Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (37/62) · 9:09

Mies van der Rohe, Seagram Building, New York City (1958) Ludwig Mies van der Rohe, Seagram Building, 375 Park Avenue, New York City (1958) Hovoří: Dr. Matthew Postal, Dr. Steven Zucker http://smarthistory.org/mies-van-der-rohes-seagram-building.html Poznámka: Ve videu označuji Le Corbusiera francouzským architektem. Je to lehce zjednodušující, protože se…

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
(hudba) Sešel jsem se s Matthewem Postalem, historikem architektury. Stojíme na rohu Park Avenue a 53. Street, před jednou z nejvýznamnějších staveb v historii architektury ve Spojených státech. Řeč je o Seagram Building od Ludwiga Miese Van der Rohe. Byla postavena mezi lety 1956 a 1958. Můžete mi stručně vysvětlit, proč je budova tak významná? Je významná z mnoha důvodů. Mies navrhoval podobné budovy už od 20. let 19. století, ale nikdy neměl možnost postavit kancelářskou budovu. Je to tedy první příležitost vidět jeho nápady. Přihodilo se mnohé. Mies rozpracovával své nápady na papír poprvé ke konci 10. let 19. stol a pak od 20. let, jak jste zmínil. Následovala revoluce v Německu, byla válka, konec krize. Stěhuje se do Spojených států, navrhuje univerzitní areál Armourova Institutu. Poté získává zakázku na Seagram Building. Seagram byla kanadská lihovarnická společnost, v té době možná největší lihovarnická společnost na světě. Vedla si docela dobře díky prohibici, pokud si dobře pamatuji. Protože sídlila v Kanadě. Protože sídlila v Kanadě a všechny lihoviny mohly být pašovány do Chicaga, přes Velká jezera. A tehdy měla část z nich ředitelství v New Yorku. Jak se to stalo? Na pozadí Seagram Building stojí rozhodnutí postavit hlavní sídlo v polovině 50. let. Podívali se naproti přes ulici, a zaujal je nechvalně proslulý Lever House. Což byla první skutečná moderní ikona, kterou se chlubilo Park Avenue. První opláštěná budova na Manhattanu. Ok Charles Luckman, jeden z generálních ředitelů v Leveru, se vystudoval architekturu a opustil Lever, aby založil vlastní firmu. Obrátil se Bronfman, který vedl Seagram, na Luckmana? Jak se to stalo...? Najímá Luckmana a Lukman dělá předběžné náčrty. Vzniká obrovský model. Model je usazen v Bronfmanově kanceláři, když jeho dcera Phyllis Lambertová přichází na návštěvu. Co ta s tím měla společného? Studovala na Harvardu postgraduální studiu architektury a designu. Řekla: "Táto, to je ta nejpříšernější věc, jakou jsem kdy viděla." Doufám, že Luckman to neslyšel. Co pak udělala? Řekla: "Tati, půjdeme se podívat do Muzea moderního umění, a promluvíš si s Arthurem Drexlerem, hlavním kurátorem architektury." Muzeum moderního umění je jen několik bloků dolů po ulici, také na 53., takže to neměli daleko. Co řekl Drexler Bronfmanovi? Drexler řekl, že mají tři možnosti. První je francouzský architekt Le Corbusier, se kterým je ale příliš těžké pracovat. Dobře. Pak byl Frank Lloyd Wright. Jasná volba, Američan. Ale příliš starý. Aha Bylo mu skoro 90 let. Navrhl vybrat Ludwiga Miese van der Rohe. A to taky udělali. Co Miese vytvořil? Postavil poměrně jednoduchý tvar, věž z bronzových plátů. Počkejte chvíli, je z bronzu? Ano, je bronzová. Z bronzu se vyrábí sochy. Proto vždy říkám, že budova není jen moderní ikonou architektury v New Yorku, ale také jedna z nejklasičtějších budov ve městě. To je zajímavé. Myslíte klasicismus z hlediska vytváření soch antickými Řeky. Budova má patinu, jakou by měla socha. Není jen rovnoměrně tmavě hnědo černá. Získala jakousi sofistikovanou nuanci v barvě. Je o něco tmavší než původně byla. Ale představte si, že každý rok, přinejmenším tedy jednou za rok, ji vyleští olejem, aby neoxidovala. Úžasné! Aby nezezelenala nebo nezčervenala, jak se to stává. Ano. Při jakékoli chemické reakci, která by u bronzu mohla nastat. Miese miloval řeckou architekturu nade vše ostatní, tudíž navrhl budovu velmi symetrickou, je esteticky hodně ukázněná. Rozmanité pilíře osazené v přední části vypadají vágně, vypadají jako vroubkované sloupy. Je to zajímavé, protože mají vertikální pruhy, jsou drážkované. Vlastně celá budova stojí na této plošině. Je téměř v řeckém stylu, jako bychom se dívali na Parthenon. Přesně! Je v ní cit pro proporce, které působí velmi klasicky a je neuvěřitelné, že to můžeme říci, navzdory výšce budovy, protože tahle budova je opravdu vysoká. Řekové pracovali s mnohem menším měřítkem. Římané pracovali s nepatrně větším měřítkem, avšak ne s takovým. Byla to výzva. Jak přefiltrujete to podstatné z antiky do budovy vyrobené z