Francouzská revoluce a Napoleon
Přihlásit se
Francouzská revoluce a Napoleon (1/11) · 17:05

Francouzská revoluce Ekonomické a společenské důvody Velké francouzské revoluce, Národní a Ústavodárné shromáždění, pád Bastily.

Navazuje na Před 1300 n.l. - starověk a středověk.
V tomto videu budeme mluvit o Velké francouzské revoluci. Je zvlášťě důležitá nejen díky nezávislosi získané na monarchií ovládané říši, jako tomu bylo u americké nezávislosti, toto je opravdové svržení jedné monarchie. Monarchie, která ovládá důležitou světovou velmoc. Trochu záleží, z jakého úhlu se na to díváte... Americká revoluce přišla dřív a vlastně nastolila principy samovlády, něco jako: "Na co potřebujeme krále?" a tak podobně. Ale během Velké francouzské revoluce se poprvé takové principy opravdu usadily v Evropě a opravdu svrhly monarchii. Jenom pro pochopení prostředí, ve kterém tohle mohlo začít, si povíme o Francii, jaká byla v roce 1789, což je rok, který většina lidí vidí jako počátek revoluce. Zaprvé, Francie byla zchudlá. Nejspíš byste si nemysleli, že Francie je chudá, kdybyste se podívali na Ludvíka XVI., francouzského krále. Pokud byste se podívali na něj a na oblečení, jaké nosil nebo kdybyste se podívali na jeho ženu Marii Antoinettu. Nevypadají chudě, žijí v paláci ve Versailles, který je ohromný, je to strašně velký zámek, i v porovnání s největšími zámky na světě. V něm žili velmi velkolepým životem... Nyní je to skoro na předměstí Paříže, ale tehdy to byla vesnice kolem dvaceti nebo třiceti kilometrů od Paříže. Oni možná nevypadají chudě, nicméně skutečná vláda Francie chudá je. A když říkám chudá, znamená to, že jsou zadlužení, zrovna prožili dvě velká vojenská tažení. Jedním byla americká revoluce. Hráli důežitou roli při podpoře revolucionářů, protože to chtěli nandat nepříteli, Velké Británii, chtěli, aby se britská říše trochu změnšila. Proto Francie poslala významnou vojenskou pomoc a zdroje, a umíte si představit, že to není levná záležitost, když něco takového provozujete přes celý Atlantik. A ještě před americkou revolucí tu byla sedmiletá válka, která skončila v roce 1763. Tohle úplně vysálo celé to bohatství, které francouzská vláda měla. Pro ty z vás, kdo se zaměřují spíš na americkou historii, sedmiletá válka je vlastně to samé jako francouzsko-indiánská válka. Francouzsko-indiánská válka byla vlastně odnoží sedmileté války, ale sedmiletá válka je obecnější název, protože zároveň se odehrává i střet v Evropě. Francouzsko-indiánská válka byla pouze její částí, sedmiletá válka ve skutečnosti zahrnovala většinu tehdejších evropských velmocí. Francie se toho všeho zúčastnila. A pak ještě v roce 1763 americká revoluce, obojí vyčerpalo všechny finanční zdroje, které francouzská vláda měla k dispozici. A ve stejné době obyčejní francouzi hladověli! Ve Francii byl tehdy rozšířený hladomor, nevypěstovalo se dostatek obilí, lidé nemohli sehnat chleba. Umíte si představit - když lidi hladovějí, nejsou moc spokojení. A aby to bylo ještě horší, mohli jste vidět své vládce žít takhle, ale spíš než vládce, které byste tehdy denně nevídali, mohli jste vidět šlechtu, která zaujímala tak 1,5 % tamní populace, a vy jste ji mohli vidět, jak si vážně dává do nosu. A šlechta, jen abyste věděli, to jsou lidé s nóbl tituly, kteří