Níké Samothrácká Socha okřídlené bohyně vítězství stojící na přídi kamenné lodi připomíná vítěznou námořní bitvu. [cca 190 př. n. l., mramor, výška 3,28 m, umístění: Louvre, Paříž]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

hudba hraje Nacházíme se v Louveru, na schodišti, a díváme se na Niké ze Samothráky, která se datuje do 2. století n. l. Socha pochází z Helénistického období a je velmi vysoká - 9 stop (cca. 274 cm). Jmenuje se Niké ze Samothráky, protože byla nalezena na ostrově severně od Egejské oblasti v místě, které se také jmenuje Samothráka. Byla nalezena v přístavním chrámu, který je vystaven silnému větru, ten jakoby oživoval její šat. Takže nikdy nestála na přídi lodi? Ne. Stála na přídi kamenné lodi, která byla uvnitř chrámu. Je bohyní vítězství. Poslem, který šíří zprávy o vítězství. Ve skutečnosti existují rekonstrukce, které ji zobrazují v její původní podobě jako posla s rohem. Tohle je podoba, která později výrazně ovlivní západní umění. Jelikož patří do Helenistického období, už nevidíme upjatý Klasický styl. Je vidět její smyslnost, pocuchaná energie plná pohybu a emocí. Cítím jakoby se pohybovala několika směry zároveň. Nohy má upoutané k zemi, ale dělá krok kupředu. Její trup se zvedá. Kroutí v bocích, její křídla se stahují zpět. Člověk skoro cítí ten vítr, který je kolem ní, bičuje jí, stahuje jí šaty, které vlají za ní, točí se kolem jejího pasu a tím nám připomíná sochy staré stovky let vyobrazené na Partheonské fréze. Úplně přesně. Ale namísto tichého postoje bohů z Olympu, tohle je energií kypící bohyně, což odpovídá přírodním silám. Určitě to dělá to prostředí. Jako bychom také cítili onen vítr. Šaty na jejím těle mají mnoho záhybů vytvořených větrem. Pozoruhodná jsou také její křídla. Mramorový materiál skutečně vytvořil tolik různých vzorů. Takže tu máme kulturu, která studovala tělo, oslavovala ho a používala ho jako nástroj k vyjadřování mnoha způsoby. Tohle videa bylo vytvořeno díky štědrému daru od Patricka Massona.