Umění 20. století
Přihlásit se
Umění 20. století (52/62) · 7:10

Polévky v konzervě Andyho Warhola: Proč je tohle umění? Campbell's Soup Cans, 1962 (The Museum of Modern Art - Muzeum moderního umění v New Yorku) Mluví: Sal Khan & Steven Zucker

Navazuje na 1800-1907 Průmyslová revoluce.
Díváme se na jedno ze série pláten "Plechovky od Campbellovy polévky" od Andy Warhola z 1962 v Muzeu moderního umění (MoMA). Jedna z velmi důležitých otázek, která vyvstává zejména u moderního umění je: Proč je tohle umění? Když se mne na to ptáte, přijde mi na mysl mnoho věcí. Něco to ve mně evokuje, takže se přikláním k tomu, že ano, ale je tady spousta dalších věcí, které říkají: kdybych to neviděl v muzeu a viděl bych to jen v obchodním oddělení Cambellových polévek, díval bych se na to jinak? - Protože, pak je to reklama. - Ano. Ale v prostředí muzea nebo v prostředí studia Andyho Warhola to už tak docela reklama není, že? - I když jde o úplně stejnou věc? - Ano. Jde o to, že umístění díla v muzeu nás pobízí k tomu, abychom se na to podívali jinak? Přesně tak. Ono ho to skutečně přemístí. Změní to jeho význam. Transformuje ho. Jedna z hlavních myšlenek moderního umění je to, že můžete vzít něco, co není tak docela založeno na technických dovednostech - protože si nemyslím, že byste řekli, že je to zrovna krásně provedeno - ale přemisťuje ho to a nutí nás o něm smýšlet jinak. Takže hádám, že si můžeme vážit toho, že vzal něco téměř přízemního, něco co můžete vidět v každé kredenci a udělal z toho ústřední bod zájmu. Jakoby nám říkal, abychom na tuto věc upřeli svou pozornost. Myslím, že je to přesně tak. A myslím, že pracuje s tématem, které je tak podprůměrné, jak jen může být. Chci říct, laciné propagační umění je tak vzdálené od vznešeného umění velkých umělců... A pak se zacílí na něco tak nízkého, jako je plechovka polévky, a k tomu ještě krémová kuřecí. Kdyby spoustu z toho udělal před padesáti lety, lidé by mysleli, že je šarlatán. Kdyby to udělal teď, lidé by mysleli, že je neoriginální. Myslím tím, že to bylo právě takové období, kdy to lidé považovali za umění. Myslím, že je to tak. Tím, co dělal Warhol v roce 1962 říká: "Co na naší kultuře je skutečně autentické a důležité?" Bylo to o masové produkci, o továrnách, v jisté smyslu řekl: "Nedívejme se na přírodu, jako bychom stále byli zemědělci. Teď jsme průmyslovou kulturou. Co je naším vizuálním světem teď?" Myslím, to tak z 80% chápu. Pamatuji si, že na vysoké škole byla malá studentská výstava, a jako žertík tam jeden student umístil malý pultík, kam dal svůj tác s obědem. Vedle toho dal malou cedulku, nazval to "Sobotní podnos s obědem" nebo tak nějak. Udělal to jako žert a všichni si mysleli, že je to opravdu vtipné. Ale v jistém smyslu se skoro zdá, že možná to, co udělal, umění bylo. Nuže, myslím, že to bylo tak vtipné, protože to bylo tak blízko umění. A v určitém smyslu, kdyby někdo vzal tác s obědem, dobře ho osvětlil, přidal pultík, na který se dá koukat a přidal k tomu celý popis, díval bych se na ten tác s jídlem jinak. Je to v podstatě stejná myšlenka. Je to něco velmi přízemního, co ale používáte každý den. Co byste na to řekl? Je to žert, či umění? Myslím, že je to žert, ale zároveň je to velmi blízké nějakému významnému umění, které bylo vytvořeno dříve v tomto století. Mohl si dovolit toto udělat díky někomu jménem Marcel Duchamp. V podstatě i Warhol si mohl dovolit nezaměřovat se na výrobu něčeho, nezaměřovat se na techniku malby, nezaměřovat se na kompozici, nezaměřovat se na barvu, ale zaměřit se na znovu soustředění nápadů. A důvodem, proč mluvíme o Warholovi nebo