Francouzská revoluce 3 - Vláda teroru Ta ošklivější část Francouzské revoluce, během které byla vynalezena gilotina.

Na konci posledního videa jsme viděli, že se situace vyostřuje. Brzy v říjnu 1789 došlo k Ženskému pochodu. Existovalo podezření, že členové královské rodiny zadržovali obilí. Ženy připochodovaly do Versailles a v podstatě vtrhly do Versailles a přinutili členy královské rodiny, Ludvíka XVI. a Marii Antoniettu, aby se přestěhovali zpět do Paříže. Doba byla stále napjatější. Konala se povstání. Král nevěděl, co má dělat. Samozřejmě se mu situace nelíbila. Lidé se stávali více a více podezřívavějšími vůči králi. Šlechta opouštěla zemi, emigrovali z Francie. Král a královna sami začali být paranoidní: "Lidé mají možná ještě radikálnější představy než je tahle konstituční monarchie. Možná bychom měli utéct. Potom v roce 1791... Nechte mě to všechno zapsat na časovou osu. Jsme v roce 1791. A toto je přehled z posledního videa. Červen - členové královské rodiny se pokouší uniknout. Členové královské rodiny se pokouší uniknout, ale jsou chyceni ve Varennes a posláni zpět do Paříže, hlavně pro to, aby byly drženi v domácím vězení v Tuileriích. To je tato budova, která už dnes ale neexistuje. Ale pokud pojedete do Paříže a navštívíte Louvre, uvidíte, že se tady Louvre otevírá přes ulici do Tuilerijských zahrad. A to je místo, kde tato budova stála. Členové královské rodiny byly drženi v domácím vězení v Tuileriích. To se stalo v červnu. Poté v červenci roku 1791 opět opakování z minulého videa. Lidé řekli: "Podívejte, oni se snaží uniknout, to je stejné jako kdyby abdikovali. Oni dokonce ani nechtějí být naším králem a královnou. My žádného krále a královnu nepotřebujeme. Nejvíce radikální politické skupiny, nejvíce radikální levicové skupiny zejména Jakobíni, začali utvářet petice na Martově poli, aby v podstatě přiměli lidi říct: "My už nepotřebujeme monarchii. My potřebujeme republiku. My potřebujeme stát bez králů a královen." Ale poté vyslalo Národní shromáždění vojenské jednotky. Situace se opět zhoršila. Házeli se kameny, střílelo se a 50 lidí zemřelo. A na Martově poli došlo k masakru. ... A vše se opravdu přiostřuje. A poté se dostávám ke konci roku 1791, který vše ještě zhoršil. Nejsme ani zdaleka na konci. V srpnu vyšla Pilnická deklarace, ve které panovníci Rakouska a Pruska říkali, že nejsou spokojeni s tím, co se děje vladařům ve Francii. Z pochopitelných důvodů. Mimojiné proto, že Leopold II. byl bratr Marie Antonietty. Ale hlavně se jim nelíbila představa lidu povstávajícího proti monarchii. To by mohlo inspirovat obyvatele jejich říší nebo jejich zemí k něčemu podobnému. Navzdory tomu, že by to nemuselo být přijato váženě, toto byla prostě deklarace od těchto lidí. To přispělo k tomu, že lidé ve Francii začali být více paranoidní. Teď zatímco se tohle všechno dělo, mohli byste si vzpomenout na přísahu v Míčovně, která byla složena několik let předtím. Kde bylo řečeno "Slibujeme, že vytvoříme ústavu." A tak byla ústava vytvořena. Roku 1791 Národní shromáždění nebo konstituční shromáždění, skutečně vytvořilo ústavu z roku 1791, která ustanovila Francii coby konstituční monarchii. Říkaji: "Stále budeme mít krále, ale bude spíš jako loutka. Nemusí to být někdo, kdo může tvořit zákony. Za to bude zodpovědné Národní shromáždění. Král bude mít několik možností vetovat zákony. Ale většina jeho moci bude přesunuta. A toto byla konstituční monarchie. ... A to jde ruku v ruce s tím, co se už dělo ve Velké Británii. Ale toto je svým způsobem obrovský úspěch. Slíbili, že vytvoří ústavu. Avšak situace se ve Francii začala zvrhávat zvláště pak v Paříži. Revoluce byla nejvíce zaměřená na to, co se dělo v Paříži a ve Versailles. Všechno se tak zhoršovalo, že skutečné důvody nakonec ustoupily do pozadí. A do určité míry se revolucionáři dostali dál, když již nechtěli