Fra Angelico, Zvěstování a Život Panny Marie (v pradele), kolem roku 1426 tempera na dřevě,194x194 cm (Museo del Prado, Madrid)Komentář: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

Nacházíme se v madridském Pradu a díváme se na Zvěstování od Fra Angelica. Většina lidí zná Zvěstování jako fresku z kostela Sv. Marka ve Florencii. Tento obraz byl namalován pro kostel ve Fiesole, kousek od Florencie, Je pozoruhodný tím, že rám je původní a nedochoval se pouze hlavní panel, ale i predela pod ním s veškerým rámováním. To jsem ještě nikdy neviděl. Tyto věci se totiž často rozebraly a po částech rozprodaly. Je tu obraz Adama a Evy ze Starého Zákona, které vyhání anděl z ráje neboli vyhoštění. Tento výjev je připojen ke scéně zvěstování, protože nahoře vlevo vidíme boží ruce, vysílající božské světlo a holubici, tu vidíme hned nalevo od sloupu, znázorňuje Ducha svatého. Je tu zobrazen pád a tedy i důvod Kristovy existence. Adam a Eva jsou předzvěstí Marie a Krista. Muž a žena, kteří upadli v nemilost a Marie s Kristem, kteří zajistili spásu. Bůh otec shlíží shůry, v podstatě jako klasický reliéf uprostřed nad sloupem. Predela pod ním je velice zhuštěnou sérií výjevů ze života Panny Marie, od jejího narození, přes sňatek s Josefem, zjevení Panny Marie až do smrti. Ano, až do její smrti. Jsou opravdu zamýšleni jako předzvěst pozdějšího příběhu. Ze stylového hlediska považuji za důležitý ten pocit klidu a posvátnosti, kterého se Fra Angelicovi podařilo dosáhnout. Před Marií se sklání anděl Má překřížené ruce, to je symbol úcty a modlitby. I Mariiny ruce jsou překřížené. Uchvacuje mne ta hustota rajské zahrady, všechno to ovoce a květiny. To úžasné, pole květin, které mají pod nohama. A pak si všimni té strohé architektury, oba jsou příliš velcí v poměru k prostoru. Určitě. Kdyby si Marie chtěla stoupnout, bouchla by se do hlavy. Ale to není důležité, protože to má být uctivé a smyšlené zobrazení krásy, která reprezentuje to božské. Bylo to namalováno v době, kdy Masaccio maloval kapli Brancacci. Ve Florencii té doby jsme se tedy mohli setkat se dvěma naprosto odlišnými přístupy. A to je jasným znakem toho, že ne všechno v renesanci je lineární pohyb směrem k naturalismu. Spíše se jedná o rozmanitost stylů. Zatímco Masaccio se snaží věci zobrazovat skoro až s matematickou přesností, Fra Angelico je umělec, který oslavuje zdobnost, jakožto prostředek vyjádření morálního a duchovního. Podívej se, postavy nevrhají stíny, není to tak horlivé, detailní zobrazení jako u Masaccia. Tváře nejsou moc specifické, nijak osobité. Specifická je zdobnost. Podívej se na andělova křídla. Nebo zlato svatozáře. Nebo to listoví v zahradě. Opravdu přepychové. To tedy je.