Bernini, Apollo and Dafné, 1622-25 Bernini, Apollo and Dafné, 1622-25 (Galerie Borghese, Řím) Hovoří: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

(hraje piano) Jsme v Borhesu v Římě a díváme se na Berniniho Apolla a Dafné. Amor udělal... Nějakou neplechu, ano. Pomohl Apollovi zamilovat se do Dafné. Díky šípu. Pronásleduje ji a myslím, že ona dostala šíp opačného typu. Pravda, takže je jím odpuzována. Ano, ale ona je neuvěřitelně nádherná. Takže příběh říká, že se odvolá na svého otce. Je nymfa. Obrátí se na svého otce, že se nechce vdávat a Apollo ji nenechá na pokoji. Amor mu trošku pomůže a on ji dokáže dohnat. A to je ten moment, kdy okolo ní obepne svou paži. Zavolá o otcovu pomoc a jeí otec problém vyřeší tím, že ji promění ve vavřín. Což se zde odehrává... I když ji zrovna chytá. Ano. Chtěla jsem říct i když zrovna hovoříme, protože to vypadá skoro jako film. Pravda. To je výrazem baroka. Mžik, ve kterém to vlétne za Apolla. Způsob prudkosti. Obepínajíc jeho tělo, vlajíc za ním. Ale i když se jaksi pohybuje kupředu a má nádherně a pečlivě vymodelované tělo, ale ona se pak prohne a promění, téměř proti své vůli a vidíme jakýsi náznak překvapení, skoro hrůzy na jejím obličeji. Ano, jak se její prsty mění na větve a listy. A jak omotá svou ruku kolem jejího břicha, dotkne se jen kůry, která kolem ní vzniká. Myslím, tohle je jen o nedosažené kráse a Apollově vášni. Skoro mít něco, po čem toužíme ve svých rukou, a nechat to vyklouznout přesně v momentě, kdy to získáme. Ale i když jí bezhlavě pronásleduje, je v něm stále jemnost. Koukejme, jakým způsobem natahuje prsty, jakoby právě poznal, co se jí děje a je zaražený, i jeho tělo postupně zpomaluje, v jejím pronásledování. Mm-hmm. Myslíš, že je to pro něj moment poznání? Je. Jeho pohled na ní, uvědomění. Ano, to je pravda. Jakýsi smutek. Smutek, jak pozoruje výraz tragédie na jejím obličeji. Vypadá to také jako druh metafory pro sochu samotnou, změna jedné formy na jinou. Ale tady, v určitém smyslu, opačný proces braní přírodního materiálu a měnění ho na maso. Toto je opak. Toto je maso měnící se zpět na přírodní materiál. Ze kterého můžeme sochat. Pravda. Tak to je zajímavé. Je to jakési rozjímání nad tím, co socha je. A Bernini, více než kdokoli jiný, tohle dělá. Mění mramor na andělská křídla nebo na oblaka. A samozřejmě, příběh, který následuje říká, že ona se promění na strom a on se rozhodne o něj pečovat a chránit jej. (hraje piano)