pouze konstituční monarchii. Začali uvažovat o tom, že by byla lepší republika. To jsme mohli vidět během masakru na Martově poli. Lidé se začali podepisovat, aby nakonec vznikla republika. A poté se na ně střílelo a to je pravděpodobně přimělo, aby chtěli republiku o to víc. A teď další věc, kterou si pravděpodobně pamatujete z prvního videa, je věc, která skutečně uspíšila celou revoluci. Přinejmenším jedna z hlavních věcí, která urychlila celou revoluci. A to že Francie bankrotovala. A lidé začínají mít hlad. To se děje po celou tu dobu, kdy se všichni ti politici, revolucionáři a monarchové krouží kolem a pokouší se vylepšit svoji pozici. Nikdo po celou doby nevyřešil žádný z těchto problémů. Francii došly peníze. V zemi je hladomor, lidé mají stále hlad. A tak vlastně každý, ať už se podíváte na Ludvíka XVI., podívejme se na něj znovu, je vždycky dobré pamatovat si jak vypadal. Ať už se podíváte na Ludvíka, který byl v domácím vězení, nebo na kteréhokoliv revolucionáře, všichni si začínají říkat: "Jak ten problém řešit? Lidé nás svrhnou, když nevyřešíme problém hladu a financí Francie." Jak v historii mnohokrát uvidíte, nejlepší řešení, aspoň si mysleli, že je nejlepší, je začít válku. A tak vyhlásili válku Rakousku. A když se zamyslíte z pozice Ludvíka, mohl z této situace jen získat. Když bude válka úspěšná, zvýší tím svoji reputaci. A to se stalo, napíšu pár dat. To mi vždycky pomůže zorientovat se. To byl konec roku 1791. Válka vyhlášena v dubnu. Tady roku 1792. Tohle tady je duben. A když se zamyslíte, Ludvík nemohl prohrát nebo mu to aspoň tak přišlo. Kdyby se válka dařila, mohl by se stát oblíbenějším, stal by se silnějším. Byli by schopni ukořistit bohatství jiné země a využít ho ve prospěch Francie. Když se válka dařit nebude a Francie prohraje, co se stane? Budete ve válce s Rakouskem a nejspíš dalšími lidmi. Podívejte se, Francie bude ve válce s většinou mocností. Ale když prohrajete, tyto mocnosti ovládané panovníky se zbaví revolucionářů a nejspíš dosadí Ludvíka XVI. zpět na trůn. Z Ludvíkova pohledu to byl dobrý nápad. A pro hodně revolucionářů také, chtěli vyřešit problémy. Řekli si proč ne, bylo by fajn vyplenit jiné země. Kdyby jsme mohli ukrást obilí jiným, bude aspoň Francie méně hladová. A možná budeme moc šířit revoluci, můžeme svrhnout ostatní krále. Nebude to jen Francouzská revoluce, bude Evropská. A tak vyhlásili válku Rakousku. Rychle se pokusili napadnout Rakouské Nizozemí, které bylo odděleno od zbytku Rakouska. Zaútočili přímo tam. Ale měli tam problémy, nebyl to takový úspěch, jak očekávali. Prusko, jak si můžete pamatovat, se podílelo na Pilnické deklaraci, se rozhodlo vstoupit do války na straně Rakouska. Prusko zaútočí a je zprvu velmi úspěšné. Podaří se jim vstoupit do Francie. A pak generál velící pruské armádě, vévoda Brunšvický, vydá manifest vévody Brunšvického. Napíšu si to. Manifest vévody Brunšvického Což je vlastně to samé jako Pilnické deklarace, ale tentokrát zrádnější. Protože tenhle vévoda Brunšvický má armádu útočící na Francii. A prohlašuje, jeho manifest říká: "Zamýšlím svrhnout revoluční vládu a mám v úmyslu dosadit krále zpět." Dosadit krále. To vše se stalo v dubnu 1792. Vyhlásit válku Rakousku se králi zdálo jako dobrý nápad, revolucionáři chtěli šířit revoluci a plenit ostatní. A najednou se přiřítí Prusko, útočí na Francii a říká, že chce dosadit krále. Dovedete si představit, že revolucionáři podezřívají krále ještě víc. Myslí si, že má král tajnou dohodu s Pruskem nebo jiným nepřítelem, se kterým válčí. A tak v srpnu 1792, pár měsíců později čtyři nebo pět máte v podstatě Pařížskou komunu. A když říkám komunu, tak je to skutečně tentokrát vláda. A ta byla převzata ještě radikálnějšími lidmi, hlavně Jakobíny. A vtrhnou do sídla královské rodiny v Tuileries, to je ta budova zde. A tahle malba zde je obraz