Středověk
Přihlásit se
Středověk (3/11) · 10:18

San Vitale, Ravenna San Vitale je jednou z nejvýznamnějších dochovalých příkladů byzantské architektury a mozaické práce. Výstavba začala v roce 526 nebo 527 pod nadvládou Ostrogótů. Byl vysvěcen v roce 547 pod vládou Římské říše a dokončen krátce poté. Mozaiky se datují v letech 546 a 556. Hovoří: Beth Harris a…

Navazuje na Starověké umění.
Jsme v italské Ravenně a stojíme před kostelem San Vitale. Je to skutečně významný kostel ze 6. století díky svému stáří. A je neobvyklý v tom, že je to středově plánovaný kostel. Znamená to, že se soustředí na svůj střed spíše než bazilika, která je spíše dlouhá nebo má podélnou osu. Pod pojmem kostel si většinou představíme budovu ve tvaru kříže, která má dlouhou hlavní loď chrámu. Což tento nemá. Místo toho má tento ochoz, který obklopuje vnitřní prostor. Přímo v tomto případě je na východí straně kostela také rozšíření spolu s apsidou na konci. Zvenčí vidíme, že má San Vitale osm stran, Takže je to osmihran, ze kterého se z jeho středu tyčí jeden menší. Exteriér kostela je z cihel. Cihly byly brány ze starých římských budov a znovu využívány během 6. století. Zdi mají velký počet oken a to je zvláště důležité, protože vnitřek je osázen jedněma z nejvelkolepějších mozaiek, které se dochovaly z doby raného středověku. A samozřejmě byste chtěli mít to zlato a krásně barevné mozaiky ozářené světlem. Pojďme se podívat dovnitř. Vešli jsme do kostela a jeho střed se tyčí nad námi. A přesto se tyto apsidy podepřené sloupy kolem nás vlní a hýbou. Sloupy nejenom podepírají celou budovu, ale jsou také pastvou pro oči. Podívejte se například na to, jakým způsobem jsou sloupy zdvojeny. To je to skládání jedné řady sloupů na druhou. A vystupují dovnitř a zase vně prostoru ochozu dole až do galerie nahoře. Ale skutečný klenot kostela je vidět na jeho východním konci. Pojďme tam zajít. Východní konec San Vitale je zcela pokryt hustou mozaikou. Tyto malé kousky skla a sklo obložené zlatem odrážejí světlo. Přistupujeme nyní směrem k apsidě: půlkruhovému oblouku. Jsou tu tři velká okna a přímo nad nimi velká apsidová mozaika. Uprostřed vidíme Ježíše oděného do královské fialové, sedí na kouli představující zemi a vesmír. Pod ním tečou čtyři řeky Ráje a po obou stranách má anděla. Ježíš drží v ruce knihu Zjevení Janovo s viditelnými sedmi pečetěmi a v jeho pravé ruce předává korunu Svatému Vitalovi Milánskému, který byl přijat jako hlavní mučedník města. Na opačné straně vidíme Ecclesia, který založil a sponzoroval výstavbu kostela, a vidíme ho předávat kostel do rukou anděla po boku Krista. Veškerý povrch v apsidě je pokryt obrazy postav s dekorativními vzory. Jediná místa, která jsou holými kameny, jsou z velmi ozdobného mramoru vyřezaného v párech tvořící úžasné abstraktní vzory. Je to právě tento přepychový a velkolepý prostor zde ve městě, které je možná vzdáleno od hlavního města Říše, ale i tak má co říct. Přímo nad oltářem vidíme obraz Beránka Božího a tento Beránek Boží odkazuje na Krista. Má svatozář. Myšlenka Krista jako obětního beránka za vykoupení lidstva. Jehně je obklopeno vítězným věncem, v tomto případě je to myšlenka vítězství křesťanství samotného a věnec je umístěn čtyřmi anděly, kteří stojí na glóbu, který odkazuje na kouli, na níž sedí Kristus v apsidě . A poté vidíme opět Krista, tentokrát však staršího, v oblouku na začátku presbytáře. Uprostřed vítězného oblouku je Kristus. Je to obraz s bustami a jeho tělo je obklopeno jakousi duhovou svatozáří. Směrem dolů po oblouku je na každé straně 14 postav včetně apoštolů. Vidíme výjevy ze Starého zákona, zejména ty, které předchází Kristův život a jeho obětování se, a také vidíme výjevy z Nového zákona. Jsou tu také báječně ozdobné sloupy vyrobené z vysoce kvalitního mramoru, který sem byl přivezen z východu. Na těchto sloupech je pro mě nejvíce pozoruhodné, že se zcela liší od klasických stylů. Nejsou to dórské, iónské ani korintské sloupy. Byli to raní křesťané, kteří se snažili o novou ikonografii pro jejich architekturu. A na vršcích hlavic vidíme něco, co se nazývá pata oblouku, která pomáhá přechodu do oblouku. Dvě nejvýznamnější