Francouzská revoluce 2 Královská rodina se pokusí o útěk. Krveprolití na Champ-de-Mars. Pilnická deklarace. Hnutí za republiku

Poslední video skončilo na konci roku 1789. Bastila byla dobyta v červenci, protože Pařížané chtěli získat zbraně a také osvobodit několik politických vězňů. kteří je podle nich měli ochránit proti tyranství ze strany Ludvíka XVI. Ludvík XVI. odešel trochu nedobrovolně do zákulisí. nechtěl už se plést Národnímu shromáždění do cesty, protože viděl že pokaždé, když něco udělal, vedlo to jen k extrémnější reakci lidu. Takže na konci roku 1789 už je velká část Francie ve velkém chaosu. Národní shromáždění vytváří ústavu, která nebude dokončena až do roku 1791. Snaží se ale dát věci dohromady, aby tu ústavu mohli navrhnout. V srpnu roku 1789 už ale mají jejich verzi Deklarace nezávislosti. Deklarace práv člověka a občana. Takže kdyby všechno bylo dobré, prostě bychom počkali pár let, dostali bychom ústavu a možná bychom měli nějaký druh konstituční monarchie. Ale naneštěstí, hlavně pro Ludvíka XVI, nešlo to tak hladce. Jak už jsme zmínili, všechno tohle začalo, protože lidé měli hlad. Máme finanční krizi, máme hladomor. Takže v říjnu roku 1789, pořád jsme v roce 1789, se začaly rozšiřovat pomluvy, že Marie-Antoinetta, králova žena, si hromadila obilí ve Versailles. Takže lidé si začali představovat velké hromady obilí ve Versailles, a mluvíme tu o době, kdy lidé neměli ani na chleba. A chleba byl základem jejich stravy. Kvůli tomu se uskutečnil pochod rolnických žen do Versailles. A byly ozbrojené. Tohle je zobrazení těchto žen na jejich pochodu do Versailles. Dostaly se k Versailles a dokázaly se dostat do té budovy samotné. A žádaly - protože měly podezření, co měli Ludvík XVI a Marie Antoinetta v plánu ve Versailles - žádaly, aby se královská rodina přestěhovala do Paříže. Tak to je pochod žen, kterým se podařilo dostat, oč žádaly. Výsledkem bylo, že se Ludvík XVI a jeho žena, Marie-Antoinetta, přestěhovali zpátky do Paříže, kde nemohli dělat věci jako schraňovat hromady obilí. A také aby mohli být obklopeni všemi těmi ne-tak-úplně-milými lidmi, kteří mohli sledovat, co dělají. Myslím, že hlavní důvod byl, že lidé měli hlad a tak se šířily pomluvy o králi hromadícím obilí. Vznikly ale také pomluvy, že král byl velmi neuctivý k některým symbolům nové Francie, Národního Shromáždění. To také lidí hodně naštvalo. A všichni, včetně Ludvíka XVI, tak nějak věděli, že se mu moc nelíbilo, co se dělo. Nebyl příliš spokojený s konstituční monarchií, která se vytvářela, protože Národní shromáždění mu bralo moc. Při vstupu do roku 1790 se tedy nacházíme ve velmi nepříjemné situaci, kdy jsou král a královna uvězněni v Tuileriích v Paříži. Národní shromáždění navrhuje ústavu. Vytvářejí ji tady nahoře, všichni složili přísahu v sále královské míčovny. Zároveň jsou ale v celé Francií také tzv. protipovstání. Francie je tady. Ve Francii jsou protipovstání lidí, kterým se právě probíhající revoluce nelíbí. Ti jsou následně utišení. A všichni lidi jsou navzájem proti sobě spiknutí. A pak je tu šlechta, která říká, tyjo, víte co? Nelíbí se mi, kam se tohle ubírá. Už jsme viděli dost násilí. Lidé jsou naštvaní. Já si prostě vezmu svoje peníze a všechno co můžu unést, a půjdu pryč ze země. Emigruju pryč ze země. Takže šlechta začíná opouštět Francii. Říká se jim 'Emigrés' Vím, že to nevyslovuju správně. Ale můžete vidět ten pocit, ve Francii jsem se měl dobře, ale už to tak dlouho nebude, takže bych měl radši odjet. Takže 1790 byl tak trochu rok neklidu. Teď jsme tedy v roce 1791 a stejná myšlenka o zmizení