Krevní oběh novorozence krátce po narození Podívejte se na video, které navazuje na lekci " Krevní oběh plodu" a popisuje změny, ke kterým v krevním oběhu novorozence dochází v prvních minutách, hodinách a dnech po porodu.

Mluvili jsme o oběhovém systému plodu. Taky jsem zmínil různé odlišnosti plodu, které mu pomáhají přizpůsobit se "životu" uvnitř dělohy, uvnitř matky. Ale když se dítě narodí, řekněme, že máme čerstvě narozené miminko. Musí se dít velké množství změn, z kterých každá má svou určenou roli v prvních minutách, hodinách a dnech života dítěte. Mým dnešním cílem je projít všechny tyto změny a zaměřit se na to, co se s dítětem děje po porodu. Už víme, co se děje před porodem a jak se dítě přizpůsobuje. Ale co se s dítětem děje po porodu? Co musí dělat, když už není fyzicky spojeno s matkou a musí samo dýchat? První dvě věci, které bych rád zmínill, jsou ty velké změny. První je placenta, kterou dítě používalo 40 týdnů, tedy zhruba 9 měsíců už není dostupná, protože je odstraněná z jeho krevního oběhu. Druhou velkou změnou projdou plíce, které jsou teď samy zodpovědné za přívod vzduchu. Tyhle dvě obří změny mají vliv na nezměrné množství dalších věcí. Podívejme se, co se tedy stane, když se odstraní placenta a plíce začnou samy dýchat. Začněme placentou. Řekněme, že přivedete na svět dítě, přestřihnete pupeční šňůru a zasvorkujete ji. Určitě jste to už viděli ve filmu nebo když jste byli u porodu, je to rutinní záležitost. Máme tady svorku, která je na pupeční šňůře. Jestli máte strach, že to to dítě nebo matku bolí, tak nebolí. V pupeční šňůře totiž nejsou nervy. To je dost zajímavé. Pak tady máme nažloutlou, želatinovou hmotu, která se nazývá Whartonův rosol. Jedna z věcí, která je na něm skvělá je, že je to výborný nápad matky přírody. Tento rosol se totiž začne srážet okolo tří cév, já jsem je tady nakreslil jako oči a pusu toho panáčka. Jsou to dvě pupečníkové tepny a pupečníková žíla. A ten rosol na nich začne tuhnout, jakmile poklesne teplota. Musíte si uvědomit, že uvitř dělohy je mnohem tepleji, než na porodním sále. Whartonův rosol je tedy hned vystaven nižší teplotě, a v tu chvíli se začne srážet, což způsobí, že se ty tepny a žíly začnou uzavírat. Máme tedy jak uměle vyrobenou svorku, kterou jsem nakreslil oranžově, tak přírodní, rosolovitou. Takže odstraníme placentu, která měla velmi nízký odpor a teklo do ní velké množství krve a kontrakcí těchto cév vytvoříme velmi velký odpor. To je obrovský přechod. Placenta je odstraněna a přecházme od malého odporu k velkému odporu. To je klíčová myšlenka. Jako výsledek této přírodní svorky se, během pár dní, veškerá krev, která dříve proudila v pupečníkové žíle začne srážet. To platí i pro ductus venosus. Začnou se tvořit jakési krevní sraženiny. V prvních dnech se z těchto míst tedy vytrácí krevní oběh. Stane se to nepoužívanou částí. Neokysličená krev stále proudí skrz portální žílu do jater a skrz dolní dutou žílu. To všechno zůstává stejné. Do krve nyní není přívod čestvého kyslíku, takže ji zaznačím modře. Neokysličená krev nyní proudí jak z nohou, tak z hlavy a rukou horní dutou žilou. Všechna tato neokysličená krev plní pravou srdeční předsíň. Něco se přesune do pravé srdeční komory a z pravé srdeční komory pak do plicních tepen. Vybarvím ji tedy také modře. A poté krev míří do plic. A teď, co se děje v plicích. Vzpomeňme si, že v plicích plodu byly plicní sklípky plné tekutiny. A tato tekutina je nyní nahrazena vzduchem. Vzduch tu tekutinu vytlačí. V těsné blízkosti plicních sklípků protékají vlásečnice (kapiláry), a vytlačená tekutina se tedy dostává do nich. Musíme si ale uvědomit, že ještě před vlásečnicemi je tepénka. Ta až doteď byla málo průchozí, vzpomeťe