Duchampovi, nebo o komkoli z těchto lidí, jak jste řekl, není to, že by udělali něco technicky silného. Oddělení marketingu Campbellových polévek očividně už něco stejně tak hlubokého udělalo. Jde spíše o to, že byli lidmi, kteří se dívali na svět trochu jinak a zdůraznili to? Myslím, že ano. Warhol vědomě směřoval svou práci ke stejné otázce, na kterou se ptal vtipálek na vaší škole. Říká: "Může tohle být umění?" a vlastně do toho jde naplno. Na chvíli se na tu malbu pozorně podívejte. Tohle je jedna z posledních maleb, které namaloval. Opravdu definoval kaligrafii této plechovky. Skutečně ztvárnil odraz plechu na povrchu. Ale poté přestal. Řekl, "Nechci malovat francouzské lilie". Vidíte ty malé lilie na dně? Řekl : "Ty malovat nechci ." Vlastně na ně udělal malé razítko a a mechanicky je tam umístil. Co to vlastně pro umělce znamená, říci "Už se ani nechci obtěžovat s malováním něčeho takového. Prostě najdu mechanický proces, který mi to usnadní." Warhol dělá něco, co shledávám důležité a to, že reflektuje způsob, kterým vyrábíme, způsob jakým stavíme náš svět. Pomyslete na věci, kterými se obklopujeme. Skoro vše bylo vyrobeno v továrně. Už skoro nic není v tomto světě ojedinělé. Není to svět, který bychom běžně vnímali jako krásný. - Nevím, občas mám pocit, a opravte mě pokud se pletu, že bylo se rozhodlo, že Warhol byl zajímavý nebo velkolepý, a lidé budou interpretovat jeho díla jako potvrzení jeho velkoleposti. Takovéto, ach, podívej! Používal tiskařský stroj místo toho, aby to nakreslil, což ukazuje, že reflektoval na industriální "něco"... ale jinak, kdyby to dělal jiným způsobem, kdyby to maloval ručně, nebo svým vlastním loktem nebo však víš, svým prstem nebo tak, lidé by říkali: "Není to úžasné? Takové věci byste obvykle viděli tištěné strojem, ale on to vytvořil rukama!" Do jaké míry myslíš, že to platí v tomto případě? Nebo byste řekl, že jsem jen cynický? Vlastně, ne. Myslím, že cynismus, do určité míry, má svou hodnotu. Myslím, že jistým způsobem to, o čem tady skutečně mluvíme je: Co znamená být avantgardním umělcem? Co znamená změnit jazyk umění a snahu najít způsob, jakým je umění vztaženo k našemu historickému okamžiku nějakým přímým a autentickým způsobem? Možná, že se mi to lehko říká, protože si pamatuji, jak jsem se na to díval během výtvarné výchovy v páté třídě - Andy Warhol a to všechno - že se to teď nezdá ani tak jedinečné. Ale co slýchávám je, že v šedesátém druhém byl Warhol opravdu pozoruhodný, protože skutečně postrkoval myšlení lidí. Myslím, že Warhol hledal v roce 1962 téma, které bylo zcela mimo běžný rámec toho, co bychom mohli považovat za výtvarné umění. Jeden z jeho současníků, Roy Lichtenstein, byl dotázán co je Pop Art. Řekl: "Hledali jsme téma, které je tak opovrženíhodné, tak nízké, že by snad nikdo nemohl uvěřit, že je to skutečně umění." A myslím, že máte pravdu. Myslím, že se na to teď díváme tak, že je to úplnou součástí naší vizuální kultury, že to okamžitě přijímáme. Myslím, že je zajímavé vrátit se k tomu, jak šokující a radikální to bylo. Je to velmi fascinující. Zdá se, že je v tom velký potenciál. Když si na ty věci, které jsou pseudouměním vyrobeny pro jiné účely, pro komerční účely, posvítíme takovým světlem, jaké na to vždy bylo vrháno, došlo by v tvé mysli k překročení té hranice a stalo by se to uměním? Jak už jste zmínil, kdyby tohle někdo dělal v současnosti, budilo by to pocit neoriginality. Myslím, že je to tak. Myslím, že to podtrhuje právě to, jak těžké je v naší současné kultuře najít prostředek, kterým je možné nás přinutit podívat se svět pod jinými úhly. Fascinující.
video