Umění 20. století (27/62) · 2:21
Giacometti, Palác ve 4 hodiny ráno, 1932 Alberto Giacometti, Hovoří : Dr. Steven Zucker, Dr. Beth Harris http://www.smarthistory.org/surrealism-giacometti.html
Navazuje na
1800-1907 Průmyslová revoluce.
Díváme se na Alberta Giacomettiho dílo Palác ve 4 hodiny ráno. Jsme v Muzeu moderního umění. Je to opravdu zajímavé, že v Guacomettiho práci po válce převládá vertikálnost, zatímco v jeho dřívější práci horizontálnost. Je tu ale stejný dojem křehkosti a chatrnosti. Tady ve struktuře tohoto domu, který je vymezený špejlemi. To je pravda , a jsou velmi tenké špejle, které nejsou dobře zpracovaný. Vypadá to jako jednoduchý víkendový projekt. To je. Skoro jako by to dělalo dítě. To je pravda. Ano, opravdu to vypadá jako dětská práce, ale také je tu určitá strojenost, jako by se stavba odehrávala přímo před námi. Tak Palác ve 4 ráno je v Giacomettiho podvědomí. Je to sen. Takže máme tu ženskou postavu na levé straně. Skoro jako malá šachová figurka . Stojí kolmo a spořádaně. Je velmi vzpřímená a přítomná. Je to super-ego a možná naznačuje, co bychom měli dělat. A jako super-ego mi připadá i ten falický tvar. Já ten tvar chápu jako id. Opravdu? Já bych id viděla spíš v tom prehistorickém ptákovi v pravém horním rohu. Pterodactyl! A také ta páteř v zárodku umístěná v jakési kleci v pravém dolním rohu. A je to skoro, jako když jsme v přírodovědeckém muzeu. A já si myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že psychoanalýza v té době zajímala francouzské surrealisty. Skutečně to může souviset s myšlenku prehistorie, protože podvědomí se váže ke staré pravdy. Pravdě o lidském druhu, pravdě o našich základních instinktech a tužbách. A tak se ocitáme v této situaci, kdy si každou noc Giacomettiho podvědomí zahrává samo se sebou nebo s námi. To všechno drží pohromadě provázkem a lepidla a možná to je dobrá znázornění podvědomí mysli. Myslím, že ano. A jeho proměnlivost a flexibilita je každou noc přetvářena. (hudba)
0:00
2:21