mozaiky v San Vitale jsou po stranách apsidy. Zobrazují císaře Justiniána a jeho císařovnu Theodoru. Justinián ani Theodora ve skutečnosti nikdy Ravennu nenavštívili. Myslíme si, že jsou v mozaice, aby stvrdili nadvládu nad městem. Po více než 4 staletí byla Ravenna pod vládou Góta, Theodoricha. Theodorich byl Ariánec, tedy nenásledoval pravoslavnou církev. Ariánci v podstatě věřili, že je Krista stvořil Bůh, a byl tedy podřízený hierarchii ve Svaté trojici. Kristus nebyl rovnocenný s Bohem a Otcem tak, jak tomu je ve víře pravoslavné církve, a tak Justinián, císař Konstantinopole, na počátku 5. století poslal svého vojevůdce Belisara, aby si podrobil Itálii a znovupodmanil Ravennu a obnovil v ní pravoslavnou církev. Ariánská víra byla potlačena a to, co tu vidíme, je znovustvrzení východní císařské nadvlády, to, že je Justinián v Konstantinopoli na Východě, a přesto říká, že je pánem dokonce i zde v Ravenně, v Itálii. Duchovní moc jde ruku v ruce s mocí politickou, mocí císaře. Vidíme Justiniána uprostřed oděného do fialové barvy, která je spojována s trůnem. Je obklopen svým dvorem, ale jsou tu také náboženské postavy reprezentující církev, a jsou tu také vojáci. Tři centra moci: církev, císař, vojsko. Zde vidíme, že některým se dostalo větší individuální péče než ostatním. Justinián a Maximián jsou více individualizovaní, ale je možné, že by lidé tehdejší doby vzhlédli a rozpoznali i další postavy, které jsou nám dnes neznámé, ale ty vojenské jsou mnohem více anonymní. Autorita císaře Justiniána je božská. Můžete vidět svatozář okolo jeho hlavy a drží misku spojenou s eucharistií, kterou podává směrem ke Kristu v apsidě. Toto je miska, která údajně obsahovala chléb pro svátost eucharistie Je uprostřed kompozice, stojí v čele, ale ve skutečnosti jsou všechny postavy mozaiky v čele. Jsou schematické, abstraktní, středověké. Opustili jsme tradice naturalismu. Když se podíváme na postavy zblízka, nenajdeme žádný opravdový smysl pro přesné proporce. Jejich chodidla nedrží skutečně váhu jejich těl. Vypadají, jako by se vznášeli ve věčném prostoru a ne v prostoru pozemském. Vedle Justiniána vidíme biskupa Maximiána, jehož jméno je nad ním, ačkoliv bylo přidáno až později, a po jeho boku jsou duchovní. Maximián drží překrásný kříž s drahokamy a má na sobě stejnou fialovou jako císař spojující ho s mocí císaře Konstantinopole. Postavy vedle něj drží Evangeliář osázený drahokamy a postava úplně napravo drží kadidlo. Co zde vidíme, je císař vedoucí proces uzákonění svátosti eucharistie. A skutečně se eucharistie prováděla ve svatyni. Postavy stojí před zlatým polem, což je velmi byzantská tradice. Když říkáme Byzancie, máme na mysli hlavní město Říše, Konstantinopol. Kterou dnes nazýváme Istanbul. Všimněte si, že jednotlivé barevné kostky mozaiky, mnohé s plátkem zlata, který je s nimi spojen jako sendvič mezi dvěma kousky čirého skla, jsou vsazeny do zdi v takových úhlech, že se světlo od nich odráží tak komplikovaně a překrásně a vytváří pocit živosti povrchu, což mohlo být zvláště působivé, když byl povrch osvícen svíčkami a lucernami. Pojďme se projít na druhou stranu a podívat se na desku zasvěcenou Theodoře, Justiniánově ženě. Napravo od oken apsidy vidíme desku císařovny Theodory, která zrcadlí desku s Justiniánem. Máme tedy představu, že Justiniánova císařovna Theodora vládla rovnocenně s Justiniánem, byla tedy mocnou ženou i přes to, že byla údajně z nižší vrstvy, patrně uměleckou bavičkou. Existují různobarevná líčení její minulosti. Má na sobě neuvěřitelně propracované šaty a šperky s rubíny, smaragdy, safíry a obrovskými perlami a zezadu má na hlavě stejně jako Justinián svatozář, která nenaznačuje její božskost jako spíše božský původ její autority. Stejně jako Justinián, který drží misku s chlebem určeným na eucharistii, drží Theodora kalich na víno na eucharistii. Jako Justinián je obklopena účastníky, kteří symbolizují císařský dvůr. Je zvednutá opona jako kdyby se měla účastnit ceremoniálu souvisejícího s eucharistií. Jsem skutečně uchvácen tím propracovaným byzantským kostýmem. Je zde snaha přenést bohaství dvora v Konstantinopoli sem do Ravenny.
video