Bronzino & manýristický portrét Bronzino, Portrét mladého muže, olej na desce, 1530 (Metropolitní muzeum umění) Bronzino, Lodovico Capponi, olej na desce, 1550-55 (Frickova sbírka) Mluví : David Drogin a Beth Harris

(hraje piano) Beth Harrisová: Pojďme si říct něco o manýrismu. Jak se manýrismus objevuje v malování portrétů. David Drogin: Dobře. Beth: Takže tohle je od Bronzina? David: Ano, tato malba je od Bronzina. Je nazvaná Portrét mladého muže z doby kolem roku 1540. Nevíme přesně, kdo to je a proto má tento název. Je umístěna v New Yorku, v Metropolitním muzeu umění. Beth: Takže se na ni všichni můžeme jít podívat. David: Můžeme, pokud jsme v New Yorku. Ano, určitě. Beth: Víš, vypadá tak elegantně. Hned si vybavím manýrismus. David: Ano, určitě. Elegance toho znázornění, ve smyslu toho jakým způsobem je obraz namalován a jak se tento mladý muž prezentuje svému okolí. Možná bychom měli nejprve zmínit obecně, jaké jsou známky manýrismu a jak se k obrazu vztahují. Beth: Takže, ta elegance. David: Dobře, elegance je rozhodně jeden rys. Druh velmi sofistikované elegance. Další rysy typické pro manýrismus zahrnují velmi záhadnou kvalitu. Beth: Dobře. Věci, které nedávají smysl. David: Čím je manýristický obraz hůře srozumitelný, tím je to do určité míry lepší. Beth: Ano. Skoro se zdá, že oni záměrně vytváří matoucí věci. David: Určitě. Další důležitou charakteristikou manýrismu, což platí i o sochařství, je, že umělcova virtuozita se stává vnitřní částí smyslu celého díla. Někteří lidé nazývají manýrismus stylovým stylem. Nejenom kvůli subjektivním důvodům, které jsou představovány, ale také kvůli vzniku díla, jeho technické obtížnosti. Technická dovednost je také důležitý aspekt. Beth: Občas myslím, že to skoro vypadá, jako kdyby něco udělali špatně, nějak by dávali na odiv zvláštním způsobem jistý druh sofistikovanosti. David: Určitě, nebo by alespoň nechávali hádat, jestli to, co udělali špatně je část toho, co by manýristé měli dělat. Beth: Správně, vzpomínám si na jednoho umělce, který jinému napsal: "Příště až nakreslíš postavu, dej pravou dlaň na levou ruku." David: To mě nepřekvapuje. Beth: Udělat něco nějakým způsobem špatně znamenalo, že víte, jak to udělat správně. David: Ano. Beth: Takže se jednoduše předváděli tím, že to namalovali špatně. David: Jistě. Také bychom měli říct, že tyto vlastnosti, důvod, proč vyšly najevo, je mnoho různých teorií, které lidé měli. Zčásti snad díky nové generaci umělců, počínaje Pontormem, ale potom také Parmigianem a Bronzinem. Potřebovali vytvořit něco jiného. Cítili, že všechny možnosti byly vyčerpány ve vrcholné renesanci, díla Leonarda a Michelangela a Rafaela a Tiziana. Beth: Trochu to vypadá, že po athénské škole dosáhla vrcholu naturalismu renesance a co měli noví umělci dělat? David: A tak se nová generace umělců odvrátila od předností naturalismu a klasicismu a popsané logiky, kterou jsme viděli v raném 16.století. Navíc, manýrismus je spjat s Medicejskými, jednak za okolnosti zvolení Medicejského papežem, Leo X v roce 1513, ale také návrat Medicejských do Florencie, zejména ve 20 a 30 letech. Beth: Takže, o co s Medicejskými šlo? David: Takže, když se jeden stal papežem a když se vrátili jako vévodové do Florence, nakonec vypěstovali velmi sofistikovaný dvůr protože chtěli dokázat, že jsou stejní, jako vládci ostatních evropských dvorů. Takže, manýrismus se rozvinul v jistém směru v partnerství o úsilí jejich vedení a vytvoření velmi sofistikovaného nastavení u jejich dvora. Beth: Takže Medicejští už nepředstírali, že jsou spojenci republiky a oni skutečně svým způsobem využívali aristokratického životního stylu. David: Rozhodně to tak bylo v polovině 16. století. Pojďme mluvit o tom jak tento obraz reflektuje tento druh idejí a témat. Beth: Ano. David: Nejprve samozřejmě vidíme způsob, jakým je mladý muž oblečen, zůsob jakým stojí, výraz v jeho tváři. To všechno vyzařuje chladnou sofistikovanost. Beth: Odstup. David: Velký odstup a velmi vyčleněnou eleganci. Všechno toto je svým způsobem, charakteristické jak pro manýristický způsob života, tak i pro manýristické umění. Můžeme také mluvit o způsobu malby. Bronzino je jeden z mistrů olejomalby 16. století. A když stojíte přímo před tímto obrazem a díváte se na něj je těžké vidět, jak byl vlastně namalován. Nevidíte tahy štětce ani žádné povrchové struktury. Beth: Je uhlazený. David: Přesně. Jako kdyby při jeho tvorbě překonal sám sebe, což bylo také cílem manýristického malíře. Beth. Správně. David: Co ještě o něm můžeme říci? Beth: Vypadá velmi odměřeně, má odstup, ale zároveň pózuje. Toto není pozice, kterou člověk zaujme přirozeně. David: