Rosa Bonheur, Orba v Nivernais, 1849 (Musée d'Orsay, Paris) Hovoří: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

Jsme v muzeu Orsay a díváme se na obraz od Rosa Bonheurové. Je to světlem zalitý obraz s názvem Orba v Nivernais. Název poukazuje jak na region, tak druh volů, kteří jsou hvězdami tohoto plátna. Ano, hvězdami. Lidská postava v pozadí, která je pobízí, není tak důležitá. Takže Rosa Bonheurová dělala vyjimečné věci. Byla to neuvěřitelně vyzrálá dívka. Myslím, že to vlastně bylo v jejích 14 letech, kdy skicovala v Louvru a malovala první olejomalby. Bylo to možná díky jejímu otci, který byl umělec a opravdu ji podporoval. Myslím, že byli velmi svobodomyslní. Jinak by její obrovský talent nebyl podpořen. Vůbec se nemusela stát malířkou. Takže tento obraz vznikl v roce 1849, což je jen rok po revoluci ano, je velmi zajímavé, že umělkyně se nyní přesouvá na venkov, pryč ze všeho toho zmatku města, kde se udála revoluce. A máme tu tento krásný obrázek volů orajících půdu, aby bylo připravená na příští rok. A podívejte se na tu hlíny, téměř máte pocit, že zde je ta síla Francie. Země vypadá neuvěřitelně bohatá a úrodná. Takže to působí nacionalisticky, že francouzský venkova a Francie přežijí a budou skutečně vzkvétat. A ta zvířata jsou tak silná a tak překrásná a svým způsobem věčná. Víte, je to rituál, který tu byl dlouho před politikou moderního světa. A bude přetrvávat dlouho potom. Předstupují v mizející diagonále, která vstupuje do prostoru takže tu máme pocit hloubky a atmosféru z oné perspektivy. A pocit z krásného počasí a tepla slunečního svitu... Je tak pečlivě vyobrazeno. Tolik mi to připomíná, že nahlížíme do 40 a 50. let 19. století s tímto zájmem o vesnický život, práci, ctnosti venkova. Když se na to podívám, ti voli, jejich záda, jsou tak nádherně srovnaná, že téměř tvoří obzor, jako ty kopce za nimi, a tedy, svým způsobem, jsou oni sami jako zem. Je v tom pocit trvalosti. Myslím, že skrz 40. léta 19. století zvláště s industrializací a nárůstem měst, je tady skutečná touha po návratu k této mnohem základnější pravdě, která přebývá v přírodě a na venkově. A v práci samotné - v jednoduché, a přímé práci. Takže, myslíte, že Rosa Bonheurová nám předkládá konzervativní pohled v tuto chvíli po velmi radikální revoluci v roce 1848, která přivádí k moci pracující třídu? Myslím, že tu jsou konzervativní aspekty, ale je to komplikovanější. Boří příliš mnoho hranic. Zdůrazňuje důležitost krajiny, malbu zvířat samu o sobě, v rozměru, který obvykle přísluší historickým malbám. Je žena, která nemaluje v interiéru, nemaluje jako amatér, ale maluje na profesionální úrovni. Jsou tu radikální myšlenky a nemyslím, že se na to lze dívat jako na konzervativní malbu. Je to vskutku pozoruhodný výkon.