Studená válka
Přihlásit se
Studená válka (5/8) · 17:41

Válka ve Vietnamu ...a její průběh.

Navazuje na Druhá světová válka.
Abychom správně pochopili válku ve Vietnamu, musíme se podívat zpátky až do 19. století, kdy Francie kolonizovala Jihovýchodní Asii. Především dnešní Laos, Vietnam a Kambodžu. Společně se nazývaly Francouzská Indočína. Tady můžeme vidět Kambodžu a Vietnam podél pobřeží a taky támhle Laos. Francie zůstavala koloniální mocností. Tady mám na časové přímce mezeru . a byla koloniální velmoc po celou dobu 2. světové války. A taky si umíte přestavit, jak byla Francie během 2. světové války rychle ovládnuta Němci. Vietnamci chtěli nezávislost a tak vzniklo osvobozenecké hnutí, které vedl Viet Minhem. A Viet Minh byl veden Ho Či Minem. Zde máme obrázek Ho Či Mina. Kromě toho, že to bylo národní osvobozenecké hnutí, byli také komunisty, proto se, jak si umíte představit, později za studené války, USA obrátilo proti nim. Rychle si projeďte 2. světovou válku. Až do okamžiku, kdy Japonci ovládají Indočínu, Vietnam. Ale kolem roku 1945 nebo hlavně koncem roku 1945 víme, že Spojené státy porazili Japonsko. A najednou byl Viet Minh schopen vyhlásit aspoň dočasnou nezávislost. Dočasnou, protože krátce potom byla tato oblast dočasně okupována Číňany na severu a Brity na jihu, kteří byli součástí spojeneckých sil proti Ose. Ale nakonec se Francouzi vrátili, chtěli znovu získat kontrolu nad svou původní kolonií. A tak se tato válka vyvíjela. První Indočínská válka mezi Francií a lidmi sympatizujícími s Francouzi a Vietnamci, kteří byli loajální k Francouzům a severem. A Francouzi, abychom si ujasnili, jak se to vyvíjelo na konci 2. světové války... Dočasní okupanti Britové a Číňani. Číňané měli pochopitelně na severu větší vliv, Britové měli zase větší vliv na jihu. Když se Francouzi vrátili, byli v podstatě schopni znovu získat kontrolu nad jihem. Když začala Indo-čínská válka, Francouzi už měli větší vliv na jihu. A vlastně i historicky měli Francouzi větší vliv na jihu. Za francouzské koloniální vlády měla Francie velký vliv na jižní třetinu Vietnamu. A toto je současná mapa, která tady nemá tuto oranžovou hranici, o tom si řekneme za chvilku. Vietnam je dnes sjednocený. Ale před Vietnamskou válkou, to nebylo Ho Ći Minovo město byl to Saigon. A Saigon bylo místo, kde byla centralizovaná francouzská moc. Posuňme se do roku 1954, kdy to skončilo na mrtvém bodě. Na Ženevské konferenci v roce 1954, na které byl Vietnam oficiálně rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na Severní Vietnam a Jižní Vietnam. Cílem tohoto rozdělení bylo nastolení období, ve kterém by se uklidnily všechny spory, období, během kterého by se situace uklidnila a pak by nastaly volby. Nikdo neměl v úmyslu, aby tato situace zůstala napořád. Během 300 dnů se lidé mohli stěhovat z jedné části do druhé. Během této doby se přestěhovalo 900 000 lidí převážně katolíci, kteří se přesunuli ze severu na jih. Také několik stovek lidí se přestěhovalo z jihu na sever. Toto stěhování neprobíhalo pouze jedním směrem. Většina stěhujících se byli římsko-katoličtí Vietnamci, kteří se přesunuli ze severu na jih. Trochu se posuňte zase dopředu, kdy se... Určitě to vyslovuju špatně. Ngo Dinh Diem ujímá moci. Začíná jako premiér v roce 1954 a nakonec se ujme moci a stane se prezidentem v roce 1955. Tady to je on. Ujal se moci v Jižním Vietnamu. A tenhle chlápek moc nepodporuje věci jako volby nebo nezkorumpovanou vládu a podobné věci. Přebírá moc nad Jižním Vietnamem a je vám jasné, že se