Procházka starověkým Římem Díky počítačové simulaci se můžeme podívat do starověkého Říma a spatřit, jak pravděpodobně vypadal v r. 320 n. l. Hovoří: Bernard Frischer a Steven Zucker.

Když jsem studoval starověký Řím, jedna z nejtěžších věcí pro mě bylo pochopit, jak do sebe všechny ty starověké zříceniny zapadají. Ale naštěstí tu máme doktora Bernarda Frischera, který vytvořil vynikající vizuální simulaci, která nám umožňuje pohyb těmito prostory. Problémy jsou s tím hned dva. Za prvé, jde o to, že ze starověkého města jsou nyní ruiny, takže problém, který máme, je, jak se dostaneme od ruin k tomu, jak to vypadalo ve starověku. Za druhé, máme jen náhodné ruiny. Nemáme všechno. Můžeme si představit, jak vypadal Pantheon nebo Koloseum, ale ve městě jsou od sebe míli vzdálené. Co všechno ostatní? Většina z toho chybí. Vizualizace se snaží rekonstruovat celé město. Pojďme se na to podívat. Je to prostě nádherné. Letíme nízko nad městem nad řekou Tiberou. Toto je dobré místo kde začít, protože Tibera rozděluje Řím na dvě části. V dálce vidím obrovský chrám. To je chrám Jupitera Optima Maxima, Jupitera nejlepšího a největšího, který byl hlavním chrámem kultu Římského státu a nachází se na vrcholu Kapitolu, který se díky tomuto chrámu a pár dalším považoval za centrum státního kultu a náboženství. Takže který moment z historie Říma jste si vybrali? Toto je rok 320 našeho letopočtu. Vrchol vývoje osídlení Říma z hlediska veřejné architektury. A to z toho prostého důvodu, že císařem v této době byl Konstantin Veliký, který krátce po tomto roce přesunul hlavní město z Říma do Konstantinopole. Dobře, takže letíme přes řeku a po Kapitolu vidíme Palatin, další ze sedmi hlavních pahorků Říma. Palatinu si všimne každý návštěvník Říma. Pokud stojíte ve fóru, je to ten největší pahorek s paláci. Ve skutečnosti slovo "palác" pochází ze slova "Palatin". Římané s postupem času začali říkat: "Kde je císař, tam je také palác" nebo Palatin. Takže se slovo "palác" oddělilo od samotného fyzického kopce a stalo se označením místa, kde žije vládce. Teď letíme kolem toho, co je známo jako Circus Maximus, vidím císařský palác. Je tak velký, že doslova zahalil celou stráň kopce. Nesmíme zapomenout, že toto nebylo jenom místo, kde žil císař se svou rodinou, ale bylo to také centrum vlády. Nějaký významný vztah mezi tímto obrovským okruhem Cirku a palácem? Ve skutečnosti jsou propojené a císař, velký vyznavač her, mohl z paláce sejít do císařské lóže nebo kdyby chtěl, mohl dokonce sledovat hry v Cirku z paláce. Nemluvíme tady o Barnum & Bailey, (slavný americký cirkus) mluvíme o sportovních událostech. Mluvíme především o závodech spřežení. Vzpomeň si na film Ben Hur, scény závodu spřežení, byly tam také hony na zvířata, byly tam průvody byly tam náboženské průvody, triumfální průvody. Pojďme do města samotného. Víme, že Řím byl obchodním a kulturním centrem, kde byly pořádány trhy. Kolik toho víme o každodenním životě jeho obyvatel? Víme toho hodně. Víme o stovkách jejich řemesel a povolání, o rozdílných sociálních vrstvách. Víme o jejich stravě, o jejich dlouhověkosti. Odborníci zrekonstruovali mnoho detailů o tom, jak každodenní život vypadal. Jedna z nejpůsobivějších staveb, které tu vidím, je tenhle akvadukt, tato dálnice pro vodu. Ano, Římané jsou známí svými akvadukty. Nikdy by bez akvaduktů nemohli mít velké milionové nebo dvoumilionové město, které nyní vidíme. Přiváděli vodu z 20 nebo 30 mil vzdálených hor. Vytvořili systém využívající gravitace tak, že našli zdroj vody v horách a nechali ji stéct do města v údolí. Byli schopni nějak spočítat sklon pouhé 1 stopy na každých 2 tisíc stop, což je pozoruhodné. Nevíme, jak dokázali měřit tak přesně, aby voda tekla mírně, ale vytrvale z kopce. Je tady jakási touha, ta představa, že člověk může ovládat přírodu. Nemusí budovat města tam, kde už voda je, může si přetvořit přírodu dle svého přání. Římané byli neobyčejní inženýři. Používali vodu k pití, vaření apod. Ale spousta akvaduktů také končila obrovskými fontánami nebo velkými veřejnými lázněmi. Tato oblast vypadá odlišně od těch hustších, městských částí. Tady jsou Trajánovy lázně. Nebyly to sice první veřejné lázně, ale byly to ty, které