pryč od nebezpečí se líhne i v hlavě Ludvíka XVI. a Marie-Antoinetty. Oni ale nemohli opustit zemi. Nevěřili Velké Británii. Nevěřili žádné z těchto zemí, že by jim poskytla bezpečné přístřeší. Takže jeden z genrálů, který soucítil s jejich případem, řekl, hele, přijeďte aspoň do pohraniční a můžete se se schovat všemu tomu neklidu, který se děje. Oblékli se tedy za poddané - a tohle vám ukazuje, jací lidé skutečně byli - oblíkli se za poddané a donutili své poddané, aby se oblékli za šlechtu, aby z nich udělali terče v případě, že by je někdo přepadl při útěku z Paříže. Převlečeni za poddané, král a královna se pokusili uniknout do panství toho generála. Ale když byli ve Varennes, přesně tady, byli odhaleni. A lidé je samořejmě zajali a odvezli je zpět do Paříže. Tomuhle se říká útěk do Varennes, nebo útěk pryč z Paříže, nebo jak tomu chcete říkat. Takže Ludvík XVI. už začal chápat o co jde. Pokusili se uniknout. Lidé je ale přivedli zpátky. Teď si dokážete představit, že hodně lidí už krále nemělo rádo. Nelíbila se jim ani existence vůbec nějakého krále. A ti nejrevolucionářštější, nejradikálnější, se jmenovali Jakobíni. A poté, co se král s královnou pokusili uniknout a byli přivedeni nazpět, začali si říkat, k čemu to vůbec je, mít nějakého krále? A vy, z Národního shromáždění, proč se vůbec snažíte psát typ ústavy, která dává králi vůbec nějakou moc? Měli bychom mít republiku. Což je v podstatě, existuje hodně rozdílných definicí o tom, co je to republika, ale ta nejjednodušší je že se jedná o stát bez krále, bez panovníka, bez královny. Radikálové říkají, my je nepotřebujeme, vy z Národního shromáždění si myslíte, že jste radikální. Ale nejste radikální dostatečně. My chceme úplně zrušit monarchii. A to, že Ludvík XVI. chtěl utéct, chápeme jako jeho abdikaci. Abdikaci, neboli vzdání se trůnu. A tak začali v Paříži organizovat- Tohle je Champ-de-Mars Vím, že to vyslovuju úplně špatně. Tohle je aktuální fotka. Začali sbírat podpisy v tomhle veřejném parku, aby dali najevo: my žádného krále nepotřebujeme. Chceme si založit vlastní republiku. A Národní shromáždění není dostatečně radikální. A tak se lidé začali shromažďovat tady na Champ-de-Mars a začalo to být trochu ošklivé. Byla vyslána vojska, aby všechny zklidnila. A tahle vojska byla kontrolována Národním shromážděním Lidé, kteří jsou řízeni třetím stavem. Ale trochu se to zvrhlo. Někdo házel na vojáky kameny. Vojáci začali nejdříve střílet do vzduchu. Ale nakonec stříleli i do davu. Umřelo asi 50 lidí. A to bylo krveprolití. Nebo taky krveprolití na Champ-de-Mars. Vím, že to říkám špatně. Tohle ale není video o francouzské výslovnosti. Ale dokážete si představit, že teď byli lidi naštvaní ještě víc. A stále mají hlad. Tento problém nezmizel. Král s královnou byli velmi neochotní, všichni je podezřívají, že se budou chtít dostat zpátky k moci. Zkusili utéct pryč, když Jakobíni, nebo celkově revolucionáři vedení Jakobíny, začali navrhovat, hele, měli bychom mít republiku. Neměli bychom vůbec mít krále. A shromáždili lidi tady, a zničehonic, vojska kontrolována Národním shromážděním střílejí do davu, zabíjejí občany kvůli házení kamenů. Mohly to být velké kameny. Ale dokážete si představit, že tohle naštve už hladový a potlačovaný lid ještě víc. A aby se lidé stali ještě paranoidnějšími, že král a královna se nakonec vrátí k moci, máte dvě hlavní moci, které se zničehonic snaží dostat do Francouzské revoluce. Teď trochu odbočím. Protože tohle bylo pro mě nejvíc matoucí, když jsem se poprvé učil Evropskou historii. Máte tyhle státy. Máte Rakousko, to