1800-1907 Průmyslová revoluce (14/48) · 4:48
William Holman Hunt, Claudio a Isabella, 1850 olej na mahagonu, 758 x 426 x 10 mm (Tate Britain)William Shakespeare, Něco za něco, jednání třetí, scéna první (místnost v žaláři). Citováno z českého překladu Josefa Václava Sládka: ISABELLA Co chce můj bratr? CLAUDIO Smrt je hrozná věc. ISABELLA zhanobený život ohavná. CLAUDIO Jest; – ale umřít…
Navazuje na
1600-1800 Baroko a Osvícenství.
Obraz Claudius a Isabella od Williama Holmana Hunta pochází z roku 1850 a visí v britské Tate. Od vzniku Bratrstva prerafaelitů uplynuly dva roky, máme tu před sebou čistý prerafaelismus. Není to však jen o stylu, ale i o tématu. Obraz i text jsou vzájemně integrovány a třeba to, co vidíme na rámu, jsou repliky. Claudio praví: "smrt je hrozná věc", Isabella: "zhanobený život ohavná". Pod tím, psáno krásným, jakoby středověkým písmem, stojí: "Něco za něco", Námět pochází ze Shakespearovi hry. Claudio byl ne úplně spravedlivě obviněn z toho, že svou milenku přivedl do jiného stavu. Jsou zasnoubeni. Nicméně Claudio má sestru Isabellu, která se má stát jeptiškou, a muž, který ho uvěznil, mu povídá: Hele, když se se mnou tvá sestra vyspí, možná tě nechám jít. Ona se ale svého panenství odmítne vzdát. Právě se chystá vstoupit do kláštera. Je velice cudná a zbožná. Výjev na obraze údajně znázorňuje okamžik, ve kterém Claudio Isabellu prosí, aby ho zachránila. Ale ona ho odmítá. Je mnoho interpretací ohledně toho, o jaký okamžik se jedná. Myslím, že ani Claudiova reakce není úplně jednoznačná. Přijde mi zajímavé, že si Hunt vybral zrovna tento vyhrocený, morální okamžik. Nemáme tušení, co přijde dál. Trochu nás to vyzývá, abychom se zamysleli, jak bychom se zachovali sami. Prerafaelité něco takového úplně milují. Ten klíčový okamžik, ten jeden okamžik nejistoty. Když se podívám na okno za nimi, nemohu si nevšimnout rozkvetlé třešně. A vidíte, co mají mezi sebou? Takovou malou kostelní věžičku. A je tam i jakási růže. Nemůžeme tedy Claudiovi vyčítat, že po sestře chce, aby porušila slib a vzdala se cudnosti, protože je mu jasné, že zemře, že celý jeho život přijde vniveč. Nemůžeme ale ani vyčítat Isabelle, že není ochotná udělat, co po ní bratr chce. Podívejte se, jak ji Hunt vyobrazil. Ve tváři má vepsanou starostlivost. A soucit. Je to neuvěřitelné. Položila Claudiovi ruce na srdce. Utěšuje ho. Cítí neuvěřitelnou zodpovědnost. Všimněte si, jak je všechno blízko u sebe, postavy, zdi samotného vězení... Hunt dokonce i jedno vězení navštívil, aby maloval přesně podle skutečnosti. Věnoval neuvěřitelné množství pozornosti detailům. Propracoval do detailu úplně všechno. To je velice neobvyklé. Pozornost nepoutají jen ruce, nepoutá ji dokonce ani obličej. Vlastně bychom mohli tvrdit, že Claudiova tvář je poněkud tmavá. Je ve stínu, přestože se na nás dívá, což je velice zajímavá volba. Okno za oběma postavami je světlejší. Oba jsou osvětleni zezadu, což je velice zvláštní. To je pravda. Je to velice neobvyklé. Znamená to, že obraz je osvětlen rovnoměrně. Můžeme po obou postavách klouzat pohledem. Nemusíme si všímat jen rukou. Pohled nám sklouzne až k okovům... I ty jsou vyobrazeny tak pečlivě, jako zbytek obrazu. Stejně tak i prkna podlahy a cihly v okně. Nebo mech, který obrůstá kamennou zeď. Kamenné zdivo v pozadí je neuvěřitelně živé. Úplně vidíme, že je staré a omleté. Všechno to vychází z něčeho, s čím přišli právě prerafaelité: nepoužívat zaběhlé akademické postupy a vrátit se zpátky k přírodě. Vrací se k původním renesančním umělcům, k "pre-Rafaelitům". Těch, kteří přišli "před Rafaelem". Prerafaelité se učili i od zaalpské renesance a z umění, které existovalo předtím, než všechno zapadlo do jednoduchých forem. Dívali se na dílo umělců, kteří, poprvé od dob středověku, zase zkoumali přírodu. Před prerafaelity by barevnost tohoto obrazu nebyla v akademických dílech přípustná. Purpurové sametové nohavice, sytě červená sametová tunika podšitá kožešinou. Mě třeba naprosto fascinuje barva té růže. Snad je bílá, ale... Na obraze nenajdete ani kousek běloby. Sestává se jen z mnoha modrých, zelených, žlutých a zlatých odstínů. Před prerafaelity by podobná intenzita a hloubka barvy nebyla možná. Připadá mi, že to vytváří určitou vizuální paralelu k intenzitě emoce, která tu je vyobrazena. Emoce, která se pojí s tématem, které na obraze vidíme.
0:00
4:48