Giorgione,Uctívání Pastýřů, 1505/10 olej na desce, 90.8 x 110.5 cm / 35 3/4 x 43 1/2 in. (National Gallery of Art, Washington D.C.)Mluvčí: Dr. Heather Horton a Dr. Mark Trowbridge

KHANOVA AKADEMIE uvádí: SMARTHISTORY: konverzace s Dr. Heather Hortonovou a Dr. Markem Trowbrigem. Jsme v národní galerii umění ve Washingtonu D.C. a stojíme před touto malbou od Giorgioneho. Obraz znázorňuje "Uctívání pastýřů". V popředí vidíme dva klečící pastýře spolu s Josefem a Marií před malým Ježíšem, který leží na podlaze. Když uvažujete o scéně "Uctívání pastýřů", kde pastýři následují betlémskou hvězdu, toto je okamžik, kdy si poprvé uvědomí: Ježíš je výjimečný, božský. Tento okamžik, je zde zobrazen, ale my jsme zvyklí vídat tento motiv vyobrazený hierarchicky a souměrně. Marie s Ježišem bývají umístěni prominentně. Ale zde jsou posunuti doprava a ve středu jsou umístěni pastýři. Celou polovinu plátna zabírá krajina. Co je na tomto obrazu zajímavé a co určuje jeho atmosféru, je jejich tichý úžas. A držení jejich těl je tak soustředěné, tak přemýšlivé. Nutí vás to myslet na lidi, kteří za renesance v Benátkách pohlíželi na tuto malbu a tento postoj napodobovali. Takže jsou oba nejen průvodci, nýbrž i napodobiteli toho, co se děje mimo obraz. Tahle myšlenka napodobení se mi líbí, protože vidíme pastýře s otrhaným rukávem, v zelené kamizole... Ano, protože jsou to pastýři, že? Jejich oblečení je roztrhané, nosí jednoduché boty. Ale podívejte se na jejich ruce a na ruce Marie a uvidíte, že ten pastýř vlastně napodobuje ji. Palec přeložený přes palec a prsty složené k sobě. Takže tahle myšlenka Benátčanů napodobujících pastýře se zdá vycházet z toho, že pastýři sami napodobují Pannu Marii. A myslím, že to představuje opravdu krásnou paralelu. A máte tu i Josefa, který je odsunut trochu stranou a to je důležité, protože Josef není Ježíšův otec, ta role přísluší Bohu. Vypadá to skoro, jakoby se i on snažil přijít na správné postavení rukou, jeho palce se ještě nedotýkají. Také se účastní, ale jen z povzdálí. Je to zajímavé, vypadá to, jakoby se učili uctívání. Jde o ten první moment, kdy je rozpoznáno Ježíšovo božství a oni si je začínají uvědomovat. Takže, proč si teď trošku nepopovídat o pozadí? Ano, tahle nádherná krajina je plná opravdu přesně vyobrazených botanických druhů. Máme tu vavřín v popředí. Pak jsou zde i další stromy, všechny přesně vykreslené. Je tu rozptýlené světlo, které, jak se zdá, stále víc a více klesá k horizontu a osvětluje boční stranu oněch budov více než horní část oné rozestavěné věže. Rozehrává se zde souhra přesných detailů a smyslu pro náladu. Tato jemná nálada navozuje klid, takže se scéna bezchybně snoubí s námětem pastýřů. Toto je místo, kde pracují, tato krajina je jejich světem. Opravdu zde můžete vidět, jakým mistrem olejomalby Giorgione je a to zejména v prostřední části malby. Zejména tam, kde ze žlábku šplíchá potůček a kde vystupuje ta stopa bílé barvy. Když mluvíme o přednostech olejomalby, jednou z nich je barva. A pokud se podíváme na ústřední skupinu postav, všimneme si harmonie barev, té zelené u klečícího pastýře. Podívejte se, jak je ten pastýř v červené, modré a bílé a stejně tak je v červené, modré a bílé i Marie. Tohle je další místo, kde vidíme, jak Giorgione pečlivě udržuje obraz v rovnováze a vytváří jednotu mezi svatými a uctívači. Myslím, že další místo, na kterém to můžeme vidět, je roucho, které má na sobě Josef. To působivé roucho vzpírající se zemské přitažlivosti. Ano, je jako pěkná, harmonická křivka. Ano, je to prostě naprosto úžasná barva, ta oranžová... ... září... ... vlastně jde o zcela nové barvivo, která bylo mícháno a prodáváno benátskými obchodníky s olejovými barvami. Když uvažujete o obraze "Uctívání pastýřů" jako o protějšku scény, v níž jsou hlavními protagonisty tři králové, která je plná drahých klenotů a látek a vůbec všeho přepychového, musíte uznat, že zde jde o něco jiného. A přesto mají tito lidé určitou vznešenost. Poznali, že zde jde o něco výjimečného. KHANOVA AKADEMIE