1800-1907 Průmyslová revoluce (11/48) · 4:26
Turner, Déšť, pára a rychlost -- Velká západní železnice, 1844 Joseph Mallord William Turner, Déšť, pára a rychlost -- Velká západní železnice, olej na plátně, 1844 (Národní galerie, Londýn)Hovoří: Dr. Beth Harris, Dr. Steven Zucker Déšť, pára a rychlost -- Velká západní železnice byl vystaven v Královské akademii v roce 1844. Zobrazuje Maidenheadský…
Navazuje na
1600-1800 Baroko a Osvícenství.
(úvodní znělka) Díváme se na Turnerův slavný obraz Déšť, pára a rychlost - Velká západní železnice, datovaný do roku 1844. Do doby, kdy železnice křižovala britskou krajinu. Šlo o zbrusu nový způsob cestování a spojení měst a lidí. Změnilo to nejen krajinu, ale dramaticky také společnost. Železnice byla pravděpodobně nejsilnějším symbolem industrializace. Turner zachycuje pocit rychlosti vlaku blížícího se k nám, do něj bijící déšť a most. Skoro cítím ten déšť a slyším zvuk vlaku. Vagóny byly otevřené, takže by to vše lidé zažívali. Zamysleme se nad tím, jaký význam měla rychlost vlaku. Samozřejmě, vlaky se v roce 1844 nepohybovaly tak rychle jako dnes, ale uvažme rychlost, jakou lidé cestovali do této doby. Lidé buď chodili pěšky nebo jeli na koni a když měli štěstí, jeli v kočáře a mohli tak jet o trochu rychleji. Ale jen nepatrně rychleji, což znamená, že mohli jet rychlostí okolo 15 mil/hod. Poprvé v historii se lidé přepravovali strojem. Myslím, že je pro nás těžké uznat radikálnost železnice a dopad na krajinu. Z části je obraz jakousi nostalgií po zaniklém, vědomí zuřivosti této mohutné železné hlučné příšery prorážející krajinu. Železnice je obklopena zemědělskými poli, čímž nás Turner upozorňuje na farmáře na pravém okraji obrazu. Myslím, že když se podíváte na krajinu, uvidíte kontrast mezi Anglií starou venkovskou a novou průmyslovou. Souhlasím. Vlevo vidíme také starý kamenný most. Vpravo je zachycen moderní průmyslový cihlový most, který slouží železnici. Nejedná se jen o téma, ale také o způsob, jakým jej Turner namaloval. O tu atmosféru, kterou spojujeme s Turnerem, tento druh zlatého, modrého a hnědého zbarvení, nanášení barev v silných vrstvách s použitím paletového nože, které jsou zvláště hutné směrem do středu malby a pak vpravo nahoře. Obraz je tak abstraktní, že jeho velká část je ve skutečnosti nečitelná, co se týče jakýchkoli konkrétní rysů, má atmosféru až skoro operní. Tři čtvrtiny obrazu nejsou nic jiného než variace barvy, tónu oblohy, atmosféry deště a způsobu, jakým déšť vytváří jednotu a rozpouští jakýkoli ostrý tvar. Jakýkoli konkrétní výklad a tvary. Jediné, co opravdu vystupuje, je černý komín vlaku. Ano, jen ten komín, zbytek vlaku se v obraze také rozplývá. Myšlenka konfrontace průmyslové síly člověka s přírodou je zvláštně porovnána uhánějícím vlakem a malým králíkem v pravém spodním rohu, který, zdá se, skáče pryč tak rychle jak jen může. Králík je samozřejmě symbolem rychlosti. Připomíná nám, že právě síla barvy s námi komunikuje více než samotné téma. Obraz je opravdu o texturách a barvách a rozostření tvaru, sděluje představu deště, atmosféry, rychlosti a zvuku. Kdyby byl obraz namalován jinak, byl by úplně o něčem jiném. Obraz rozsáhle zachycuje industrializaci, novou silnou věc - vlak. Ale opravdu je o samém aktu malby a o zobrazení mnohem složitějšího a těžko pochopitelného vztahu mezi přírodou a člověkem. Turner dokáže zacházet s tónem a tvarem, díky čemuž vzniká abstrakce, která je pro toto období neuvěřitelně odvážná. Opravdu je. V mnoha ohledech se jedná spíše o abstrakci 20. století. (závěrečná znělka)
0:00
4:26