Spojené státy přidávají na jeho stranu. Za prvé nosí pěkné západní obleky a podobné věci, má pěkný účes, ale především byl anti-komunista. A v této době Spojené státy začaly uvažovat o studené válce a jak zastavit komunismus, jak zabránit jeho šíření. Celá tato teorie zadržení komunismu, nejlepší způsob jak zastavit Sovětský svaz je zajistit, aby se komunismus nemohl dál rozšiřovat, že bude zastaven. V USA máme tzv. teorii Domina, která říká, že když se jeden region nakazí komunismem tak mu nakonec propadnou i okolní země. A to není dobré pro zadržení. My jsme nechtěli, aby komunismu propadl i jižní Vietnam, takže jsme začali podporovat tamní osobnosti. Od raných 50. let USA začalo podporovat anti-komunisty. Zpočátku byla tato pomoc poskytována prostřednictvím poradců. A poté jsme začali posílat mnohem více pomoci a podpory a více poradců. A tito poradci se začali pořád více a více angažovat v samotném konfliktu. Po rozdělení Vietnamu, kdy byl konflikt mezi Severem a Jihem stále aktuální, a k tomu všemu zde byli lidé, kteří sympatizovali se Severem, s Viet Minhem a Ho Či Minem na jihu. Někteří z nich byli na severu a museli se vrátit zpátky na jih, někteří byli pouze na jihu a neměli rádi Diemovu vládu a kromě toho sympatizovali s Ho Či Minem. Diem byl pěkně zkorumpovaný autokratický vládce, který nepodporoval demokracii. A tak se tito aktéři na jihu začali bouřit proti prezidentu Diemovi, jmenovali se Vietkong. A toto právě nám ukazuje, o čem Vietnamská válka byla. Máme komunistický Ho Či Minem ovládaný sever, a ty bojující ve válce s jihem. Máme dělící čáru podél 17. rovnoběžky a k tomu všemu, zde je nekonvenční bojová jednotka, můžeme jim říkat "gerily", nazývané Vietkong v jižním Vietnamu. Jih musel bojovat proti dvěma silám. Oficiálně proti severu a také s tímto povstáním, ke kterému došlo na jihu. Po celou dobu USA nechtěly, aby toto povstání uspělo. Američané něchtěli, aby se stal celý Vietnam komunistický. Proto jim posílali pořád více poradců. Toto začalo dokonce už před Kennedym a Kennedy počet těchto poradců ještě zvýšil. V této části to ještě pořád nebyla formální válka. Ještě jsme oficiálně nevyhlásili válku. Ani nemáme oficiálně vojáky v žádné bitvě. Posuňme se do roku 1963, kromě těch úžasných vlastností Diema, které jsem vyjmenoval, také potíral buddhisty. Aby se to všechno ještě zhoršilo, nejenom, že byl zkorumpovaný a že nepodporoval svobodné volby, perzekuoval své vlastní lidi. V roce 1963 se to všechno najednou vymklo kontrole. Ukázka toho, jak pronásledoval buddhisty je, když vtrhl do chrámů apod., Nakonec byl zavražděn, což zanechalo vakuum kontrole státu. Následně se plno lidí začalo přít o moc. žádný z nich však nebyl spasitelem jihu. Nakonec se k moci dostali 2 muži Nguyen Cao Ky a Nguyen Van Thiev. Po pár letech Nguyen Van Thiev potlačil Nguyen Cao Ky a v roce 1967, tady to zrovna nemám, Thiev převzal moc. Ale v té době předtím, než se Ky a Theiv dostali k moci v 1964, se staly jedny z nejtemnějších událostí americké historie. Jak si jistě dovedete představit, my s naší funkcí poradců, jsme poslali lodě do Tonkinského zálivu přímo u pobřeží Severního Vietnamu. A tak pokračuje ten původní příběh, velice podezřelý, v roce 1964, US Maddox, a to je ten původní příběh tvrdil, že byl napaden nebo se spíše tvrdilo, že byl US Maddox napaden severovietnamskými hlídkovými čluny a že mezi nima došlo k potyčce. Proběhla mezi nimi střelba. A po pár dnech se také tvrdilo, že byla v Tonkinském zálivu napadena další amerícká loď severními Vietnamci. To