si na hypoxickou plicní vazokonstrikci. Ale jak se do sklípků postupně dostává vzduch, tak i ta tepna dostává signály, aby se začala roztahovat. Takže se konečně poprvé za svou existenci dilatuje. S tím také klesá odpor, který v plicích předtím byl. Teď ale miliony plicních sklípků způsobují to, že se tepny rozšiřují a odpor tím klesá. Tento proces probíhá na obou plicích. Neokysličená krev už tedy může téct do plic, což předtím kvůli vysokému tlaku, který teď klesl, nemohla. Tím také klesá tlak v pravé srdeční komoře a v pravé srdeční předsíni. Celá pravá polovina srdce tak pracuje pod nižším tlakem jen díky poklesu odporu v plicích. To také znamená, že se do plic dostane více krve, která pak bude proudit do vlásečnic, kde se okysličí a opět se vrátí do srdce. Tentokrát ale do levé srdeční předsíně. V tuto chvíli už okysličená krev přichází z obou plic do levé srdeční předsíně přes plicní žíly. Oproti začátku je to velká změna, protože teď je větší krevní průtok plícemi a zároveň se na pravé straně snížil tlak. Zaměřme se tedy na to, co se děje s otvorem mezi síněmi (foramen ovale). Na začátku přes něj proudilo hrozně moc krve. Ale teď, protože tlak na pravé straně je tak nízký, a na levé tak velký, tak se ten malý otvor s chlopní zacelí přiložením té chlopně. Díky tomu že je nyní na levé straně větší tlak než na straně pravé. To přitiskne ten cíp tkáňe na foramen ovale. To se stane v několika prvních minutách po porodu. Krev pokračuje do levé srdeční komory a následně do aorty. Poprvé se tedy okysličená krev dostane do aorty. Přichází na řadu ductus arteriosus. Připomeňme si, že krev z plicních tepen do aorty předtím proudila, protože tlak v těch tepnách byl tak vysoký. Ale teď, když je tlak nižší, by to v podstatě bylo naopak, protože tlak v aortě je vyšší než v plicních tepnách. Zajímavé je, že v prvních hodinách života jsou v ductus arteriosus svalové stahy. Je tedy tvořen hladkým svalstvem, které "vycítí", že hladina kyslíku v krvi vzrostla a začne mít tendence se stahovat. Další věc, kterou ductus arteriosus "cítí", je nepřítomnost placenty. Ale jak je to možné? Jak může něco, co je tady, cítit nepřítomnost něčeho, co je tady a je to odtrženo od těla? Je to tím, že placenta vylučuje hormon prostaglandin, který, když jeho hodnoty klesnou, vyšle signál pro ductus arteriosus, aby se zavřel. Svaly uvnitř ductus arterious se začnou stahovat když se zvýší hladina kyslíku a sníží hladina prostoglandinu. To vše se odehraje v průběhu několika hodin. Dopíšu to do časové osy. Průběhem času se tedy bude čím dál více uzavírat, zmenšovat až nakonec za nějakou dobu zmízí otvor úplně. Celý proces začne v prvních hodinách života. Okysličená krev pak pokračuje do obou dolních končetin a do těchto vnitřních kyčelních tepen a pupečníkových tepen, které se větví z vnitřních kyčelních tepen. Bude zde stále průtok krve do dalších větví, jako například zde do močového měchýře, ale do té úplně poslední části krev nepoteče. Zůstává zde obrovský odpor a tím pádem tam nemůže proudit žádná krev. Navíc, stejně jako ductus arteriosus, jsou pupečníkové tepny z hladké svaloviny, která reaguje na vysokou hladinu kyslíku a nízkou hladinu prostoglandinu a stejně jako ductus arteriosus se začnou stahovat. Nakonec nebudou vůbec průchozí. Můžete vidět, že nejdřív v nich nechávám malý otvor, ale pak zamaluju i ten, jak se svaly ve stěnách postupně stahují. Krev samozřejmě stále proudí do jiných větvení, ale ta poslední část se uzavře úplně. Vše proběhne v rozmezí několika hodin. To bylo všech 5 změn, kterými si novorozenec projde v průběhu několika prvních hodin, a dnů svého života. Každé dítě je samozřejmě jiné, ale všechny tyto věci se dějí velmi krátce po porodu.