Brunelleschi & Ghiberti, Obětování Izáka, soutěžní desky, 1401-2 desky pro druhé bronzové dveře florentského Baptisteria, 1401-2 Mluví: Dr. Steven Zucker a Dr. Beth Harris

Nacházíme se v Bargello ve Florencii a díváme se na takzvané soutěžní panely. Umělečtí historikové často chápou tyto panely jako počátek renesance. V roce 1401 cech florentských tkalců rozhodl vypsat soutěž na druhé dveře florentského Baptisteria. V Baptisteriu se nachází troje vchodové dveře. První vytvořil Andrea Pisano ve 14. století a cech tkalců chtěl nechat vytvořit druhé. Jednalo se o obrovské bronzové dveře, které byly nejen obrovským občanským závazkem ale také nevýslovně drahé. Baptisterium je historicky nejdůležitější budova ve Florencii a ve snaze najít nejlepšího sochaře cech tkalců vyhlásil soutěž. Jediné dochované panely ze sedmi soutěžních jsou ty Brunelleschiho a Ghibertiho. Cech tkalců při při vypsání soutěže velmi specifický se svými požadavky. Přidělili určité množství bronzu a řekli sochařům, aby zpodobnili téma ze Starého Zákona, obětování Izáka. Stanovili také přesný počet postav a vše, co má být ve výjevu zahrnuto. Jedinou další věc, kterou si pamatuji, že cech tkalců stanovil, je, že všechny panely musí být orámované dekorativním čtyřlístkem, který je gotickým tvarem. Je to skutečně zajímavé pozorovat tyto dva panely a přemýšlet proč cech vybral právě ten jeden a který byl lepší a z jakých důvodů. V biblickém příběhu Bůh přikáže Abrahámovi, aby zabil svého jediného syna Izáka, aby ho obětoval. Je třeba si uvědomit, že Abrahám byl velmi dlouhou dobu bez dětí a proto pro něj syn znamenal všechno. Jeho syn byl pro něho zázrakem. A nyní mu Bůh přikazuje, aby zabil svého syna. Abrahám bere ¨ slova Boží velmi vážně. Je to okamžik krize a také okamžik naděje. Dovolí, aby se vše v jeho životě podřídilo Boží vůli? Abrahám tedy bere Izáka na horu, kterou Bůh určil a pokládá nůž na Izákovo hrdlo, je připraven zabít svého syna, když se najednou objeví anděl a zastaví ho. Bůh sešle berana, aby ho Abrahám obětoval a Izák je zachráněn a Abrahám ušetřen strašlivého osudu, kterým by se stalo zabití jediného syna. Opravdu se mi líbí způsob, jakým anděl na obou panelech přichází zachránit situaci. Ve vyobrazení Ghibertiho je to mnohem méně dramatické, anděl je jen zpodobněn, ale v Brunelleschiho verzi anděl chytne Abrahamovu ruku a zastaví ho na poslední chvíli, v okamžiku, kdy se nůž dotýká Izákova hrdla. Provedení je také mnohem intenzivnější s Izákovou hlavou zvrácenou Abrahamem dozadu, a jistou dávkou násilí. Je zajímavé, že v Ghibertiho provedení, je anděl oddělený, není tu tato spojitost. Domnívám se, že Ghibertiho provedení je emočně ucelenější. Abrahám působí neochotně, čin nechce provést, nůž drží dál a dívá se na Izáka pohledem plným váhání, je to jako okamžik, ve kterém se vše zastaví, kvůli strašlivé věci, která mu byla přikázána. Je zajímavé, že Ghiberti nám prezentuje nahou postavu, a to tím nejpřímějším způsobem, zatímco Brunelleschiho postava klečí a je zahalená pokroucenou látkou a strnulá v kontrastu ke klasické kráse, kterou vidíme u Ghibertiho. To je přímé zobrazení řeckého a římského ideálu sochy a je vskutku velmi zdařilé. Na obou panelech je další zajímavý rozpor a sice fyzické rozmístění postav otce a syna. U Ghibertiho je kompozicí lehce klenutý oblouk, zatímco Brunelleschi využívá diagonálu, která je víc energetická a zároveň víc násilná. Podle mě je Brunelleschiho vyobrazení trochu víc děsivé. Ano, je děsivé! Zdá se, že cech s tím také souhlasil. Neexistuje psaný záznam toho, podle čeho vybírali. To je pravda, ale ve skutečnosti to byl Ghiberti, kdo dostal zakázku, ačkoliv podle některých záznamů byli oba vítězové. V Ghibertiho provedení je skála, která sjednocuje celou scénu. Vypadá to, jakoby plynula téměř jako voda z horního levého rohu dolů do pravého. U Brunelleschiho převládá dojem že jednotlivé části byly k sobě poskládány, ve skutečnosti Brunelleschi mnoho částí odlil zvlášť a teprve potom je spojil, zatímco Ghiberti odlil pouze dva kousky bronzu. Je tu ještě jedna věc, která mohla přispět k volbě Ghibertiho a sice, že použil méně bronzu. Je třeba si uvědomit, že bronz je velmi drahý a když to znásobíme do všech zamýšlených panelů dveří je to v každém případě nezanedbatelné. Nakonec tedy zakázku dostal Ghiberti, vytvořil dveře a ty se staly takovým triumfem, že dostal automaticky zakázku na třetí dveře. Brunelleschi využil této příležitosti, aby rozšířil své obzory sochařství a odešel do Říma, kde studoval starověkou římskou architekturu a starověké římské sochařství. Samozřejmě se vrátil do Florencie a konečně se dočkal úspěchu v podobě velkých zakázek jako Florentský dóm.