Kyseliny a zásady
Kyseliny a zásady (1/15) · 7:50

Arrheniova definice kyselin a zásad Popíšeme si Arrheniovu teorii, která jako první dokázala vysvětlit rozdíly mezi kyselinami a zásadami (bázemi).

Navazuje na Chemické reakce a rovnováhy.
První moderní pojetí kyselin a bází pochází od tohoto pána, Svante Arrhenia, který byl třetím laureátem Nobelovy ceny za chemii v roce 1903. Jeho definice kyselin, v jeho teorii kyselin a zásad zní: Kyselina je něco, co zvyšuje koncentraci... zvyšuje koncentraci vodíkových protonů při vložení do vodného roztoku, a to je pouze roztok vody. Dokážete si asi představit, co bude zásadou. Můžete si říct, že zásada bude něco, co snižuje koncentraci protonů. Nebo můžete říct, že snižují... Pardon, vlastně zvyšují koncentraci hydroxidů. Zvyšují koncentraci hydroxidů Při vložení do vodného roztoku. Podívejme se na nějaké konkrétní příklady. Takže silná Arrheniova kyselina - a ve skutečnosti také silná kyselina dle jiných definic - je kyselina chlorovodíková. Chlorovodíkovou kyselinu vložíme do vodného roztoku. Takže toto je vodík, tady chlór. Vložíme je do vodného roztoku. Když ji vložíme do vodného roztoku, bude okamžitě disociovat. Tato reakce bude probíhat výhradně doprava. Dostaneme chlór s ukradenými dvěma elektrony z kovalentní vazby s vodíkem, nechávajíc vodík bez elektronů, takže vodík skončí jako proton vodíku. A chlór sebere tento elektron. Má elektrony, které měl předtím, a navíc sebere elektron z vodíku, takže má negativní náboj. Oba jsou stále ve vodném roztoku. Jsou stále oba rozpuštěni ve vodě. Tady jasně vidíte, že když vložíte tohle do vodného roztoku, zvýšíte množství vodíkových iontů, neboli množství protonů v roztoku. O tomhle jsme mluvili předtím, často uvidíte takto napsanou reakci, ale vodíkové protony, jen tak tady nesedí, samostatně ve vodě. Budou se spojovat s molekulami vody a vytvoří hydronium. Často tuto reakci uvidíte napsanou takto. Máte chlorovodíkovou kyselinu. Nachází se ve vodném roztoku, jinak řečeno, je disociována ve vodě. Dále máte H2O. Máte molekuly vody, a někdy uvidíte napsáno (l - liquid), čili je v tekuté formě. A zde namísto vodíkových iontů budete uvažovat. že tento vodík se ve skutečnosti naváže k molekule vody. A tak co vám vznikne, je ve skutečnosti H3O... Toto byla molekula vody, a přidali jsme k ní vodíkový iont, a to je proton. Nemá další elektrony, a tak to bude mít kladný náboj. Bude mít kladný náboj. A tohle hydronium bude ve vodném roztoku. A k tomu budeme mít stejně jako předtím chloridový iont. Je to záporný ion, takže je to aniont. Chloridový aniont. A bude stále ve vodném roztoku, je rozpuštěn ve vodě. Uvědomte si, že chlorid zde sebral všechny elektrony, a tak vodíku žádný elektron. Následně je vodík sebrán molekulou vody a stane se z něj hydronium. Takže i touto definicí můžete říct že zvyšuje koncentraci vodíkových protonů. Dalo se by říct, že zvyšuje koncentraci hydronia, (pozn. jinak také oxoniový iont) Dle Arrheniovy definice je tedy chlorovodíková kyselinu silná kyselina. A co bude silnou zásadou dle Arrheniovy definice? Bude to kupříkladu hydroxid sodný. Napíšu to. Takže když mám hydroxid sodný, sodný Na, toto je sodík, a dále mám hydroxid. To je kyslík vázáný s vodíkem. Takže toto je hydroxid sodný. Jak tato molekula vlastně vypadá? Máte kyslík kovalentně vázaný s vodíkem. Udělám to v různých barvách. Kyslík má kovalentní vazbu s vodíkem. A vlastně má tři volné páry. Ve skutečnosti někomu sebral elektron a tak bude mít záporný náboj. Napíšu to takhle. Má negativní náboj, a máte sodný ion, který nějak ztratil elektron. Máte sodík, který ztratil elektron, takže má kladný náboj. Klidně mohl ztratit ten elektron díky tomuhle kyslíku, takže kyslík má záporný a sodík kladný náboj. Tohle je nyní kladné a tohle je záporné. Budou se vzájemně přitahovat a vytvoří iontovou vazbu. V hydroxidu sodném je iontovou vazba, protože sodík je kladný a hydroxid je záporný. Proto se k sobě přitahují. Každopádně když tento hydroxid vložíte do vodného roztoku, bude disociovat na sodné kationty s kladným nábojem. Sodný ion je také součástí hydroxidu sodného, je přitahován k hydroxidovému aniontu. Ale ve vodném roztoku disociuje. A pak máte hydroxid. Máte hydroxidový ion, takže v podstatě tato věc prostě disociuje. Toto má záporný náboj a stále bude rozpuštěn ve vodě, tedy vodném roztoku. Takže vhodíte hydroxid sodný do vody. To zvýší koncentraci hydroxidů ve vodě. Zvýší koncentraci hydroxidů a podle Arrheniovy definice kyselin a zásad tohle bude silná Arrheniova zásada. Tohle je silná zásada podle Arrheniovy definice. A nyní vás vybídnu, ať se podíváte na srovnání s jinými definicemi: s Bronstedovou-Lowryho definicí kyselin a zásad a Lewisovou definici kyselin a zásad, a uvidíte, v čem se liší.
video