Úvod do teorie umění
Přihlásit se
Úvod do teorie umění (14/14) · 6:37

Olejomalby Hovoří: Beth Harris, Steven Zucker a Isaac Peterson.

(piano) Občas když mluvíme o naší historii, zapomínáme, že lidé tvořící tato díla jsou opravdoví umělci. Je opravdu důležité mít smysl jaký tento materiál vyvolává pocit a proč jej lidé používají. To, co máme na obrazovce je oltářní obraz San Cassiano namalován Giovanni Bellinim jenž je známý pro své živé barvy a velmi složitý druh prostředí a nádhernou jasnost v jeho obrazech. Ve skutečnosti používá olejové barvy zajímavým způsobem. Olejové barvy mají vlastnost průsvitnosti používal je kvůli této výhodě, ale pro jiné malíře nezvyklým způsobem. Můžete vysvětlit, co to znamená? Průsvitnost? Co je olejomalba? Isaacu, když malujete, nemusíte jít a brousit své minerály a přidat lněný olej, že ne? Ne, vůbec ne. Ale je to to, co by udělal Bellini toho času. Jak dostal tento druh barvy na šperky? Je to něco, co bychom očekávali v malbách 15. století a to ze severních oblastí. Přišlo to ze severní malby. Olejové malby mají různé konzistence v souvislosti s lakem, který používáte. Pokud s nimi používáte damarovou pryskyřici. Je to přírodní míza ze stromů. Vypadá stejně jako jantar. Je to jako šperk a vytvoříte ji rozpuštěním do terpentýnu a promícháním s olejovými barvami aby byli průsvitné jako sklo, jsou jako okenní tabulky. Jsou skoro jako mořené skelné vrstvy průsvitné barvy. Takže, když na něj světlo dopadá nezasahuje pouze na horní povrch plátna a malbu na plátně. Není to druh neprůhledné vrstvy. Co říkáte je, že světlo dovnitř vstupuje téměř jako hranol. Světlo může projít skrze ně a vstoupit na bílý povrch, než se odrazí zpět. Takže se zdá, že září zevnitř. Skoro jako drahokam. A přesně to se stává, pokud se podíváte na diamant. Světlo zde vstupuje. Je to odrážení kolem vnitřku než se zase vrátí zpět ven. Ano. Myslím, že mnoho lidí pomýšlí o olejomalbě jako o druhu husté a mazlavé látky, způsobem, jakým o tom mluvíme s renesančním umělcem aplikujícím tenké glazury barvy a mnoho vrstev je to velmi odlišný způsob aplikace olejových barev. Není to nic hustého a lepkavého, ale jsou to tenké vrstvy. Je to pravda? To dává smysl. Ale to znamená, že když toto Bellini maloval, musel namalovat... Pojďmě se kupříkladu podívat na třpytivou modř šatů Panny Marie, nebylo by to tak modré pouze použitím štětce. Nebylo by to tak modré, velmi prořídlé. Ví někdo kolik vrstev nanesl? Slyšel jsem, že desítky. Opravdu? Ano. Barva měla vyschnout mezi každou vrstvou úplně, že? Správně. Ale co damarová pryskyřice dělá je to, že trochu urychluje vysychání. Jak dlouho by tedy trvalo usychání vrstvy normálně? To záleží kolik... Vlhkosti ve vzduchu? A jak mnoho tam je oleje. Existují příběhy o velmi silně vrstvených pláten od Van Gogha. Máte suchou kůži, ale uvnitř je pravděpodobně nějaká ta lepkavost (viskozita). Tato zářivost, třpyt barvy je opravdu důležitá vlastnost olejových barev, ale je tu další důležitá vlastnost, jenž je odlišuje od temper. Pokud nepoužíváte damarovou pryskyřici olej může být druhem nádherné tekuté kvality umožňující barvě odlepovat štětec velmi dlouhým zdvihem a to umožňuje smíchání barvy na plátně, na rozdíl pouze na paletě. Toto je Turnerovo "Rain Steam Speed", The Great Western Railway. Takže myslíte, že ve skutečnosti Turner míchal barvy na plátně? To je tvrdý oříšek. Nevím přesně. Myslím, že ano. Chtěl bych navázat na to, co jste řekl o oleji. Tato tempera je relativně plochá, jako je akryl a jaksi nejlepší temperová práce Botticelliho, jenž je velmi lineární a všechny tyto barvy tvoří druh prokládaných řádků. Jako šrafování? Ano, jako šrafování. Základní jednotka obrazu je řada, ale u olejů je základní jednotkou je povrch či prostředí. To se stává velmi složitým. Jedna barva může proniknout druhou a jen prací se dvěma barvami můžete dostat nekonečné pole barev. Můj postoj, myslím na Turnera znal své tempo tohoto obrazu, ano pravděpodobně nechal barvy čerstvé a míchal je na povrchu s ostatními a používal je k průniku k ostatním, tím je nechal do sebe vzájemně pronikat. To zní mnohem víc jako proces malby existující v přímé konfrontaci s umělcem a plátnem na rozdíl od něčeho, co je více promyšlené, více propracované a více zcela zaujaté. Co mám na mysli je, že tu máme mnohem skromnější plátno a já přemýšlím... ... jak moc funkce prostředí hrálo roli... ... ve vývoji modernismu esteticky. Na tomto plátně máme toto... Máme obraz, jenž byl kritizován. Dokonalý vzor moderny vytrhajíc se skrz to, co byly pastýřské krajiny. Takže, co přišlo jako první? Je tu jakási jedinečná část, druh romantického cítění v tomto zrození modernismu, což se perfektně hodí k prostředí olejomalby a olejomalby se dobře hodí v jiném směru s modernismem, že? Je to něco, co může být na dřevěných panelech nebo plátně. Může to být koupeno a prodáno a považováno za soukromé vlastnictví. Je tu tolik věcí o olejomalbách, jenž umožňují tento vývoj modernismu. Je to pravda. Dokonce i hrdinství barvy, myslím, je něco, čeho se dotýká. Myšlenka tohoto mimořádného expresivního tahu štětcem. Správně. Přemýšlím o práci Velasqueze. Je tam druh hrdinství, který je velmi zakořeněn v tomto pojetí jednotlivce. Je to druh bravurnosti... ... člověk se může pochlubit štětcem. Víte, olejomalby jsou nejvíce historickým prostředím modernity a nikdy jsem nenalezl svou schopnost použít z nějakého důvodu, zaujatost mé mysli z mého vzdělání uvažuji o slabším prostředím. Poslední věc - malování vodovými barvami. Nejslabší prostředí? Asociace býti feminní a jemnou. Ano, maloval vodovou barvou. Ano. Jako neodborníci, nemůžeme to brát jako něco, co umělci dělají. Ano, ale teď se zaobírám těmito otázkami. Proč jsou materiály tak rodově rovné? Materiál je opravdu trochu kritický. Neumožňuje nám to pouze vytvořit umělecké dílo, ale také nás informuje o tom, co znamená.
video