Studená válka (2/8) · 15:04
Komunismus Sal Khan vysvětluje, co je to komunismus.
Navazuje na
Druhá světová válka.
Rozhodl jsem se vytvořit video o komunismu. Hodně o něm mluvím ve videích o historii a ještě jsem vám nedal dobrou definici, co to vlastně znamená, nebo taky vlastně nic k pochopení, co to znamená. K porozumění komunismu vám tady něco nakreslím. Začnu kapitalismem. Tohle bude jen takový přehled, protože jinak se na tohle téma dá napsat třeba celá dizertace. Kapitalismus a pak o kousek dál se dostaneme k socialismu. Socialismus. A pak přejdeme ke komunismu. Moderní verze komunismu jsou duchovními dětmi Karla Marxe a Vladimíra Lenina. Karl Marx byl německý filozof 19. století, který ve svém komunistickém menifestu a dalších dílech v podstatě vytvořil filozofické základy pro komunismus. A Vladimír Lenin, který byl v čele bolševické revoluce v Sovětském svazu a v podstatě vytvořil Sovětský svaz. Lenin byl prvním člověkem, který některé z Karl Marxových myšlenek převedl do reálné podoby a opravdu každý národ nebo každá země, kterou vnímáme jako komunistickou, se držela vzoru Vladimíra Lenina - o tom Vám řeknu za chvíli. Nejprve si povězme něco o filozofických rozdílech mezi těmito pojmy. A jak byste s nimi měli naložit. Sám Karel Marx viděl komunismus jako způsob pokroku, z kapitalismu přes socialismus do komunismu. Takže to, co viděl v kapitalismu, a alespoň v tomhle, co viděl, měl pravdu, je, že máte soukromý majetek, soukromé vlastnictví půdy, což je hlavní stránka kapitalismu, tedy i světa, ve kterém většina z nás dnes žije, a problém, který v kapitalismu viděl, je, no, podívejte, když máte soukromý majetek, pak lidé kteří začnou shromažďovat určitý kapitál. Když mluvíme o kapitálu, tak můžeme mluvit o půdě, můžeme mít na mysli továrny, vlastně jakékoliv přírodní zdroje. Takže lidé, kteří začnou shromažďovat některé tyto kapitály, radši tady nakreslím malý diagram. Řekněme, že někdo má trochu kapitálu. Kapitál může být továrna nebo kus půdy. Já napíšu "kapitál" a řekněme, že je to prostě půda, takže někomu patří kousek půdy. A patří mu větší kousek, než někomu jinému. Takže máme pár jiných lidí, kteří půdu nevlastní, ale potřebují ji k životu, a protože tenhle člověk vlastní veškerou půdu, pracují na jeho půdě. Musí na jeho půdě pracovat. A Karel Marx to vidí tak, že pokud tito pracovníci, kteří nemají tolik kapitálu, tenhle člověk má kapitál, takže může tyhle pracovníky donutit pracovat za velmi nízký plat a pak jakýkoliv nadbytek, jakýkoliv zisk, který bude výsledkem tohoto ujednání, bude tento vlastník kapitálu schopen dostat. Tito pracovníci nebudou schopni dosáhnout zvýšení svých mezd, protože se nachází v soutěžním prostředí a o jejich místa na této farmě je velký zájem. On to ale moc důkladně nepromyslel. Možná, že by ta soutěž mohla být naopak. Možná může existovat jiná realita. Možná můžete mít realitu,kde bude mít pár lidí rozumné množství kapitálů a budete mít hrstku pracovníků a hrstku lidí, kteří budou s těmito pracovníky soutěžit. možná že pracovníkům se podaří zvýšit jejich mzdy a podaří se jim nashromáždit svůj vlastní kapitál a mohli by si založit svůj vlastní výnosný podnik. On si opravdu tady tu situaci moc nepromyslel. On viděl prostě jenom tohle a na jeho obranu musím říct, že tohle byl stav společnosti na konci 19. století. Hlavně díky průmyslové revoluci. Dokonce v USA bylo něco, co Mark Twain nazval "Doba cechů". Tito průmyslníci, kteří nashromáždili obrovské množství kapitálu, opravdu měli velký vliv v porovnání s pracovníky. Když tedy Karl Marx říká: "Podívej, když tenhle člověk se vším tím kapitálem má všechen vliv a z celého tohohle uspořádání má velké zisky, tak si tyhle zisky i vždycky udrží, protože může udržovat platy těchto lidí nízké. Takže to, co se podle něho stane, je, že člověk s kapitálem prostě jen skončí s větším kapitálem. Jeho kapitál se jen rozmnoží a bude mít ještě větší vliv a bude ji moci ještě více využít proti těmto lidem a bude je moci udržovat jen na základním platu, takže nikdy nebudou moci získat svůj vlastní kapitál. Takže, z pohledu Karla Marxe, přirozeným vývojem by pro tyhle lidi bylo, aby se začali organizovat. Organizovat se například do odborů, takže mohou kolektivně říct osobě, která vlastní půdu nebo fabriku: "Ne, nepůjdeme do práce" nebo "Budeme stávkovat, dokud nám nezvýšíš platy" nebo "dokud nám nedáš lepší pracovní podmínky". Takže když začnete mluvit o všech těhle odborových věcech, začínáte se hýbat