byl původní příběh, který rozhněval americký Kongres. Také to pobouřilo americký lid. Jak si někdo mohl dovolit napadnout naše lodě, válečné lodě, které stojí u pobřeží? Toto rozjítřilo emoce a byla vydána Tonkinská rezoluce. Tyto incidenty, ůtok na USS Madox a další události, které se mohly přihodit, tomu se říká Incident v Tonkinském zálivu, který rozhořčil Kongres i americký lid. Vydali jsme Tonkinskou rezoluci a co je na tom důležité, je to, že to dalo prezidentu Johnsovi pravomoc se oficiálně angažovat ve válce ve Vietnamu, nechat to oficiálně vyústit ve válku, ve které byly zapojeny Spojené státy. A celou dobu říkám, že toto období bylo temné, protože se teď ukázalo, že není úplně jisté, že se v Tonkinském zálivu opravdu něco stalo. Je možné že USS Madox vystřelil a možná se do toho opravdu připletly severovietnmanské hldkové čluny. Další verze toho, co se možná stalo je, že se vlastně nic nestalo. Ale ať se na to díváte z jakéhokoli pohledu, dnes už se často tvrdí, že k žádnému opravdovému incidentu vůbec nedošlo. Severní Vietnam USA nenapadl. Ale byla to dostatečně relevantní událost k tomu, aby spustila válku. A teď Johnson. Opravdu jsem řekl Severní Korea? Omlouvám se. Mluvíme přece o Severním Vietnamu. Nemapatuju si, co říkal můj mozek. Samozřejmě Severní Vietnam. Ale dalo to Johnsonovi pravomoc vyhlásit válku. Jeho administrativa je vskutku srdcem Vietnamské války. Když válka vypukla, poslali jsme do ní 500 000 amerických vojáků. Ale po celou dobu Johnson a vojenští velitelé ve Vietnamu a americké vojsko ve Vietnamu říkali americkému lidu: Ano, bojujeme proti komunismu. A už brzy vyhrajeme. Toto je vznešená válka. A uvědomte si hlavně tu část, jak tvrdí, že "už brzy vyhrají". Přesuňte se do roku 1968 a nájednou tady máte Vietkong, o kterém američtí lídři tvrdili americkému lidu a kongresu, že ho již brzy porazí. A poto v roce 1968 Vietkong spustit Tet ofenzívu, což byl gigantický útok na několik cílů po celém jižním Vietnamu. A potom, i když to nebyla úplně úspěšná akce, Tet ofenzíva úplně změnila průběh války. Americký národ i kongres začali být právem podezíraví. Prezidente Johnsone, vy jste nám řekl, že tuto válku už brzy vyhrajeme a že Vietkong byl skoro úplně poražen a najednou na nás zahájili útok takovýchto rozměrů. Není divu, že začali být Američané podezřívaví. Navíc události asi ještě zhoršil masakr v My Lai. Masakry se odehrávají v každé válce, ale američtí vojáci aspoň věří, že bojují čestně a neangažují se v takovýchto věcech. Ale My Laiský masakr ukazuje, že žádní vojáci nejsou imunní ůči masakrům a toto byl opravdu odporný masakr a byl zdokumentován. Jestli se chcete opravdu rozhodit, vyhledejte si v Googlu obrázky My Laiského masakru. Pěkně vás to zdeprimuje a zkazí vám to víkend. Američtí vojáci vyvraždili vesnici nevinných žen a dětí. Tady jou obrázky mrtvých dětí. Příšerné. Aby toho nebylo málo, vojáci, kteří toto spáchali, bylo jen málo těch, kteří se snažili chránit vesničany. Když se vrátili, chovali se k nim jako ke zrádcům. Ale z těch vojáků, kteří vesnici zmasakrovali, byl zatčen pouze jeden! A to jen na pár let za masakr celé vesnice plné žen a dětí. Již díky Tet ofenzívě začala americká veřejnost pochybovat o tom, že jsme tuto válku mohli vůbec vyhrát. A potom se stal My lai masakr, který znechutil veřejnost a díky tomu si americká veřejnost uvědomila, že je opravdu ve válce, kde už nebylo jasné kdo je dobrý a kdo zlý. A hlavně už nebylo nikomu jasné, o co v této válce vlastně jde. Ke zhoršení došlo ještě v roce 1971. Dokumenty