dědí půdu a bohatství z generace na generaci, neoblékají se moc jinak než král a dá se říct, že žijí v menších verzích versailleského zámku. Kdežto vy, jste-li rolníci, pracujete na jejich polích. Vy děláte všechnu práci, posíláte jim kus svojí úrody a oni neplatí žádné daně. Z vašeho hlediska je vcelku pochopitelné, proč si myslíte, že jsou to vlastně takoví parazité, kterým je úplně jedno, že vy hladovíte a že vy platíte všechny daně. Musí vám být jasné, že to lidi moc netěšilo. A abychom tomu nasadili korunu, jsou tu všichni ti filozofové, kteří mluví o osvícenství. A tohle je svým způsobem celé hnutí, ve kterém si lidé, spisovatelé a básníci a filozofové začínají uvědomovat, že "možná králové nejsou potřeba", "možná nepotřebujeme, aby nám tady kněží povídali, co znamená být dobrý a špatný, možná by teď mohli lidé najednou vládnout sami sobě." A samozřejmě největším důkazem osvícenství byla americká revoluce. To byl vlastně první příklad toho, jak se lidé mohou vzbouřit a říct: "Víte co, my už krále nepotřebujeme, teď si chceme vládnout sami." "Pro lid, lidmi." A tak tu máme tohle filozofické hnutí. Pokud se ptáte na můj názor, co byl největší problém, tak myslím, že to je hladovění lidí. Nikdy nemůžete podcenit, co jsou lidé schopní udělat, když mají hlad. To je spíš z intelektuálního hlediska. To je tedy stav tehdejší Francie. Finanční krize. A tak bylo svoláno shromáždění. Byla to taková nouzová schůze všech hlavních skupin obyvatel, aby zkusili vyřešit některé problémy. Francie tu má fiskální krizi, lidé jsou hladoví, takže co se dá udělat? Byl svolán sněm generálních stavů, což byla schůze tří stavů, které ve Francii byly. Co jsou tyhle tři stavy? Můžete se na ně dívat jako na tři hlavní společenské třídy Francie. Prvním stavem byli duchovní. Druhým byla šlechta. A tím třetím stavem byli prostě všichni ostatní. To vám dobře ukazuje, jak pokřivené bylo rozložení moci, protože lidé rozdělovali moc tak, že tu jsou tři skupiny a ty by mohly proti sobě hlasovat. Jenomže duchovních bylo jen půl procenta populace. Šlechta tvořila 1,5 %. No a všech ostatních bylo 98 %! Všechny tři stavy měli při hlasování stejnou váhu, ale lidé třetího stavu měli největší daňovou zátěž. Dělali všechnu práci, vytvářeli všechno bohatství, které Francie měla, umírali ve válkách. Ale přesto měli ti druzí větší váhu než kdokoliv jiný, i když jich bylo v populaci tak málo. A tak se tedy koná sněm generálních stavů, kde se delegáti všech tří stavů potkávají v zámku ve Versailles a snaží se zjistit, co dělat s finanční krizí. Jasně, tihle lidé tady, z třetího stavu, měli vztek. Říkali: "Podívejte se, na nás leží zodpovědnost za většinu z nedávné minulosti země, už nás nebaví, jak se neustále vyvlíkáte z placení daní a jenom z nás vycucáváte peníze." Báli se, že na ně akorát bude uvaleno ještě víc daní a že šlechta, král, nebo církev nebudou muset obětovat vůbec nic. Proto přišli už předem naštvaní a chtěli setkání v jedné velké místnosti, protože museli mít nějakých 600 zástupců, s čímž král na poslední chvíli souhlasil, jinak by jich bývali měli stejný počet jako ostatní. Tihle jich měli asi 300, tihle také Ale tihle mohli říct, "Koukejte, my jsme těch 98 % populace, možná bychom měli dostat aspoň 600 zástupců." Ale stejně se chtěli setkat