1800-1907 Průmyslová revoluce
Přihlásit se
1800-1907 Průmyslová revoluce (39/48) · 3:55

Claude Monet, Topoly, 1891 Claude Monet, Topoly, 1891, olejomalba na plátně, 36-5/8 x 29-3/16 palců / 93 x 74.1 cm (Philadelphia Museum of Art)

Navazuje na 1600-1800 Baroko a Osvícenství.
(hraje hudba) Podle jednoho přítele měl Monet občas pouze sedm minut na práci, než se světlo příliš změnilo a efekt, o který mu šlo zmizel. A to znamenalo, že se musel vracet den po dni, aby zachytil přesný moment. Vypovídá to o Monetově velké citlivosti pro speciální vlastnosti světla. Hlavně v počátcích devadesátých let, kdy pracoval na Kupkách sena a na sérii topolů. Monet zobrazuje topoly poblíž svého domu. Údajně je maloval z malé loďky. Ta loďka byla speciálně vyplněná mnoha lištami, aby mohl s sebou vzít co nejvíce pláten. A přesně takto pracoval při malování Katedrály v Rouenu, Kupek sena nebo při sérii topolů. Monet maloval na řadu pláten, kdy se dopadající světlo měnilo, jak se slunce pohybovalo po obloze. Nezobrazoval to, co o topolech věděl. Specifika jejich listů, vlastnosti kůry... Místo toho chtěl zachytit atmosféru a sluneční světlo. A to se radikálně měnilo s postupujícím dnem. Toto Moneta zajímalo od začátku jeho kariéry. Vizuální prožitek v každém okamžiku. Snažil se zapomenout na fakta. Ze stromů, luk a nebe se staly tvary a barvy. Máme tu tři elegantní topoly. Zvedají se k nebi, ale jejich vršky jsou schovány nad obrazem. A dolem vidíme zemi se svým vlastním odrazem, kde se odrážejí i topoly. Mou nejoblíbenější částí jsou ovšem větrem bičované koruny stromů v pozadí, které se staly tak abstraktními, že nám chvíli trvá, než si uvědomíme, co ve skutečnosti jsou. Jsou růžové a jejich odrazy jsou růžové. Stromy nejsou růžové, ale Monetovi se v tomto větrném podzimním dni s jasným světlem tak jeví. Je velmi zajímavé představit si ho v loďce na řece, jak hledá ideální výhled na krásné topoly. A chápu, proč zrovna tento pohled se mu tolik zamlouval. Nedlouho poté, co začal se touto sérii, zjistil, že muž, který vlastnil tento pozemek ve skutečnosti prodal tyto stromy na dřevo. Monet zaplatil muži, který je koupil, aby počkal až do podzimu jen proto, aby mohl dokončit tuto sérii. To je také pro Moneta velmi typické. Chce nakreslit něco v přírodě, něco se stane a on jaksi zastaví tu změnu. Protože kreslí tak krátký okamžik světla, musí být schopen kreslit po určitou dobu a ujistit se, že scéna zůstane stejná. Podívej na ten povrch. Tohle je vrstvená barva, ne něco, co by nakreslil v rychlosti. Je to opravdu zajímavý rozpor, mezi plochou, na které hodně pracoval a jeho tvrzením, že se jedná o okamžik. Takže je tu skutečný problém. Ano, ten povrch je budovaný postupně, je pastózní, můžeš vidět tahy, ale jsou přes ně ještě další tahy. A to je charakteristické pro celou jeho sérii, nejen pro tento obraz. Vlastně pro všechny Monetovy série. Vzpomeň si na jeho Kupky sena, jeho obrazy Katedrály v Rouenu, Lekníny, toto jsou obrazy, které zachycují okamžik, ale byly vytvářené dlouho. Co je podle mě na těchto pozdějších obrazech krásné, je pocit okamžiku v čase, který existuje pouze velmi krátce a který vidíme jeho očima. Co shledávám neuvěřitelným je intenzita té abstrakce. Tento obraz je z let 1890 a zdá se mi, že předvídá umění dvacátého století. (hraje hudba)
video