udaly standard pro design veřejných lázní. Blok lázeňských budov ve středu oblasti se zahradou ohraničenou zdmi. Dříve jsme hovořili o způsobech, kterými císaři zajišťovali blaho města, a toto je vskutku ukázkový příklad. Nyní se přesouváme k jednomu z nejznámějších monumentů starověkého Říma. Koloseu. Nacházíme se v poměrně pozdní historii Říma. Nestál zde před Koloseem nějaký palác? Ano, stál. Koloseum bylo postaveno císařem Vespasianem, který se stal císařem v roce 69 n. l. po sebevraždě značně neoblíbeného císaře Nera. Jedním z důvodů jeho nízké popularity bylo to, že po velkém požáru v roce 64 n. l., ve kterém lehla popelem velká část města, sebral přes 100 akrů ze středu města soukromým vlastníkům a užil je jako pozemek pro svůj palác. Zlatý dům Neronův a Koloseum ve skutečnosti stály na jezeru v jeho paláci. Vespasian, aby ukázal, že je přítelem lidu, zasypal jezero a postavil na něm Koloseum. Koloseum nebylo původně nazváno Koloseem. Ne. Je to termín, který se datuje do raného středověku. Římané ho nazývali Flaviovský Amfiteátr, neboť Vespasianovo rodové jméno bylo Flavius, proto Flaviovský. Je to amfiteátr, něco jako dvojité divadlo, oválného tvaru. Římané ho Koloseem určitě nenazývali, ovšem této ohromné soše přezdívali Kolos. Je to socha boha Slunce. Zmínil jste, že jsme v době, kdy Konstantin vládl Římu a ještě nepřesunul hlavní město na východ. Je zajímavé podívat se na jeho oblouk, Konstantinův oblouk, a uvědomit si, že je zbrusu nový. Je pouze několik let starý. Konstantin opustil Řím poté, co porazil Maxentia v bitvě u Milvijského mostu. Pokud víme, nikdy se do Říma nevrátil, aby ho spatřil. Právě jsme se přehoupli přes okraj Kolosea a shlížíme dolů. Svým způsobem jde o zrcadlo římské společnosti. Nejlepší místa jsou ty nejspodnější, nejbližší aréně, ta byla rezervována pro císaře, vysoké funkcionáře, kněží atd. Hned za nimi byli senátoři. Za nimi zámožní obchodníci. Za nimi svobodní, řadoví občané. Nejvýše seděli ženy, otroci a cizinci. Na co se chodili dívat? Jak můžeme vidět, hlavní událostí spojovanou s Koloseem jsou zápasy gladiátorů. Další událostí, která zde probíhala a kterou Římané milovali, byl lov divokých zvířat. Třetí událostí pak byla poprava odsouzených. Často velmi rozličnými způsoby. Způsoby, jež by nám připadli velmi kruté. Zatočme doleva a přesuňme se směrem k fóru. Co je to za obrovský chrám? To je největší chrám státního náboženství. Je to chrám Venuše a Romy. Byl postaven císařem Hadriánem. Je skutečně zajímavý, protože jde o dva chrámy stojící zády k sobě. Jedna část byla vyhrazena k uctívání bohyně Venuše. Je to ta část směřující ke Koloseu. Druhá, směřující k fóru, byla věnována bohyni Romě. A zdá se, že to mělo svůj důvod. Venuše se dívá na Koloseum, které je spojováno se zábavou a hrami. Otium, jak by řekli Římané. Volný čas. Zatímco Roma je vážnější bohyně. Směřuje k fóru, jež je místem k jednání, obchodu a práci. Nyní se pohybujeme směrem k samotnému fóru. Nejdřív se zastavíme v Maxentiově bazilice, poslední velké městské budově zbudované v Římě předtím, než Konstantin přesunul hlavní město. Je to obrovská stavba a slovo "bazilika" je nám povědomé. Často dnes nazýváme kostely "bazilikami". Pro Římany to byla budova města užívaná hlavně pro soudy. Křesťané přejali tento typ stavby, a protože se vevnitř uctívalo, uzpůsobili tomu původní stavbu a dali jí nový obsah. Nyní se přesouváme do jedné z nejkomplikovanějších částí Říma. Především pokud se snažíte podívat na ruiny a pochopit, jak do sebe tyto budovy zapadají. Vždy říkám, že fórum je jako nákupní centrum ve Washingtonu. Je to velký otevřený veřejný prostor užívaný pro veřejné události jako průvody a projevy. Budovy okolo toho otevřeného prostoru jsou také veřejné, jsou to soudní budovy a chrámy. Dále jsou na náměstí fóra, stejně jako v obchodu ve Washingtonu, památky připomínající velké muže a významné události. Pozemky sousedící s fórem byly čím dál více skupovány, aby si každý císař mohl postavit své vlastní fórum, takzvané císařské fórum. Udělali jsme celé kolečko a znovu se díváme na Kapitol. Přelétáme nad Forum Romanum, k tomu se ještě vrátíme. Míjíme pahorek Kapitol a můžeme vidět chrám Jupitera Optima