Zrození gotiky, opat Suger a ambit v bazilice sv. Diviše [1140-44 n. l., umístění: Paříž]. Hovoří: Beth Harris a Steven Zucker.

Nacházíme se bazilice sv. Diviše. Na místě, kde se zrodila gotika. A to díky Sugerovi, který zde byl počátkem 12. století opatem. Jedná se o velice důležitý kostel, ve kterém je pohřbena královská rodina. Sám Suger sloužil jako jejich rádce. Stojíme na kněžišti a okny proudí světlo. Kněžiště je místo za oltářem v kostele. A chórový ochoz je ulička, která nás za oltář dovede. Vlastně nás vede zároveň kolem i za oltář. Suger dokončil chórový ochoz a průčelí. Přičemž se nejednalo o novou výstavbu. Samotný kostel pochází z 9. století. Podle Sugera nebyl pro královskou rodinu dostatečně vznešený. Jedná se o dobu, kdy král ovládal pouze Ile de France, což je oblast bezprostředně kolem Paříže. V této době se král stával stále mocnějším a tuto sílu chtěl Suger vyádřit svým stylem architektury. V této době byla západní architektura kostelů vytvářena tak, aby v zadní části byl chórovy ochoz, který nás dovede za oltář. A díky tomu se poutníci mohli zastavit u těchto kapliček. Jednalo se o malou místnost ve které se nacházely ostatky. V románském období měly podobu celých pokojů, kolem kterých byly postaveny zdi. Suger se rozhodl prostor otevřít tak, aby do něj proudilo světlo. Zde vidíte přesnou ukázku. Tato podoba byla ve 12. století nevídaná a hlavně překvapivá. Aby zde nebyly pouze řady zdí s okny, která navíc byla v románském období malá, vymyslel Suger novou strukturu vystavěnou v kameni. Díky ní byly stěny nahrazeny sklem, a to barevným sklem, které onu místnost nádherně projasnilo. Nyní se nám nabízí dvě otázky. Jak to udělal? A proč? Co probereme jako první? Proberme způsob provedení. Nad námi se nachází komplexní sítě ostré klenby. Lomené oblouky mají různé tvary a rozměry. Jsou tedy zásadním prvkem. Nejdůležitější je rozložení tlaku, který spíše než do stran, tlačí směrem dolů. Není tedy zapotřebí silných zdí. Románské oblouky byly na silných stěnách, jelikož zde tlak působil do stran. Lomený oblouk funguje tak, že převezme tíhu klenby a tlačí ji směrem dolů. Váha tedy nemusí být podepřena ze stran. Když se díváme na žebrovou klenbu, všmineme si svislosti. Celá tato klenba je stavěna na úzkých sloupech. Ty dodávají prostoru eleganci a otevřenost. Románský styl v tomto ohledu působil mnohem pevněji. Váš pohled sledoval linii oblouku, což zdůrazňovalo samotnou gravitaci. Měli jste zde pocit "silných kořenů". Tento styl je velice odlišný. Musíte si uvědomit, každý zasvěcený kostel je zpodobněním svatého Jeruzalému. Je to nebe na Zemi. Jak nás tedy může něco přenést na nebeské místo? Opat Suger věřil, že je to možné díky světlu. Suger věřil, že četl slova sv. Diviše, patrona tohoto kostela. Byla to však slova filosofa, který žil v 6. století. Důležité je, že díky tomuto psaní získal představu božství, kterou přetvořil v architekturu, která je praktická a funkční. Tento text, o kterém si myslel, že byl napsán sv. Divišem, popisoval právě spojení božství a světla. Suger tedy otevřel tyto zdi a dovolil, aby dovnitř proniklo světlo. To návštěvníkům umožnilo přesun od modlitby přímo k Bohu. "Otupěnou mysl povznáší materiál, ale toto světlo ji oživí." - Opat Suger Tento přístup byl nový a radikální, čímž čelil jiným teologickým tezím. Příkladem jsou myšlenky sv. Bernarda z Clairvauxu, který říká, že se musíme zbavit veškeré dekorace. Musíme se zbavit veškerého rozptýlení. Suger se pohybuje v opačném směru a říká ne. Vždyť můžeme člověka přemýstit. Říká, že právě ona dekorace nás k božstvu přibližuje. Suger byl neskutečně úspěšný. Toto místo je opravdu nádherné a já osobně se cítím přenesen na zcela jiné místo.