směrem k socialismu. Dalším prvkem pohybu směrem k socialismu je, že Karel Marx neměl rád tenhle druh vysoké koncentrace, a měl bych říct, že socialisté obecně to nemají rádi, tuhle vysokou koncentraci bohatství, které máte. Tuto realitu toho, že nejen, že máte lidi, kteří shromažďují všechno tohle bohatství a možná do určité míry jsou schopni ho shromažďovat, protože byli inovativní. Nebo proto, že byli dobrými správci své půdy, nebo podobně. Ačkoliv marxisté moc nefandí vlastníkům kapitálu, neváží si jich za to, nepřipisují jim za to žádné zásluhy, tak možná měli určitě nějaké dovednosti v oblasti řízení určitého typu operací, v hospodaření. Ale dalším problémem je, že tohle všechno je předáno jejich potomstvu. Takže, soukromý majetek, a máte situci, ve které přechází z otce na syna, z rodiče na dítě, takže to není založeno na nějakém typu zásluh. Je to celé založené jen na zděděném bohatství a to je ten problém, ke kterému došlo v Evropě, když se podíváte zpět na Francouzskou revoluci, kde máte generaci za generací aristokratů, bez ohledu na to, jak moc je ta generace neschopná, mají prostě jen tolik bohatství, že v podstatě mají moc kontrolovat všechno. A pak je spousta lidí bez jakéhokoliv bohatství, kteří pro ně musí pracovat. A když máte takhle obrovskou disproporci v rozdělení bohatství, tak to vede k revoluci. Dalším principem, který vede směrem k socialismu, je způsob přerozdělování bohatství. Takže to sem napíšu. Přerozdělování. Přerozdělování. Takže, v socialismu stále můžete mít soukromý majetek, ale vláda zde má větší roli. To sem taky napíšu. Větší vláda. A jednou z těchto rolí vlády je přerozdělování bohatství a vláda také začíná mít kontrolu nad hlavními prvky výroby. Třeba nad technickou infrastrukturou, možná nad některými velkými továrnami, které vyrábí podstatné věci, takže ty se najednou ocitnou v rukou vlády, nebo zkrátka komunistů, v rukou lidí a přerozdělování zvesela pokračuje. Takže, teoreticky, nemáte veškeré bohatství v rukou pár lidí. Pokud byste tyhle myšlenky dovedly k jejich přirozenému závěru, dostanete se k teoretickému komunistickému státu. A teoretický komunistický stát je beztřídní společnost a z pohledu Karla Marxe a tohle je trochu těžší si představit, bezstátní společnost. Takže, v kapitalismu vždy máme třídy, máte třídu, která vlastní kapitál a pak máte pracující třídu a máte všechny tyto části a všechny jsou od sebe navzájem trochu odlišné a on si nepředstavoval svět, kde by se pracující vrstva z toho mohla dostat ven, kde by mohli získat svůj vlastní kapitál, mohli založit své vlastní podniky. On viděl prostě jen tohle napětí, které v konečném důsledku povede k socialismu a beztřídní společnosti. Ve skutečnosti nešel do tolika detailů. Nastala by rovnost, každý ve společnosti by vlastnil všechno a společnost by nějak vyřešila, jak se má všechno přerozdělit a všechno je bezstátní. A je těžké si to představit v nějakých konkrétnějších obrysech. Takže to je pohled Karla Marxe na všechno, který ale nikdy nezískal konkrétní obrysy, dokud se neobjevil Vladimír Lenin. Aktuální vnímání komunismu, co si pod tím většina z nás představí je to, co je občas označování jako marxisticko-leninistický stát, nebo leninistický. Tyto pojmy jsou občas používány zaměnitelně. Marxismum je svým způsobem čistá utopie, nakonec se dostaneme do světa, kde si jsou všichni rovni, každý dělá přesně to, co chce, je zde všeho nadbytek. Myslím, že to do určité míry popisuje fungování ve Star Treku, kde si každý může dojít do replikátoru a dostane přesně to, co chce a když chtějí část dne malovat, tak část dne malují a nejsou jenom malířem, můžou dělat cokoliv, co chtějí. Je to docela utopistická představa. To sem napíšu. Takže marxismus, čistý marxismus je svým způsobem utopistická společnost a jen pro případ, že nevíte, co slovo utopistický znamená, tak je to druh perfektní společnosti, kde neexistují třídy, všichni jsou si rovni, každý vede svým způsobem bohatý, rozmanitý, naplňující život. A utopie je také znázorňována jako nerealistická, když se na ni podíváte v negativním světle, je to víc jako - jak budeme kdy vůbec schopní se tam dostat, kdo ví? Nechci být negativní, možná se jednoho dne dostaneme do utopistické společnosti. Ale leninismus je praktická forma komunismu. Protože v roce 1917, po bolševické revoluci, v Rusku, vzniknul Sovětský svaz, který musel mít vládu, který musel dokázat fungovat jako stát, ovšem na základě myšlenek komunismu. V Leninově