z Pentagonu se dostaly do NY Times, ve kterých bylo řečeno, byly to tajné dokumenty, že vojenské i nevojenské vedení Vietnamské války do jisté míry lhalo kongresu i lidu o průběhu války, o tom, co se dělo. Neřekli lidu ani kongresu, že se vlastně zapojili do války v Laosu a Kambodže. Pro válku v Laosu a Kambodže bylo nškolik důvodů. Především tam vedly cesty, po kterých byly posílány zásoby mezi severem a jihem. Vedly přes Laos a Kambodžu. Nejznámnější z nich, o které jste mohli slyšet, je Ho Či Minova stezka. Nebyla to jen jedna cesta, byla to celá síť cest. Většina toho, co se odehrávalo v Laosu a Kambodže bylo vlastně kobercové bombardování toho, co Amerika považovala za cesty pro zásobování. Nikdy jsme neměli dobrou... Tohle celé je na další debatu. Nebyla to jen jedna cesta, která byla bombardována. Byly to všechny stezky, po kterých bylo možno transportovat zbraně ze severu na jih. Ale spisy z Pentagonu právem zneklidnily americký lid. A ted přejděme k Nixonově administrativě, kdy pořád pokračovalo kobercové bombardování a děly se zrůdné věci. Nixonovým cílem bylo uklidnit válku a včas stáhnout vojáky, aniž by došlo k oficiální porážce. Posuňme se do roku 1973 k Pařížské mírové konferenci, kde byl oficiálně vyhlášen mír mezi severem, jihem a Amerikou. Pro sever to bylo něco jako, "Oni řekli, jasně, podepíšeme nějaké papíry, aspoň Američané odtáhnou." Jakmile odejdou, už se nevrátí. Byla to strašně nenáviděná válka, ve které Amerika ztratila v mnoha dimenzích, obvzláště přišla o svou prestiž jako globální aktér. "Počkáme, až odtáhnou. A potom obsadíme jih." A přesně to se stalo. V roce 1975 sever porazil jih. Později toho roku Saigon připadl severu a byl přejmenován na Ho Či Minovo město. Během této doby byl u moci prezident Thiev a jeho priority byly jasné už ke konci, kdy jih připadl severnímu Vietnamu. Tady vidíte, když promlouval k vietnmskému lidu o tom, že je nikdy neopustí. Ale pak se ukázalo, že Saigon připadne severnímu Vietnamu. Nastoupil do amerického dopravního letadla s 15 tunami zavazadel. Uvědomte si, jak hodně to je. 15 milionů dolarů v hodnotě zlata v roce 1975. Umíte si představit, jak moc se ve skutečnosti staral o své lidi. A nakonec se usadil Massachusetts, kde take zemřel o 10 let později. Představte si, že toto byl odporný incident pro celý svět, ohavný incident pro Vietnamce a obzvláště odporná kapitola v amerických dějinách. Byla to první válka kterou Amerika prohrála! Ale hlavně ji to zkazilo prestiž. Poškodilo to americkou schopnost ovlivňovat to, co se dělo v jiných koutech světa. I když jsme měli teorii zadržení komuinsmu, aby se dále nerozšiřoval a teorii Domina o tom, že když se jedna země přikloní ke komunismu tak i ty ostatní. toto se nestalo! Jih padnul, ale zbytek Jihovýchodní Asie se ke komunismu nepřidal. Vyvrátilo to teorii Domina. Obzvláště po Vietnamské Válce Amerika nebyla schopna vstoupit do žádné další války, protože jí to americký lid nedovolil. Pro komunisty bylo do jisté míry jednodušší rozšiřovat svůj vliv, protože lidé věděli, že Amerika nemůže zasáhnout. Ale navzdory tomu se teorie Domina nestala. To, co se dělo, bylo hrozné. Znásilňování, drancování nevinných, to se dělo všude. 1 až 3 miliony Vietnamců bylo zabito. Nikdo nezná přesné číslo. Počet zabitých byl obrovský. Zemřelo 58 000 amerických vojáků, stovky tisíců Kambodžanů a Laosanů, kteří nikdy ani nebyli formálně ve válce a byly většinou zabiti při kobercovém bombardování. Jsou to otřesná čísla. Jedna z nejhorších kapitol americké historie.
video