kovu a skla? Je absurdním plánem snažit se uchopit průmyslovou kulturu a průmyslový materiál a sezdat je s budovami 2500 let starými? Mies by řekl: "Ne." Proč to můžeme odůvodnit? Protože, domnívám se, moderní hnutí v architektuře vždy hledalo nějakou ukázněnost. Vždy očekávalo rovnováhu starého a nového. Toto bylo jedno z řešení, které nalezl. Pojďme se na budovu podívat. Je velmi jednoduchá. Když se na ni zespodu podíváte, stoupá vzhůru. Výraz, jenž vytane na mysli, je vertikální rychlost. Jako stoupání. Prostě vizuálně prudce letíme nahoru. Jak to dokázal? Pozorně se podívejte na vertikální sloupky mezi okenními poli. V podstatě stoupají bez přerušení od spodní části věže až na vrchol. Dívám se na ně a nejsou to jen jednoduché sloupky, vypadají jako I-nosníky. Jsou profilované. Správně. O co jde? Neslouží k ničemu jinému než k dekoraci. Dekorativně utváři povrch tak, že není plochý dodávají mu určitou texturu. Špetku hloubky. Dodávají mu trochu hloubky. Vyvolávají také hru světla a stínu. Myslím, že když byla budova stavěna, hovořili o průmyslovém materiálu a poctivosti a podobných otázkách, jak ale čas ubíhal, poznali, že Miesovým záměrem bylo experimentovat s kapkou zdobnosti. Je to dekorativní, ale tak trochu dekorativním symbolismem, že? Protože I-nosník bývá prvek podpírající budovu? Tyto jsou bezúčelné. Ne tyto I-nosníky nemají účel. Správně. Odrážejí to, co je uvnitř budovy, skutečnou vnitřní skladbu. Ano, v menším měřítku. Předpokládám, že z vnitřní strany jsou ocelové, nikoli bronzové. Správně, a nikdy byste je nechtěl vidět. Byly by trochu neatraktivní. Miese má tyto I-nosníky a ony nás skutečně vynáší vzhůru. Pak tedy slouží, ve smyslu dekorace. Samozřejmě, před chvílí jsme si povídali o klasicismu a například Parthenon byl hojně vyzdobený, tudíž v tomto zákaz neexistuje. Avšak zdá se, že dochází k drobnému opovržení způsobu, jakým obvykle smýšlíme o Miesovi van der Rohe nebo o moderním hnutí - jako by chtělo odstranit nepotřebné a dekorativní. Přesto s tím Mies počítá. Stereotypem o modernismu je myslet si, že je zcela bez zdobnosti. Protože na budově je úžasně použitý nejen bronzový exteriér, ale i mozaika, mramor, žula a u průčelí jsou překrásné reflektující jezírka. Na základě nákladů na čtvereční metr je to jedna z nejdražších budov své doby. Protože nevyužívá... Nevyužívá celý pozemek, ale je to spíš kvůli materiálům. Bronz je mnohem dražší než hliník. Naštěstí je většina měděná. Podívejte se na travertin, do kterého jsou zabaleny stěny výtahu Víte co mi přijde vážně zajímavé? Když se podíváte na stěny výtahu, a jsou celkem čtyři, pohybují se přes skleněnou membránu obklopující halu. Sklo je jako mýdlová bublina a stěny se přes ní snaží protlačit. Myslím, že dodávají budově skutečnou pevnost. Vizuálně ji podpírají. Ano a také odkazují zpět k antickým římanům. Jakto? Protože jde o římský travertin. Vlastně jsou z travertinu! Samozřejmě. Ale opět, Mies se ustavičně odvolává na antiku. Před chvílí jste zmínil nádvoří. Budova nevyužívá příliš průmětu svého obvodu na terén. Je opravdu osazena hluboko vzadu na Park Avenue. Ano, zhruba tak daleko jak jen to bylo možné. Ačkoli má vzadu za sebou pár svých menších vydání. Když se Miese ptali, proč zasadil budovu tak daleko dozadu, řekl, že chtěl vzdát úctu Raketovému a tenisovému klubu přímo naproti v ulici, že nechtěl převálcovat slavné italské Palazzo od Mc Kima, Meada a Whitea. Je vlastně jednou z nejvýznamnějších budov v New Yorku. Vzniká tady křižovatka. Na ní je Lever House, Tennisové a raketbalové centrum a Seagram. Parádní triumvirát. Myslím, že chtěl vytvořit koridor, aby byla vidět jeho budova. Myslím, že vystoupání schodů na konci Palazza a pohlede na tuto budovu poskytne architektonický zážitek, který v New Yorku lidé nezažívají často. Je tady však ještě něco jiného, možná také klasický prvek, působí to tu jako bychom byli na veřejném prostranství, na místě, kde se lidé shromažďují. Vlastně, jak tady tak postáváme, lidé tudy procházejí, zastavují se a hovoří, a seděli u reflektujících jezírek. Stává se to tu jakýmsi sociálním prostorem. Zajímal se o to Mies? Když se na to podíváte z kritického úhlu pohledu, nechal minimum sedadel na okraji jezírek. Nikdy se neobjevila snaha nabádat lidi, aby si sedli. Zajímavé téma. Jeden z nedostatků, který můžeme nalézt u modernizmu je jeho sterilita, nedostatek lidskosti v lidském měřítku. Myslíte si, že Mies vytvořil něco, co můžeme pohodlně obývat či je to něco, co je nám nějakým způsobem znepřátelené? Myslím, že záleží odkud pocházíte. (hudba)
video