filozofii, a to je místo, kde vzniká napětí ve vztahu s myšlenkami demokracie. V Leninově filozofii potřebujete speciální druh politického systému, který on nazývá předvoj. Předvoj je to, co vede lidi, co stojí v čele pochodů. Takže tento předvoj svým způsobem vytváří konstantní stav revoluce. A jeho jediným úkolem je být průvodcem společnosti. Je to téměř jako být rodičem společnosti a provést ji od kapitalismu přes socialismus do ideální stavu komunismu. A to je jedna z věcí, ve které ideální komunistický stát nikdy nebyl, je to dost těžké poznat, že už tam jste, a takže to, co se stalo leninistickému státu je, že tento předvoj, který se tradičně nazývá komunistická strana, je v neustálém stavu revoluce, svým způsobem stále říkají, že provázejí lidi k nějakému lepšímu budoucímu stavu, ovšem bez jakéhokoliv bližšího poznání, co se tím budoucím stavem myslím. Takže, když mluvíte o Marxismu-Leninismu, kromě zmínění toho, co se děje ve sféře ekonomické, je nutné také zmínit tento politický systém, systém, kde máte jen jednu dominantní stranu, která (doufejme) bude jednat v zájmu lidí. Jedna dominantní komunistická strana, která jedná ve prospěch lidí. A očividně tím negativem zde je, jak poznáte, že opravdu jednají ve prospěch lidí? Jak oni poznají, že jsou toho schopní? Jaké zde jsou prostředky a zda vůbec nějaké jsou, pro případ, že přerozdělují věci špatně? Pokud berou úplatky? Když máte jen jednu volební stranu. A jen aby bylo jasno, víte, největší existující komunistický stát je Čínská lidová republika. A ačkoliv je řízena komunistickou stranou v ekonomické sféře už tolik komunistická není, takže to může být matoucí. Chci ještě domalovat něco do tohoto přehledu. Na tuto vertikální křivku chci dopsat "demokratický". A sem nahoru napíšu "autoritativní". "Autoritativní" nebo "totalitní". Dám sem "totalitní" Dobře, napíšu "Autoritativní" Udělám další video pro vysvětlení rozdílů. Autoritativní a jsou to podobné výrazy. Totalitní je extrémnější formou autoritativního, kde vláda ovládá všechno a kde máme jen pár lidí, kteří kontrolují všechno Je to velmi nedemokratické. Autoritativní je tedy tímhle směrem. A pak v tomto přehledu máme kapitalismus, socialismus a komunismus. Takže USA (napíšu sem USA - někam sem - napíšu USA tady sem) mají pár prvků socialismu. Máte odbory, které nekontrolují všechno. Taky máte lidi, kteří pracují a nejsou členy odborů. USA mají některé prvky přerozdělování. Jsou zde daně z dědictví a další. Nejsou to zrovna extrémní formy přerozdělování, stále můžete zdědit soukromý majetek, stále máte záchranné sítě pro lidi, máte zdravotní péči, sociální dávky. Takže tady jsou některé prvky socialismu. Ale zároveň USA mají velmi silnou kapitalistickou historii. Soukromý majetek, zaběhnuté trhy, takže bych USA dal sem. SSSR (ne současné Rusko), ale Sovětský svaz v době své existence, ten bych dal někam sem. Sovětský svaz tedy bude tady. Takže sem napíšu SSSR Současný ruský stát bych dal asi někam sem Protože mají mnohem méně záchranných sítí a svým způsobem se může jejich hospodářství vymknout kontrole a vlastně mají mnohem větší nerovnosti v bohatství než jaké jsou třeba v USA. Takže to by bylo současné Rusko. A pravděpodobně nejzajímavější bude Čínská lidová republika, současná Čínská lidová republika která je při nejmenším na povrchu komunistický stát, ale v některých směrec.h je více kapitalistická než USA Třeba v tom, že nemají silnou redistribuci bohatství, nemají moc silně záchranné sítě pro lidi. Takže některé prvky Číny patří sem a některé sem více doleva a jsou méně demokratické než USA nebo aktuální Rusko Ačkoliv někteří lidé by současné Rusko nazvali, do toho se teď nebudu radši pouštět. Ale současnou Čínu můžeme nakreslit sem. Takže pořád je trochu víc kapitalistická než USA. Rozhodně nemají dobré pracovní právo a to všechno ostatní. Ale v jiných směrech mají dost spoustu státního vlastnictví. A velkou míru státního dozoru. Takže, v některých směrem se roztahují po celé téhle škále. Takže tady je Čína. I když je nazývaná komunistický stát. A v některých směrech je více kapitalistická než země, které jsou velmi hrdé na svůj kapitalismus. Ale ve spoustě dalších směrů, zvlášť se státním vlastnictvím a vládou kontrolující spoustu věcí a jednou dominantní stranou. Takže je to trochu Leninismus ale obsahuje mnohem méně Marxismu. Takže v tom je Čína mnohem více komunistická. Tak doufám, že to trochu vnáší světlo do oblasti, která může být někdy matoucí.
0:00
15:04