Maxima. Letíme za něj, zpět k řece, kde můžeme vidět velkou plochou oblast Říma nazvanou Campus Martius, Marsovo pole. Nese tento název, protože za Římské republiky existovala armáda z řad občanů, která se zde shromažďovala a trénovala. Právě jsme se přenesli přes tento překrásný čtvercový rybník a díváme se na úbočí nesmírně důležité stavby, Pantheonu. Rotundu, tu zaoblenou část, bychom ve starověku nenašli. Našli bychom tu část s osmi sloupy vepředu, která vypadá jako tradiční chrám. Rádi říkáme, že byl postaven jako budova s překvapením uvnitř. Protože vypadá jako běžný řecký nebo římský chrám, ale když vejdete dovnitř, zjistíte, že je to ve skutečnosti rotunda. Rád bych tu chvíli setrval a obdivoval rozměry této stavby. Koukněte na ty sloupy, jsou ohromné. Dovednost vztyčit tak obrovské kameny je fenomenální sama o sobě. Je to fenomenální o to více, uvážíme-li, že jde o žulu a všechna je z Egypta. Takže byla dovezena z veliké dálky. Toto je budova, která oslavuje římské císaře. V budově jsou sochy Julia Caesara a Augusta, a proto si myslíme, že byla zasvěcena uctívání císařů. Prostor se zde jako kouzlem rozevírá. To ano, je to pozoruhodně kouzelné. Vzal jsem sem spoustu návštěvníků a ptal se jich, jestli měli podobný zážitek jako já. Když se zastavíte přímo na prahu a podíváte se před sebe, vždy se zeptám: "Co vidíte?" a všichni odpoví shodně. Vidíme otvor v kupoli nahoře, kterému říkáme oko. Vidíme podlahu a vidíme nalevo i napravo. Jinými slovy, jde o velkolepý prostor. Leží však přesně na hranici našeho zraku, a to pro mě vždy určuje, co je klasické, co má vždy původ v člověku, v jeho proporcích a jeho omezeních. A vybudování budovy, jež přesně odpovídá hranicím našeho zraku, jež nás povznáší. Probouzí to v nás pocity velikosti a významu tak silné, jak jen je lidsky možné. Nesnižuje nás. Kdyby byla desetkrát větší, připadali bychom si jako mravenci nebo tak. Stavba klade až přehnaný důraz na kruhovitost. Ale dbá i na čtverce. Což vidíme, když se podíváme na podlahu, vidíme hru čtverců a kruhů. Pak tu máme stropní kazety, které dotvářejí krásný pocit pravidelnosti. Naprosto. A povšimněte si také, že i zde máme hru čtverců a kruhů, protože jsou zde čtvercové kazety, které tvoří půlkruhovou kupoli. Co mi přijde zajímavé, je to, že je tu vymalováno. Když tam zajdete dnes, všechna barva z kupole s nebeskými motivy je naprosto pryč. Základ kupole je natřen na modro. Kazety jsou zvýrazněny žlutou, jako by zářili slunečním svitem, a uprostřed měli pravděpodobně rozety, které připomínaly slunce a hvězdy. Ze záznamů historika, pořízených pouhých sto let po zbudování kupole, víme, že lidem vrtalo hlavou, jak asi byla postavena. Jak to dokázali? Žasli nad tím i ve starověku. Osvětlení je velice zajímavé. Když se podíváte na obklad kazetami, může vás napadnout, že světlo z oka směřuje sluneční paprsky do různých částí v různou denní a roční dobu. Nedávné poznatky však naznačují, že ve skutečnosti nešlo o sluneční hodiny, ale o hru s plynutím času, o hru světla v prostoru, které značilo plynutí času během roku. Jedno postavení však působí velice záměrně, a to když slunce prosvítající okem v poledne 21. dubna přesně osvětluje hlavní dveře do Panteonu. Mějte na paměti, že v tomto období to byl Hadrián, kdo zodpovídal za Panteon. 21. dubna jsou oslavy založení Říma a Hadriána oslavy založení velice zajímaly. Změnil jméno oslav na svátek Romy na počest bohyně Romy. Zdá se, že uspořádal budovu tak, aby v ní v poledne vznikl tento dramatický efekt, a my si můžeme jen domýšlet, že se toho dne odehrávala v Panteonu nějaká oslava k založení. Teď se vrátíme zpět na Forum. Některé z hlavních ulic města se protínají zde na fóru, na místě, kudy obyčejní Římané běžně procházeli. Jak se kamera oddaluje, můžeme vidět město se vším všudy a pochopit, jak složitý a jak rozvinutý svět ve starověku byl. Kolik předpokládáme, že zde stálo budov? Máme dvě sčítání lidu ze 4. století n. l., podle kterých zde bylo mezi osmi sty a tisícem budov. Předpokládáme, že počet obyvatel byl zhruba mezi jedním a dvěma miliony. Celková plocha města byla okolo pětadvaceti čtverečních kilometrů, takže to bylo největší město západního světa až do Londýna 19. století.