revolucionářů, převážně Jakobínů, kteří útočí na Tuileries A uvězní Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu. Protože si říkají: "Prušáci mají armádu a už řekli, že chtějí dosadit krále. Uvězníme krále, protože nevíme, co chystá." Tak uvězní Ludvíka a Marii Antoinettu A podaří se jim také provést pár machinací uvnitř Národního shromáždění. Sejdou se torzu Národního shromáždění. To znamená, že spousta oponentů, tam není. Byla to schůze, kde byli především levičáci, radikálové a Jakobíni. A tak v srpnu vyhlásilo shromáždění republiku. Což je to samé jako říct, že Ludvík už není král. A tento národ nebo země nebude mít už nikdy krále. Je to republika. Vláda bez krále. A zatímco se to děje, máte gangy potloukající se kolem Paříže. A ty přepadávají a vraždí lidi jen proto, že vypadají podezřele, že jsou napojeni na krále, šlechtu nebo jinak monarchisticky. Nakonec chtěli monarchii zpátky. A během těchto bouří, poprav a vraždění, zemře přes 1 400 lidí. 1 400 popravených. Jak vidíte, je to horší a horší a horší. Král je vězněn, uvidíte, že nebude vězněn dlouho. Ale dobře neskončí. V podstatě revolucionáři řekli: "Francie je teď republika." Všechno zatímco jsou ve válce s e dvěma mocnostmi, Rakouskem a Pruskem Teď jsou schopni udržet je, mluvím o francouzské armádě. Jsou schopni udržet dorážející pruskou armádu. Říkají tomu pat u Valmy, není jasné, kdo vyhrál. Prusové se nechtěli dostat až tak moc do Francie, takže moc netlačili, ani neposlali příliš vojáků. Aspoň na okamžik je tedy rozptýleno vnější ohrožení, jestli to tak chcete nazvat. Národní shromáždění vystoupilo a řeklo" "Zbavili jsme se jich." Předtím už vyhlásilo republiku, ale šli ještě dál. Jsme tady v září 1792. Byl tu pat u Valmy. Pat u Valmy A pak Národní shromáždění nebo Národní konvent, řekne: "Vytvoříme novou ústavu. Ústava z 1791 dlouho nevydržela. Kolem jednoho roku. Nová ústava... Záměr vytvořit novou ústavu. Po tom všem krveprolití, po uvěznění Ludvíka, povstáních v Paříži a soudních vraždách, tu máme jen nástin mnohem horších věcí, které přijdou hned další rok. Rok 1793, napíšu to krvavou barvou... Jsme v roce 1793. První věc, kterou Národní shromáždění udělalo nebo bych to měl říct lépe. V lednu 1793 už svrhli krále, je uvězněný, jsou ve válce s dalšími zeměmi, které chtějí dosadit krále zpět k moci. První co udělají, je poprava Ludvíka. Tady je obrázek popravy. Byl sťat gilotinou. A tady je doktor Gilotina. Gilotina byla vyvinuta, ta je tady, byla vyvinuta jako humánnější způsob popravy. Nechtěli, aby lidé cítili bolest, chtěli je jen zabít. Budeme používat tento velmi humánní nástroj, gilotinu. Která využívala čepele k velmi rychlému odseknutí hlavy. A byla vyvinuta tímto lékařem. Ale první z významných lidí, kteří ji vyzkoušeli, byl Ludvík XVI., popravený v lednu. A pak v únoru, pamatujte, lidé jsou stále hladoví, jsou stále připraveni šířit revoluci, stále chtějí plenit. V únoru Národní shromáždění nebo Národní rada, revoluční vláda vyhlašuje válku Británii a Spojenému Nizozemí. ... Ještě nevíte, kdo to je. Hned Vám to řeknu. A Spojenému Nizozemí. Asi si teď říkáte, jak Francie tahle země, jak je schopná válčit proti Rakousku a Prusku a teď vyhlašuje válku Nizozemí a Velké Británii. A vlastně měsíc předtím Španělsko a Portugalsko vyhlásilo válku Francii a vstoupili do ní po boku Rakouska a Pruska. Tak jak tahle země, jak se zvládla revoluční vláda postarat o tolik armád tolika národů? Odpověď na to je ta, že vláda vyhlásila v únoru takzvané Levée en Masse (všeobecná mobilizace). Nejsem Francouz, takže to určitě vyslovuji špatně. Levée en Masse Což bylo něco jako první verze toho, co známe jako brannou povinnost. Prostě řekli, že každý tělesně zdraví muž ve Francii, který není ženatý, je nyní v armádě. A tak rázem získali několik stovek tisíc vojáků. A během několika let to mohlo být, odhady se