Podnikání
Přihlásit se
Podnikání (5/28) · 3:40

Danny O'Neill - Začínáme Prezident firmy Roasterie

Navazuje na Současná ekonomika.
Jediná věc, která mě zajímala, je kvalita a kvalitní káva. Miluji kávu. Sním o ní každou noc a sečetl jsem všechnu kávu, kterou jsem vypil, a pomyslel jsem si, že pokud dokážu najít 50 lidí, kteří pijí tolik kávy jako já, pokryje to platby za můj dům. Doslova jsem pražil kávu ve sklepě. Trvalo pár měsíců než si 1 člověk koupil 1 libru kávy. Byl to trošku pokus omyl a potom to opravdu byla eliminace možností. Neměl jsem mnoho peněz. Myslím si, že v té době stála velkoobchodní káva na farmářském trhu možná 80 nebo 90 centů. Velkoobchodní prodejní cena byla 3,75 a věděl jsem, že moje platby za dům byly 850 dolarů. Pokud přemýšlíte o kávě, můžete přemýšlet o trendech ve víně, chlebu, čokoládě, pivu, skotské. Jsou tak trochu stejné, že ano? Je tu uprostřed pořád nadbytek komerčního zboží například chléb značky Wonder. Ale náhle se objevila všechna tato pekařství, trochu jako jsme to dělali před staletími. To samé s místními pivovary. Myslím si, že jsme měli v obchodu s kávou štěstí, protože dobré víno už tu správnou cestu mělo před námi, a spousta toho, co děláme, dokonce až k popisu naší kávy, jsem převzal z obchodu s vínem. Hledal jsem nejlepší kávu, jakou na světě můžu najít a pražil ji nejlepším způsobem jaý člověk zná a dostal ji k zákazníkovi tak rychle, jak bylo v lidských silách. Objevil jsem všechny vzduchové pražírny. Jsou založeny na myšlence horkého vzduchu stejně jako u strojů na přípravu popcornu. Se zrny je opravdu zacházeno jemně a promíchávají se opravdu plynule. Nerozbije je to a každé zrnko je upraženo perfektně z obou stran. Káva ze vzduchové pražírny je velmi jemná, lahodná, krémová, ne hořká. Chuť byla dramatická. To mě přivedlo do Corvallis v Oregonu, k jednomu nabručenému starému pánovi, který postavil tyto pražírny ve starém kostele v Corvallis v Oregonu. Jednu z nich jsem si koupil a poslal ji do Kansas City a tak mých 17 000 nyní kleslo na asi 4 000 dolarů. Neměl jsem čas změřit dveře, takže samozřejmě pec nepasovala do sklepa. Dalších pár týdnů jsem strávil tím, že jsem hledal někoho, kdo by byl schopný rozřezat ji napůl a dostat ji dolů do sklepa. Když jsem dostal pražírnu do sklepa, potřebovala elektřinu, která mohla jít do klimatizace. První prodej si velice jasně pamatuji. Bylo to pro Pam a měla vozík u zdravotnického centra [KU] v St. Luke's. Myslím si, že pravděpodobně jenom obdivovala mé nadšení, a tak nakonec, po tom, co jsme se několikrát viděli, mi zadala objednávku na 10 liber. Jel jsem přímo do Brookside, šel dolů do sklepa, upražil kávu, jel zpátky k ní a ona řekla: "Co to je?" a já řekl: "No, to je tvoje objednávka." "Kde jsi to vzal?" Řekl jsem povýšeně, bráníc se: "Jak to myslíš, kde jsem to vzal?" "Upražil jsem to!" "Kde?" Řekl jsem: "V mém sklepě." Dotkla se toho, a pokračovala: "Je to stále teplé. Voní to úžasně!" A tak se mi rozsvítilo. Potom jsem vstupoval přímo do hlavních dveří, kdykoliv jsem doručoval a byl jsem jako kreslená postavička Kojota Willa. Mohli jste za mnou vidět tu vůni. V prvním měsíci, v prosinci 1993, jsem prodal 1 100 dolarů. Myslím, že jsem měl devět stálých zákazníků. Další měsíc to bylo kolem 3 000 dolarů. První celý rok jsme prodali 540 000 dolarů a potom to bylo trošku přes milion a potom těsně pod 2 miliony a tak dále.
video