Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (30/62) · 4:08

Dalí, Metamorfóza Narcise, 1937 Salvador Dalí, Metamorphosis of Narcissus, 1937, oil on canvas, 51.1 x 78.1 cm (Tate Modern, London)Speakers: Dr. Beth Harris and Dr. Steven Zucker

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
(hudba) Díváme se na obraz od Salvadora Dalího, který se nachází v londýnském muzeu Tate Modern. Je to Metamorfóza Narcise z roku 1937. Je to nádherně ztvárněno. To, co vidím, je ruka vynořující se ze země, která drží vejce, ze kterého vyráží narcis. Stejně jako toto dílo, tak i mnoho jiných jeho maleb a vyobrazení je malováno klasickým způsobem v rámci jakéhosi druhu... - Jsou velmi realistické. - Je to přesné, detailní. Vyobrazuje prostor, i přesto, že je zahalen do stínů, linií. Když se podíváme na vejce, ze kterého vykvétá květina, vypadá to, jakoby se právě vylíhla z oné praskliny, která je zároveň i stínem květiny. Takže jsou to obě tyto věci najednou. A vlastně se zdá, že je takto zformulován celý obraz. Jedna věc se zdá být něčím konkrétním a přitom je něčím jiným. Protože za první rukou je hned druhá, která jakoby vystupovala z jezírka. Tentokrát se nejedná o skálu, ale něco jiného, spíše zemitého, neboť je to hnědě zbarveno, a také drží cosi vejcovitého tvaru, i když ve skutečnosti to vypadá trochu jako ořech, ale také je na něm prasklina, z které se linou vlasy připomínající plameny ohně. Protože ruka ve druhém zobrazení není rukou, jako spíše tělem v pokleku. Tělo Narcise. Vidíte kolena a ramena. Ale co je překrásné je to, že zatímco ta žlutá postava nalevo mírně vzadu je zajisté tělo s ořechem jako hlavou, a na pravé straně je zřejmé, že se jedná o ruku držící vajíčko, i přesto mají totožné tvary. Jde o zdvojení, o zrcadlo, který je tak neuvěřitelně zneklidňující. Všechno musí být ve správném kontextu – co to jen proboha Dalí dělá? André Breton byl spisovatel, který ho velmi chválil a řekl o něm, že ho vnímá jako jednoho z vůdců surrealistického hnutí. - A napsal manifest surrealismu. - Dobře, všechny ty manifesty surrealismu, těch existuje celá řada! (smích). Říkali, že Dalí má schopnost vidět několik věcí současně, ne jednu, ale hned několik. To je výsledkem jeho psychického stavu, který nazývají paranoidní kritickou činností. - Zní to děsivě a nebezpečně. - No myslím, že se jim líbil fakt, že to bylo děsivé a nebezpečné, a to celé bylo založeno na nesprávné svéhlavé interpretaci Freuda. Víme, že Freud mluvil o filtrech, které oddělují vědomí a nevědomí. Ale Dalí tvrdil, že ve stavu paranoidní kritické činnosti mohl skutečně vnímat obojí, vědomí i nevědomí. Takže jeho vědomí bylo schopné malovat. Ale to nejúžasnější bylo využití obou forem, tedy ruky a těla, záblesku a kamene současně. To, co vykazuje Dalí, není výsledek racionální mysli, racionální mysl by toho nebyla schopna, zatímco iracionální ano, jde o komunikaci mezi těmito dvěma stavy v rámci paranoidní kritické činnosti. - Dobře, to bylo pro surrealisty neuvěřitelně důležité. Schopnost vniknout do nevědomí, do něčeho autentického, co postrádá kontrolu vědomé mysli. - Pro ně to byl motor tvořivosti. Je to tak, a zvyšovalo to jejich kreativitu. Podívejme se zpět do 19. století na umělce jako byl třeba Gauigain a jeho touha vrátit se k přirozenosti, Courbet - to samé - ale pro surrealisty hlavním cílem byla schopnost nevědomí. Takže co je tak zajímavé je to, že surrealisté si za tím stojí a hledí na věc z různých úhlů pohledu. Lidé jako Miro se snažili dostat do nevědomí a malovat s automatickou metodou, což neumožňuje vědomé mysli k porozumět. Ale Dalí chce obojí, chce dokonalost akademického stylu, aby inspirovala nevědomí. (hudba)
video