jsem zvýraznil oranžově. Tahle mapa je moderní. Ale oranžovou jsem zvýraznil, kde bylo Rakousko v tu dobu. Kolem 1789, 1790 a 1791. Červenou je vyznačené Prusko. Chci vám ukázat, že tenkrát to vypadalo o dost jinak než teď. Dnešní Rakousko je tahle země. A Prusko dnes už ani neexistuje. A pak tady máte Svatou říši římskou, která se skládá ze všech těchto království, nebo říší, nebo jak je chcete nazývat. A tohle chci trochu objasnit. Svatá říše římská nebyla, jak řekl Voltaire, ani svatá, ani římská, ani říše. A měl pravdu. Byla to vlastně taková volná konfederace germánských království a států - hlavně germánských království a států. Shoduje se to docela s dnešním Německem. A dvě nejvlivnější mocnosti ve Svaté říši římské, nebo vlastně spíš nejvlivnější mocnost ve Svaté říši římské byli Rakušané. A vládce Rakušanů měl titul císaře Svaté říše římské. A tím byl Leopold II. Takže Leopold II. byl císařem Svaté říše římské. Ale nebyl jako římští císaří minulosti. Římští císaři v minulosti byli opravdu z Říma. Nic ve Svaté říši římské v době francouzské revoluce, nemělo kontrolu nad Římem. Takže to nebylo římské, nemluvíme o lidech, kteří mluvili latinsky. Mluvíme o lidech, kteří mluvili germánskými jazyky. A nebyla to říše. Neměla pevnou strukturu řízení. Byla to volná konfederace států. Ale nejvlivnější byla oblast, která byla pod kontrolou rakouských Habsburků nebo chcete-li Leopolda II. A nejen, že to tam měl všechno pod kontrolou, byl říšským císařem a v podstatě měl kontrolu nad Rakouskem, nebo spíše Rakouskou říší v té době. Byl ale také bratr Marie-Antoinetty! Leopold II. byl její bratr. Takže Leopold II. a Fridrich Vilém II. Pruský, což je další převážně germánský stát. Vezmu si na to lepší barvu. Vytvořili společně Pilnickou deklaraci. Napíšu vám to. A tohle tomu všeobecnému naštvání Francouzů vůbec nepomůže. Pilnická deklarace. Tohle se stalo v srpnu, takže chci ujasnit, co se vlastně stalo. V červnu roku 1791, se pokusili utéct, byli zahlédnuti ve Varennes. Poté v červenci 1791 je tu masakr v Champ-de-Mars. Takže lidé už byli docela nedůvěřiví vůči králi a královně. Myšlenka, že je vůbec nepotřebujeme, se rozšiřovala. A lidé jsou stále naštvanější. A pak je tu Pilnická deklarace zahraničních mocností, z nichž jedna je vlastně bratr právě vládnoucí francouzské královské rodiny. A ta deklarace nám vlastně říká, že chtějí dostat francouzskou monarchii zpátky k moci. Neříkají, že by to chtěli udělat vojenskými zásahy. Ale je to deklarace, vw které nesouhlasí s tím, co se děje ve Francii. A i když to oni sami nemuseli myslet příliš vážně, francouzský lid to vzal velmi vážně. Máte tu ty velké mocnosti na tomhle území. Máte tu Rakušany a Prusy. To nebylo něco, co by mohli lidé brát na lehkou váhu. Proto to pouze zvýšilo strach, že královská rodina udělá něco, aby se dostala zpátky k moci a potlačila lid. A to umožnilo Jakobínům přidat plyn při volání po republice. Tímhle toto video ukončím. V prvním videu jsme mohli vidět, že to bylo zlé. Teď je všechno ještě horší. Francií začíná prostupovat chaos. Lidé se ptají jestli vůbec potřebují královnu a krále. Zahraniční mocnosti se do toho zapletou, když prohlásí, že se jim moc nezdá to, co vidí, jak jsou král a královna svrženi. To by mohlo pak napadnout i jejich lid. A taky jsem tvůj brácha, tak ti chci pomoct. To lidi vyděsí ještě víc. Národní shromáždění, které je trochu počátkem revoluce, taky tak trochu masakruje lid. Takže to vede k velmi napjaté a ošklivé kapitole francouzské historie. Dále uvidíte, že to vyvrcholí terorem. To uvidíte v dalším videu.