Vincent van Gogh, Autoportrét věnovaný Paulu Gauginovi, 1888 olej na plátně, 24 x 19-11/16 palců (Fogg, Harvard Art Museums) Komentář: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

(klavírní hudba) Díváme se na obraz ze sbírek Foggova muzea. Jde o slavný autoportrét Vincenta van Gogha. Je to jeden z nejsyrovějších autoportrétů, jaké jsem kdy viděl. Syrový ve smyslu použitých barev, ve smyslu toho všeho, čeho se van Goghovi podařilo na konci 19.století podařilo dosáhnout. Tento obraz mi připadá neuvěřitelně moderní. Ta ochota přijmout rizika... V tomhle směru úchvatná. Přímo bere dech. Po téhle barvě žádný umělec před ním nesáhl. A použít ji na celé pozadí? Na tak radikální krok musel mít pevné nervy. Můj pohled hned přitahuje struktura obrazu, způsob, jakým ztvárnil strukturu tváře, způsob, jakým používá linii... podívej, jak tahy štětcem stékají okolo, přepadávají přes oko a dolů po nose. Je to téměř jakoby mu tvář přikrýval proud barev a začal jí dávat tvar. Ale přitom vůbec nejde o tahy štětcem. Jde o způsob, jakým struktura obrazu povstává z barev samotných. Z barev, ano, myslím, že o tomhle přemýšlel i Cézanne. Vytvářet prostor pomocí barev namísto obvyklého způsobu - pomocí šerosvitu. Nicméně aby se růžová a nachová, použité na jeho spánku, a způsob, jakým přecházejí v zelenou, to je něco, co jsem ještě neviděla. Takže pracuje se strukturou své tváře, hlavy a lebky stejně jako by to byl nějaký tvárný materiál. O tomto portrétu napsal, že své oči namaloval, jako by byl Japonec, jako odkaz ke své lásce k východoasijskému malířství. Ale tento obraz byl namalován jako dar Gauginovi jako součást výměny. Velice mu záleželo na utopické představě bratrství mezi umělci. A Gaugina samozřejmě také zajímalo východoasijské umění. Tímto způsobem ztvárnil vlasy - připlácnuté na hlavě, což je v silném vizuálním kontrastu k pocitu, jaký vám dává kabát, těžký, tvrdý a o pár čísel větší. A dále to, jak velice těsná je jeho kůže. No, také jsem si toho všimla, a připomenulo mi to lebku, v tom smyslu, že kosti pod masem představují jakési "memento mori". Podívejte na tu hnědou a modrou, tu rezavou barvu jeho vesty. Ta zelená, jako kyselina, to moře zeleného světla, co ho obklopuje. Je úžasný kolorista. (klavírní hudba)