každý aspekt jejich vztahu jejich vztahu k okamžiku, jejich vztahu ke zvláštnosti. Je to okamžikem formálnosti i okamžikem neformálnosti.
video