El Greco, Klanění pastýřů, 1612-1614 olej na plátně, 319 x 180 cm, (Museo Nacional del Prado, Madrid)Hovoří: Dr. Beth Harris, Dr. Steven Zucker

hudba Nacházíme se ve španělském muzeu Prado a díváme se na obraz od El Greca, zvaný "Klanění pastýřů." Tuhle malbu namaloval v pozdějších letech své kariéry; v období 1612 -1614. A měl pro něj velmi osobní význam, protože byl pro jeho rodinnou kapli. Je to divoká malba! No, všechny El Grecovy obrazy jsou divoké, ale opravdu zdivočel až později ve své kariéře. A možná se cítil svobodnější právě pro osobní význam. Postavy jsou neuvěřitelně prodloužené, postoje nedávají žádný smysl, myslím, že je to obrovské propojení s naturalismem. Ve skutečnosti se naturalismus ani nezdá být nutností, i když jsme zrovna vyšli z období renesance. Jestli se nepletu, tak dokonce i podle manýristických norem (momentálně se nacházíme v období manýrismu a přibližujeme se k baroku) tohle je extrém. No, El Greco byl řek a byl vyučen jako řecký malíř ikon. A samořejmě byzantská tradice byla tradicí, která zkreslovala těla pro symbolické účely, a tak si myslím, že se jedná o druh povolení, které vychází z této tradice. Teď se El Greco dostává do Španělska a pracuje na této malbě v Toledu, a to převážně italským způsobem, kde se učí renesančnímu stylu. Takže El Greco chápe současné umění v tomto ohledu. Myslím, že opravdu chápe, co lidé dělají, ale je také ochoten se odprostit. Podívejte na to, co udělal. Prakticky nezanechal odkaz na skutečné místo, nemáme tušení o skutečné hloubce, máme trochu obloukovité klenby hned za Pannou Marií. Ale krom klenby je zbytek jen mraky a světlo. A pohyb. Když se podíváté na strukturu malby, na její kompozice a novorozeného Krista, který je obklopen pěti nebo šesti postavami, téměř jakoby jen on sám poskytoval světlo. Jakoby byl ohněm uprostřed všech těch postav, u kterého si všichni ohřívají ruce. Myslím, že ta myšlenka ohně je perfektní. Postavy se cítí jako plameny. Ve skutečnosti to světlo vypadá jakoby mihotalo. Všechno se zdá být pomíjivé a nic se nezdá být stálé. Dokonce ani samotná lidská těla, jak již bylo zmíněno dříve, zdají se být proměnlivá. Myslím, že tento obraz,který popisujeme reprezentuje duchovní, transcendentní, zkrátka jiný svět. No, Církev se skutečně snažila bojovat proti hrozící reformaci. Správně! A myslím, že hlavně v Toledu, byli velmi závažné reakce proti reformaci, a brala Radu Trentské doktríny příliš vážně. Takže se církev opravdu snaží reformovat sebe samu, aby inspirovala věřící v nový a mocný způsob, a myslím, že El Grecovy malby byly schopny toho dosáhnout. Jednou z věcí, které El Greco dělal bylo používání barev opravdu neobvyklým způsobem, podle mého názoru. Máme neonovou oranžovou, zelenou, modrou, a zlatou, což jsem, myslím, ještě neviděla. Tento způsob se neobjevil až do období Delacroixe, který využíval jasných barev v 19. století, a dokonce ani Delacroix nemaloval tak sytě v porovnání s touto malbou. Máme také tyto velmi strohé kontrasty světla a tmy a postavy, které jsou velmi blízko nás a tohle úžasné využití perspektivy. Podívejte na anděly na nebi. Vidíme je z tohoto pozoruhodného úhlu. V El Grecově práci je bezpochybně smysl a hlavně v malbě "Klanění pastýřů", že Bůh je s námi, a to bezprostředně. A toto poznání naplňuje náš fyzický svět způsobem více než tradickým či reprezentativním v renesanční malbě, a dokonce ani manýristická malba toho zcela nedosahuje. Tohle nám napovídá, že Božství je fyzickou silou, prostupující prostorem. Tohle je odkaz El Greca. hudba