Giorgione, Tři filozofové, okolo roku 1506 Kunsthistorické muzeum, Vídeň Mluvčí: Dr. Beth Harris & Dr. Steven Zucker

KHANOVA AKADEMIE uvádí: SMART HISTORY: rozhovor s Dr. Bett Harisovou a Stevenem Zuckerem. Jsme v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a prohlížíme si Giorgioneho obraz "Tři filozofové". Tento název je ale pouze provizorní, protože ve skutečnosti netušíme, o čem tento obraz vlastně pojednává. Postavy na něm evidentně něco reprezentují, gesta každé z nich jsou velmi výrazná, Specifický je i jejich vzhled, oděv nebo to, co drží v rukou. Musí zde tedy být nějaký klíč. Netušíme však, o co by mohlo jít. Podívejme se tedy na to, co nám zde Giorgione předkládá a zkusme, zda nedokážeme tuto záhadu vyřešit. Alespoň částečně... Jejich tváře jsou nádherně osvíceny tím světlem těsně před soumrakem, když je slunce nízko. Sedící postava, nejmladší z nich, má na sobě zelenou a zářivě bílou. V rukou drží kompas a pravoúhelník. Stojící postava vedle něj v červené a modré s turbanem na hlavě zřejmě gestikuluje směrem k nejstarší postavě, jež stojí nejvíce napravo a je oblečená do sytě zlaté. Ve své levé ruce drží kompas a v pravé ruce kresbu. A zdá se, že ta kresba zobrazuje slunce, měsíc a geometrické nákresy, takže možná jde o antického filozofa nebo matematika. Takže jde o ezoterické vědění, o němž se ví, že možná bylo ztraceno. Je nejstarší ze všech tří postav a vypadá, že hledí, jestli vůbec někam, jaksi do nitra. Naproti tomu postava stojící vedle něj hledí směrem dolů. Jde o stojícího muže ve středních letech. A u nejmladší postavy se zdá, že hledí vzhůru. Ale podívejte se, na co se dívá. Hledí to temnoty, do tohoto jeskynního útvaru. Vypadá to, že se snaží měřit nejen hmotný svět kolem něj, na rozdíl od starce napravo, jenž zřejmě měří samotný vesmír. Ale on se i snaží dojít pochopení a zakreslit něco věcného, skutečného ve světě, který může vidět, nebo přinejmenším, který my můžeme skutečně vidět. Je to velmi složité a nejnovější teorie se shodují s tím, co tu teď popisujeme my, když se tu teď na obraz díváme. Postava nalevo představuje dobu, v níž Giorgione žil, dobu nového zájmu o svět kolem nás. Postava uprostřed, která, jak se zdá, je oděna v orientálním šatu snad představuje islámský svět a způsob, jakým zachoval vědění starého Řecka a Říma, a postava nejvíce napravo snad představuje právě tu filozofii starého Řecka a Říma. Jiné konkurenční teorie chápou tyto tři postavy jako tři velká monoteistická náboženství: křesťanství, islám a židovství. Podle další teorie představují tři určité filozofy. Nevíme. Víme, že Giorgione skutečně pracoval pro aristokratické mecenáše v Benátkách, kteří, jak se zdá, měli v oblibě nová témata. My tak často nemůžeme přesně určit, o jaké téma se vlastně jedná, protože nejde o klasická křesťanská témata. Nepředvádějí nám vyprávění, nepředstavují biblický příběh, nereprezentují mytických postav. Zdá se, že určitým způsobem odkazují k nějakému souboru myšlenek. To je však ještě více prošpikováno narážkami, které dnes již nerozluštíme. I když nemůžeme určit jeho přesný smysl, můžeme si obraz přesto skutečně užít. Kompozice je velmi zajímavá, protože postavy jsou zatlačeny doprava a zabírají méně než polovinu plochy plátna, jsou ale dokonale vyvážené temnou masou jeskyně nalevo. A mezi těmito dvěma prvky obrazu je opravdu nádherná krajina, která se mi zdá velmi benátská. Ale podívejte se na atmosféru toho pohledu, jak se oddalujeme a úbočí se stávají rozmazanější a rozmazanější. A to vše se rozehrává na pozadí zlatavého světla onoho zapadajícího slunce. Zlatavé světlo je prostředím pro všechny postavy. To je to úžasné na Giorgioneho a benátských malbách, totiž že měli skutečný smysl pro atmosféru, pro denní dobu, pro hebce se rozlévající světlo, jež rozvíjí krajinu a též postavy. Utváří to náladu celé malby, jež je tichá a zamyšlená. A skutečně podtrhuje myšlenku, že se zde děje něco hlubokomyslného. KHANOVA AKADEMIE