Khnopff, Jeanne Kéfer, 1885 Fernand Khnopff, olejomalba na plátně, 1885 (The Getty Center, Los Angeles) Hovoří: Dr. Beth Harris, Dr. Steven Zucker

(hraje hudba) Jsme v neuvěřitelně krásném muzeu Getty a díváme se na portrét Jeanne Kéferové od Fernanda Khnopffa. Je to malá holčička. Khnopff ji namaloval v roce 1885. Byl Begličan. Ano, byl Belgičan. Byl považován za člena hnutí symbolistů. Takže ho jako umělce zajímá zobrazování subjektivních, snových, intimních stavů mysli. Tento obraz je velmi intimní, o stavu mysli, ale nejsem si jistý, že bych ho nazval snovým podle tradice symbolismu. Je svým způsobem přímý nebo alespoň jeho znázornění. Ale je tu také určitá jemná intenzita, která je trochu transcendentní ve smyslu symbolismu. Myslím tím, že zde máme velmi uspořádané prostředí, architekturu a pravé úhly, které jsou všechny lehce nevyvážené, což je podle mě zajímavé, protože naznačuje, že k obrazu přistupujeme z velmi lidské perspektivy. Ale pak tu máme malou holčičku. Je tak malá v tom prostoru. Ano, myslím, že geometrie lomených úhlů a čtverců, která ji obklopuje. Vlastně jsou to všechno čtverce a lomené úhly. Jeden ovál kromě té klíčové dírky tam nahoře je tvar jejího obličeje. Myslím, že to navozuje určitý pocit struktury a řádu a mysli malé holky, která se snaží dát smysl velkému světu a jeho strukturám. Myslím, že máš pravdu, ale pak je tu zajímavá a trochu znepokojující vlastnost jejího pohledu. Intenzita toho pohledu. Dívá se přímo na nás. A udržuje ten pohled. Její pohled vyzařuje určitou moc v kontrastu k jejímu dětskému vzezření, možná to, že rozumí věcem o světě, které dospělí již nějak zapomněli nebo postupně ztratily. Má tedy určitý symbolistický rozměr. Magický, podnětný, krásný. A myslím, že (Khnopff) přemýšlel velmi o harmonii barev. Zelené, šedé a modré proti teplým hnědým jejího kabátu a mašle. Ano, a naznačuje to, že dospělí ji a toto prostředí vytvořili do jakési pěkně věci, že je v něm dekorací. Až na to, že její oči prozrazují určitou intenzitu, inteligenci, zvědavost určitou znalost, která přesáhne všechnu tu krásu. Je solidním trojúhelníkem veprostřed všech těch čtverců a lomených úhlů. Dívající se zpříma na nás a udržující ten pohled. Podívej se na mašle na jejích botách, jdou k mašli u jejího kabátku a čepici. Ty intenzivní oči, které jsou tak pronikavé. A pak je tu strnulý odraz ve skle nad ní. Je opravdu krásný. (hraje hudba)