Dave Smith, CEO & zakladatel, TekScape IT - 4. část Na vrcholu světa, mami

... Moje jméno je Dave S mith a jméno společnosti je TekScape IT. Utekl jsem z domova v 15. Bylo to večer v deset, přesně před mými 16. narozeninami. Vloupal jsem se do skautského srubu. Otevřel jsem okno, vlezl jsem dovnitř a okno zavřel. A tomu se říká vloupání, bohužel. Spal jsem tam na podlaze a nakonec jsem se vrátil domů. Za týden nebo později někdo zaklepal na dveře a máma mi říká: "Někdo tě chce vidět." Byla to policie, nandali mi pouta a odvezli na stanici. Hodně jsem brečel. Byl jsem vyděšený. Je mi 16 let a sedím 5 dní ve vězení. Měl jsem za kamrády takové delikventy, se kterýmy jsem se poflakoval. A pak jsem si řekl, že s nimi skoncuji. S tímhle je konec. Nechci si tímhle projít znovu. To byl bod změny v mém dospívání. Další průlomový bod byla maturita, protože jsem ji stěží udělal. A potom na konci školy, když jsem dostal diplom, řekl jsem mámě: "Jsem na vrcholu světa, mami." A byl jsem z toho úplně nadšený. A po dvou třech dnech jsem si uvědomil, že to je každýmu úplně jedno. Nikdo se už nezajímá o to, že jsem v něčem úspěšný. Protože, když jste ve škole, tak se učitelé především starají o to, aby studenti dostali známky, které potřebují dostat, a to je cíl. Ale jakmile jsem se dostal ven, nikdo se již nezajímal. Byl to šok a pak jsem šel za mámou a zeptal jsem se: "Můžu jít na vysokou?" Ona na to: "Zbláznil ses? Nebudu ti platit vysokou! Nechal ses zatknout a jen tak tak si prošel střední... Myslíš si, že ti dám peníze na vysokou?" A pak mi to došlo "Tohle si musím zařídit sám. Tohle musím vyřešit sám." "Jak to můžu udělat, aniž by mi někdo pomohl?" A tam to byl začátek a tak nějak to začalo. Zadával jsem data, byl jsem úředník na burze. Pak umřel můj nevlastní otec a to byla poslední kapka. Řekl jsem si: "Dobře, teď musim začít s něčím velkým. Budu v životě dělat větší rozhodnutí. Nebudu netečný a nebudu žít v malém městě v Connecticutu. Potřebuju začít dělat mnohem větší rozhodnutí, musím začít přjímat výzvy. Přestěhuji se do Bostonu, založím společnost. Přestěhuji se do New Yorku, budu tam bez přátel, budu bydlet v garsonce a prostě v to budu věřit." Můj otec říkával "Nemohu, ještě nic neudělalo." A je to hodně špatná angličtina. Ale co tím chtěl říct a já si to uvědomil, až potom co umřel, bylo když řekneš, že něco nemůžeš udělat, tak jsi prohrál ještě předtím, než si začal. Musíte se neustále prosazovat a nikdy si neříkat, že něco nezvládnete. Tahle hodnota, kterou mi vštěpoval celé mé dětství, je to, co mi dalo schopnost vědět, že budu úspěšný a věřit v sebe. Jestli si nevěříte, nebudete schopni vystrčit hlavu a říct "Potřebuji zdvojnásobit úvěr, protože vím, že budu schopen rozvíjet tohle podnikání." Musíte věřit a musíte se tlačit dál přes všechny neúspěchy a lidi, kteří říkají, že to nedokáží. Každý aspekt vašeho života vytváří rozhodnutí, které vás nasměruje určitým směrem a nakonec vás to dostane, tam, kde jsem dnes já, sedím naproti vám. Jsem tu rád. Ale kdybych neměl předtím ty životní výzvy, neměl bych perspektivu tu sedět. ...