různí, to mohlo být přes milion vojáků. A to je velký rozdíl oproti tomu, kolik si mohli ostatní dovolit. Museli by platit profesionální vojáky. Proto v těchto dobách byly armády menší, než ta, kterou byla schopna vytvořit Francie s revoluční vládou, říkající podívejte, tohle je vláda lidí pro lidi. Teď nebojujete pro krále, ale pro sebe. Válčíte sami pro sebe, abyste nežili pod nadvládou cizího krále. Všichni se vrhli do boje, tím získali v podsatě největší armádu v Evropě. Ale opět říkám, tohle se dělo v těžkých dobách neklidu v celé Francii. Royalisté se stali kontra-revolucionáři, lidé byli hladoví. Aby na to došlápli, v dubnu 1792 Národní shromáždění ustanovilo Výbor pro veřejné blaho. Zní to jako velmi hezký výbor. Výbor pro veřejné blaho. A ten se v podstatě stal vládou, můžeme říct de facto vládou. A dostal se pod kontrolu tohoto hezky vypadajícího gentlemena, Maximiliena Robespierra. Vypadá jako civilizovaný chlapík. Maximilien Robespierre V čem byl ale Výbor dobrý, bylo to, že byl silně politický a paranoidní. A zejména pod kontrolou Maximiliena Robespierra, který byl obvzlášť paranoidní, když jen zavětřili někoho, kdo nebyl dost radikální, nebo byl příliš radikální, nebo ho prostě neměl rád, nebo někoho, kdo ho mohl svrhnout, tak ho poslali pod gilotinu. Takhle začala Vláda teroru. Vláda teroru. Zhruba po roce bylo na jejich rozkaz popraveno zhruba 16 tisíc lidí. Šli pod humánní vynález dr. Guillotina. A to je pouze odhad. Moc to nepočítali. Předpokládá se, že dohromady bylo popraveno 40 tisíc lidí. Což v podstatě znamenalo "Ty jsi vinný z tohoto, vím že jsi. Ty s tou puškou, zastřel pro mě tohoto člověka." Byly to velmi krvavé časy. A jak Vám asi došlo, většina z toho se děla v Paříži nebo kolem Paříže. Najednou v jednom malém městě, bylo to velké město, máte desetitisíce mrtvých, jenom proto, že támhle ten chlap, nebo lidi napojení na toho chlapa nebo lidi, kteří kují pikle proti tomu chlapovi, začnou mít podezření, že nejste úplně loajální revoluci. Proto nakonec začali být lidé podezřívaví vůči Maximilienu Robespierrovi. Říkají" "Tvoje paranoia škodí revoluci víc, než pomáhá!" Nastal Thermidorský převrat. Zní to jak název ledničky nebo topení. Thermidorský převrat. Tohle tady je červenec 1794. A říká se mu Thermidorský převrat. A možná o tom udělám celé video, protože revoluční vláda vytvořila nový kalendář, ve kterém pojmenovali měsíc Thermidor, což byl vlastně červenec. A taky změnili počet hodin. Měli by 10 hodin denně, 100 minut za hodinu a 100 vteřin za minutu. Měli by tři 10denní týdny v měsíci. Měli tenhle kalendář. Thermidor byl červenec. Ve skutečnosti to tedy byl Červencový převrat, když se lidé naštvali na Maximiliena Robespierra. V červenci 1794 popravili i jeho. Co se tady děje? Tohle je červenec 1794. Zde je tento hezky vypadající gentleman, který byl také popraven gilotinou. Jsou tu ještě dvě věci, které chci vypíchnout. Vrátím se kousek zpátky do roku 1793. Pár poznámek. Vidíme, že v lednu byl popraven Ludvík. Nechám na Vás, jestli je to dobře nebo špatně. V říjnu pak Marie Antoinetta. Marie Antoinetta. To je v roce 1793. O 9 měsíců později popravena. A jedna malá poznámka k tomu. Celá Francie byla zmítána nepokoji. A tak v roce 1793 přišla revolta. To bylo v červenci. Je to rok před koncem Vlády teroru. Během Vlády teroru v přístavu Toulon došlo k revoltě proti revoluční vládě. Byla potlačena především díky ambicióznímu kapitánu dělostřelectva. Kapitán dělostřelectva je někdo, kdo v podstatě velí dělům a dělostřelcům. A tenhle kapitán dělostřelectva, který potlačil povstání, získal velké uznání od vlády a jeho jméno bylo, musím si to napsat, někam hezky vedle, to je předehra k příštímu videu. V červenci 1793 v Toulon se začal tvářit, jako že opravdu ví, co dělá. A jeho jméno je Napoleon Bonaparte. A bude mít hodně společného s dalším videem.