Přesně. Ale on nevypadá, že by tím byl zaskočen. Beth: Ne, vypadá spíš jako model zvyklý pózovat. David: Přesně a je to důležitá část jak manýristické kultury, tak i manýristického portrétu. Nápadného pózování ve skutečnosti lidé vnímali velmi příznivě. Beth: Je to divné, protože my na to shlížíme shora. Myslíme si, že lidé jsou neupřímní. David: Máme na to jiný pohled. Beth: Přesně. David: Ale v té době, hlavně u Medicejských a v té době samozřejmě umělost byla cílem celého sociálního chování ve vyšších kruzích. Vaše identita byla něco hraného. Prezentovali jste se tak, jak jste chtěli, aby vás viděli. A lidé chápali, že musíte předstírat a být vyumělkovaný. Museli jste vypadat nenuceně, ale bylo jasné, že vaše pravé já ať už jste byli kdokoliv, nebylo vidět. Místo toho jste se ve vyšších kruzích vyjadřovali velmi uhlazeně, uměle a povrchně. A to je vidět i v malířství. Beth: Takže si lidé nasazovali masku. David: Přesně tak. Beth: Jen tak jste mohli zapadnout. David: Manýristé byli posedlí maskami díky jejímu konceptu. Něco bylo vystavené na očích, ale pod tím se samozřejmě skrývalo něco úplně jiného. Tento obraz pracuje s podobnými tématy. Nejprve je tu ta nápadná póza a pak portrét obvykle slouží k znázornění fyzického vzhledu a identity, ale to, jak on se na nás dívá, je téměř jako by říkal: "Neopovažujte se snažit pochopit, kdo já jsem." David: To je typické pro manýrismus. Beth: Dívá se na nás povýšeně. David: To ano. Takže to, jak se prezentuje je typicky manýristické. Vraťme se ale k maskám. V malířství je spousta odkazů k maskám. Někdo tvrdí, že jeho tvrdá, jaksi porcelánová pleť působí jako maska. Beth: Ano. David: Hlavně protože se jeho oči nedívají stejným směrem. Beth: A také způsob jakým světlo dopadá na jeho tvář. David. Ano, velmi to připomíná masku. Pak se ale zadíváme čelo stolu, které připomíná masku dívající se přímo na diváka. A je tam další, na opěradle židle vpravo dole a když se pozorně podíváte, dole na obraze, záhyby na látce jeho kalhot tvoří dvě oči a nos a tedy další masku na tomto obraze. A je tu tato myšlenka ukrytého, kde musíte najít význam a objevujete věci, které jste neviděli. Beth: A věci, které nedávají smysl. David: A věci, které nedávají smysl. Všechno toto jsou důležité rysy manýrismu. Beth: Takže teď můžeme mluvit o té knížce, protože obvykle to, co je v portrétu nám napovídá něco o portrétované osobě. David: Správně. Beth: A v tomto případě nemáme nic kromě těch masek. David: Vidíme zde knihu, ale je zavřená. Není otevřená, abychom ji mohli číst a pochopili. Stejně jako ten muž, který tím, jak se na nás dívá, se nám uzavírá. Beth: A zůstává záhadou. David: Stejně jako okno nebo dveře vzadu, které jsou taky skryty pohledu stejně jako ta zavřená kniha. Podívejme se na další obraz. Beth: Dobře. David: Toto je Bronzinův portrét Lodovica Capponiho. Je skoro stejného data a také je vystaven v New Yorku, ve Frickově sbírce. Beth: Jeho dlouhé kostnaté prsty jsou také typické pro manýrismus. David: Je podobný té poslední malbě sledovali jsme obecně manýrismus s jeho rafinovanou elegancí a poněkud prodlouženými tvary, obličejem, chladnou uhlazeností a pevnou kůží, kterou čekáme. Tento muž není tak rezervovaný jako ten na minulém obraze, ale stále je vidět, že nám pózuje. Chce být viděn určitým způsobem a my se nikdy nedozvíme, kdo opravdu je ten člověk uvnitř. Opět je to bravurní malba, ale také dobrá ukázka toho, jak jste se měli chovat ve vyšších kruzích. Stejně jako na minulém obrazu byla zavřená kniha, takže tam bylo něco, co jsme čekali, že pochopíme, ale neviděli jsme dovnitř, zde vidíme to samé. Beth: Něco drží. Drží medailonek. Obvykle když je muž vyobrazen na portrétu s medailonem, vidíme, kdo je na obrázku, protože většinou je to jeho milenka... Beth: Ano, správně. David: nebo rodinný člen Beth: Správně. David: A tady ho drží. a my čekáme, že to uvidíme a pochopíme, ale on prstem zakrývá obličej. Beth: Je fascinující, jak manýrismus vyvíjí styl, jiný oproti cílům, naturalistickým cílům renesance. David: Ano a když přemýšlíte o manýristických portrétech, jako je tento, můžete je srovnat s Monou Lisou, která nepózuje tak zřejmě a Leonardovo úsilí v obraze je upřímnější a otevřenější a výrazně vás zapojuje. David: Zatímco v manýristických portrétech, v těchto dvou i v jiných, vám někoho představují a zároveň se neočekává, že pochopíte, kdo to je. Beth: Ano. Myslíš, že to má něco společného s reformací, která v té době začala, nebo ne? David: Já myslím, že na to je ještě brzy. David: Myslím, že to má co dělat se životem na dvoře hlavně proto, že toto jsou to světské portréty. Beth: To je pravda. (hraje piano)