v té samé místnosti a víceméně zkoušeli zařídit, aby platil jeden hlas za zástupce. Je ale jasné, že ty ostatní stavy namítaly: "Ne, ne, radši to uděláme jako jeden hlas na jeden stav." Tihle tedy nakonec prohráli, takže byli nuceni setkat se jako třetí stav odděleně a to je ještě víc rozlítilo. Proto se sešli v jedné síni a řekli si: "Víte co? Jestli oni nás budou přehlížet, tak nejenom, že my zůstaneme tady v téhle místnosti a zařídíme se tu, ale nebudeme tomu říkat sněm generálních stavů, ale vyhlásíme, že jsme Národním shromážděním Francie, že zastupujeme lid, že se staneme parlamentním orgánem země, místo abychom byli jen součást sněmu generálních stavů." A opravdu dostali podporu od některých částí církve a některých částí šlechty. Je ale zřejmé, že Ludvíku XVI. to nepřipadalo jako moc dobrá zábava, když se události seběhly tímhle způsobem. On byl absolutním panovníkem, což znamená, že byl držitelem skoro veškeré moci a dělal cokoliv si zamanul. A najednou tu byli tihle narfněnci využívající stavu nouze, kdy si neměl možnost kupovat tolik hedvábných šatů jako dříve. Využívají situace, aby vyhlásili Národní shromáždění Francie, aby vyhlásili, že není absolutní panovník, že jeho moc bude tímhle shromážděním uzmuta. A to mu nepřidalo na štěstí. Proto nechal o přestávce uzamknout dveře Shromáždění, aby nikdo nemohl zpátky dovnitř. "Zrovna se v té místnosti něco opravuje," tvrdil, "možná se budete muset shromáždit později." Což byl jeho způsob, jak říct ne. Pokud vyhlašujete, že jste Národním shromážděním Francie, já vás nenechám se shromažďovat. Dokonce vás ani nepustím do místnosti. To tedy moc nepřispělo ke zlepšení nálady všech těch lidí. Lidé mají hlad, tihle žijí ve zbytečném luxusu, dokonce už jim bylo zakázáno hlasovat s nimi dohromady v jedné místnosti, a když si hlasují sami a prohlásí se za zástupce francouzského lidu, což ostatně jsou, tak král je zamkne, nedovolí jim vejít. A tak odejdou do jednoho tenisového sálu ve Versailles. Tady je obrázek toho sálu. Tohle je versailleský tenisový kurt, míčovna. Pomůže vám to si uvědomit, jak okázale se ve Versailles muselo žít, pokud tu měli koncem 17. století vlastní tenisový kurt. A tady došlo ke složení "Přísahy v míčovně", kde bylo vyhlášeno nejenom, že jsme Národním shromážděním Francie, ale navíc se taky zavazujeme nepřestat, dokud nevytvoříme francouzskou ústavu. A tak se z Národního shromáždění stalo Ústavodárné shromáždění, které pak bude mít za úkol napsat ústavu. Ústavu pro Francii. A některé části církve a šlechty s nimi sympatizovaly. Nakonec začal Ludvík XVI. něco tušit. Nelíbilo se mu, jak naštvaní lidé jsou. Kdykoliv se snaží zavěst nějaká opatřaní, naštvou se ještě víc a zacházejí ještě do větších krajností. A tak, jenom aby to vypadalo, řekl "Dobře pánové, to by šlo, dělejte si co chcete, možná k tomu budu vstřícný, máme konec konců krizi a vy možná mluvíte docela rozumně." A nechá je znovu se shromáždit. Ale zatímco on takhle mluví, lidé si začínají všímat, že kolem Paříže se stahují jednotky a zjevně je tam posílá král. A hodně z těch jednotek, i když spadají pod francouzskou armádu, jsou ve skutečnosti cizí jednotky. Pokud se nad tím zamyslíte, tyto jednotky by byly úplně ideální k potlačení nějakého povstání, nebo ještě líp, k rozpuštění Národního shromáždění. Lidé začínají být poněkud paranoidní, jak si jistě dovedete představit. A navíc, hlavní finanční poradce Ludvíka XVI., Necker, Jacques Necker, sympatizuje s třetím stavem a říká: "Pane králi, já bych řekl, že by bylo rozumné, abyste svoje výdaje rozvrhnul nějak lépe. Možná kdybyst zkusil žít o trochu méně luxusně, když vezmeme v potaz rozpočet vlády, stav francouzského lidu - - oni hladoví, víte? To málo byste snad udělat mohl, ne?" Jenže Ludvík XVI., místo, aby dal na jeho radu, jej vyhodil. Propustil svého poradce. Shrňme si to. Vojenské jednotky postupují na Paříž, je tu Přísaha z míčovny, Ludvík XVI. propouští poradce, lidé jsou čím dál hladovější a Pařížané říkají: "Král plánuje znovu nás potlačit, tohle není nic dobrýho, musíme se ozbrojit." A tak zaútočí na Bastilu. Tady máte obrázek Bastily. A to je taky ten nejslavnější, když se poprvé učíte o Bastile, nebo možná se o ní poprvé učíte zrovna teď. Dávali tam politické vězně a oni ty vězně propustili. Ale ve skutečnosti tam bylo jen sedm vězňů. Ne tisíce a tisíce politických vězňů, které by tehdy osvobodili. Opravdová hodnota Bastily pro revolucionáře spočívala v tom, že tam měli zbraně. Byl tam docela důležitý sklad zbraní. Když tedy zaútočili na Bastilu a vzali si odtamtud zbraně, najednou mohli vlastně odrazit jakoukoliv hrozbu, kterou by mohlo představovat vojsko. Zároveň je to ale i začátek toho opravdového chaosu francouzské revoluce. A jak ještě v několika dalších letech uvidíme, ten chaos už jenom vzrůstá. Z mnoha pohledů je to ještě o dost horší než americká revoluce. Protože to, co se dělo ve městech a co začali Francouzi dělat jeden druhému, to bylo opravdu barbarství. A právě tady jste to mohli vidět poprvě, když šéf Bastily, dovedl situaci mezi vojáky k mrtvému bodu. Nakonec se snažil zajistit příměří, protože si říkal: "Vypadá to na moc krve." Ale jakmile se k němu revolucionáři dostali, probodli ho, uřízli mu hlavu a napíchli ji na kůl. Potom se vrátili k pařížskému starostovi a zastřelili ho. Věci se zjevně vymkly z rukou. Ale většina lidí považuje útok na Bastilu za hlavní událost francouzské revoluce. Dokonce i dnes slaví lidé "Den Bastily" (tj. francouzský den nezávislosti). To bylo 14. července 1789, jenom abych zdůraznil, jak rychle se všechno stalo. Generální stavy byly v květnu, Přísaha v míčovně v červnu a pak v červenci se konal útok na Bastilu. Později v srpnu, jenom abych dokončil tu myšlenku, že jsme opravdu v revoluční době, vyhlásilo Národní shromáždění, které začalo v míčovně s třetím stavem, svůj ekvivalent Prohlášení nezávislosti. Vyhlásili Deklaraci práv člověka a občana, svoji verzi Prohlášení nezávislosti, která všechno shrnovala otázkou: "Co je život, svoboda a snaha o štěstí?" Sice používám slova z americké revoluce, tohle byla jejich Deklarace nezávislosti. Nebyla to úplně ústava, jenom prohlášení o záležitostech, které byly podle nich potřeba, aby bylo možné vládnout jakékoliv zemi. A taky myšlenky, na kterých by každá země měla být postavena. A tady vás opustím. Teď jsme tedy začali Velkou francouzskou revoluci. A teď uvidíte, jak se v průběhu dalších několika let věci stanou krvavějšími a ještě hodně složitějšími. A až bude po všem, neskončí to tak docela dobře ve smyslu svobody pro lidi.
video