Počátky naší kultury (5/6) · 9:24
Hedvábná stezka a starověký obchod Dozvíme se o takzvané hedvábné stezce, síti, která zajišťovala výměnu slonoviny, stříbra, železa, vína a ano, taky hedvábí mezi Činou a Západem. Kromě zboží se vyměňovaly i informace a nemoci. Jak je u Johna zvykem, propojí hedvábnou stezku s naším moderním způsobem obchodu.
Ahoj, já jsem John Green, sledujete Rychlokurs světové historie. Dnes si promluvíme o Hedvábné stezce, takto nazývané, protože to nebyla ani stezka, ani nebyla vyrobena z hedvábí. Tohle je tričko. Bylo navrženo v Belgii, obsahuje bavlnu z Brazílie a Texasu, ta byla uktána v látku v Číně, sešita na Haiti, potištěna ve Washingtonu, prodána mně v Indianě a teď, protože už jsem na něj příliš tlustý, brzy podnikne cestu do Kamerunu nebo na Honduras nebo možná dokonce zpět na Haiti. Můžeme se na chvíli pozastavit, abychom zvážili fakt, že většina triček vidí ze světa více než my sami... Pane Greene, pane Greene, trička nemůžou vidět svět, nemají oči. Hele, já z minulosti, těžko říct, co na tobě nesnáším nejvíc, protože je toho tolik... Ale jedna z těch nejhorších věcí je tvůj ohromný talent ignorovat vše, co je na lidstvu zajímavé a krásné, ve prospěch puntičkářského kňourání, kterým nikdo ani neztratí, ani nezíská nic hodnotného. Obleču si triko s límečkem, protože tu jsme, abychom zkoumali širší souvislosti. Hedvábná stezka nezačala obchod, ale zásadně rozšířila jeho rozsah, a spojení, která vytvořili z většiny neznámí obchodníci, pravděpodobně změnily svět víc než nějaký politický či náboženský vůdce. To hlavně bylo skvělé, když jste byli bohatí, protože jste konečně mohli utrácet za jiné věci než chrámy. Ale i když jste nebyli bohatí, Hedvábná stezka změnila životy všech lidí v Africe a Eurasii, jak si dnes ukážeme. Pojďme hned do Thought Bubble. Jak jsem zmínil dříve, Hedvábná stezka nebyla úplně stezka. Nebylo to tak, že by archeologové v Uzbekistánu objevili hromadu značek Dej přednost v jízdě a nálepek Dítě v autě. Byla to jen pozemní cesta, po které obchodníci nosili zboží na prodej. Ve skutečnosti to byly dvě cesty, jedna spojovala východní Středomoří a střední Asii, druhá střední Asii a Čínu. Aby toho nebylo málo, Hedvábná stezka zahrnovala i námořní trasy. Spousta zboží se do Říma dostávala přes Středomoří a zboží ze střední Číny putovalo přes Pacifik do Japonska, ale i na Jávu. Neměli bychom říkat, že Hedvábná stezka je jediná, ale spíše síť obchodních cest. Ale stejně jako nyní cestovalo zboží více než lidé, kteří s ním obchodovali, jen málo obchodníků přešlo celou Hedvábnou stezku. Místo toho se pohybovali sem a tam mezi městy a prodávali zboží obchodníkům, kteří ho vzali blíže k jeho cíli, každý samozřejmě postupně zvyšoval cenu. Co vůbec měnili? Pro začátek hedvábí. Po tisíciletí se vyrábělo pouze v Číně. Je spřádané z kokonů motýla bource morušového. Postup výroby hedvábí, stejně jako metoda chovu motýlů, byl přísně střežené tajemství, protože lví podíl na bohatství Číny měla právě výroba hedvábí. Číňané používali hedvábí jako rybářský vlasec, cenu pro nájezdníky, aby se vyvarovali násilí, a pro psaní, než vynalezli papír. Ale na vývoz se hedvábí používalo hlavně pro oblečení, hedvábí je lehké v létě a teplé v zimě, a než jsme vynalezli značkové ošoupané džíny za 700 dolarů, vystrojit se do hedvábí byl nejlepší způsob, jak lidem ukázat bohatství. Díky, Thought Bubble. Hedvábná stezka nebyla jen o hedvábí. Středomoří exportovalo takové neoriginální zboží jako olivy, olivový olej, víno a instalatéry s knírkem. Čína exportovala nerostné suroviny jako nefrit, stříbro a železo. Indie vyvážela hebké bavlněné látky, slonovina z východní Afriky také cestovala přes Hedvábnou stezku, z Arábie pro změnu vonné tyčinky, koření a želví krunýře. Ó můj bože, je červený, že jo? Teď mě bude honit, já jen... Až do teď jsme se soustředili na civilizace se spíše městskými typy obydlí, ale s růstem stezky se kočovní lidé střední Asie stali důležitějšími ve světové historii. Velká část střední Asie není vhodná k zemědělství, ale je těžké ji dobýt, pokud nejste, počkejte si, Mongolové. Je poměrně vhodná k chovu dobytka, a protože kočovníci jsou dobří v přemísťování, jsou schopní i v přenášení věcí z místa A do B, což z nich dělá dobré obchodníky. Díky všemu tomu cestování se stali odolnějšími k nemocem. Jedna skupina takových nomádů, Jüe-č'ové, byla pokořena v bitvě ve 2. století př. n. l. svými nenáviděnými protivníky Siung-nu, kteří si z lebky krále Jüe-č'ů udělali hrneček na pití. Za následek Jüe-č'ové migrovali do Baktrie a založili Kušánskou říši na území dnešního Afghánistánu a Pákistánu. Ačkoliv obchodování na Hedvábné stezce začalo víc než století před Kristem, skutečně se rozjelo ve druhém a třetím století našeho letopočtu a Kušánská říše se stala velkým střediskem tohoto obchodu. Tehdy byli kočovníci zatlačováni obchodníky z povolání, kteří cestovali po Hedvábné stezce a často měli obrovské zisky, ale města, která založily kočovné národy, se stala ohromně důležitými. Pokračovala ve svém růstu, protože obchodníci na stezce cestovali v karavanách a ty musely často zastavovat na jídlo, vodu a prostitutky. Města neuvěřitelně zbohatla, jedno město, Palmýra, bylo zvlášť důležité, protože všechny vonné tyčinky a hedvábí pro Řím musely skrz ni. Hedvábí bylo mezi římskou elitou tak oblíbené, že se senát opakovaně pokusil ho zakázat, stěžovali si na nerovnováhu obchodu způsobenou obchodem s hedvábím a také že hedvábí nebylo dostatečně slušné. Jak řekl Seneca: "Vidím oblečení z hedvábí, jestli materiály, jež nekryjí tělo, a dokonce ani mravnost, mohou být nazývány oblečením." O ženě, která nosí hedvábí, také řekl: "Její manžel není s jejím tělem obeznámen méně než jakýkoliv cizinec." Ale přesto byly všechny pokusy o zákaz neúspěšné, což naznačuje, jak i ve starověkém světě bohatství formovalo vládu. S obchodováním vznikl způsob jak zbohatnout, aniž byste byli král nebo panovník, který bere část toho, co lidé vyprodukují. Obchodnická třída, jež rostla se stezkou, získala hodně politické moci a tak nějak začal stáletrvající rozpor mezi bohatstvím a politikou, ať jako společnosti poskytující velké dary charitě nebo Vladimír Putin opakovaně zatýkající miliardáře. Pane Putine, chci jen říct, aby bylo jasno, nijak jsem to nemyslel, já jen... Ten vtip napsal Stan. Oh, je čas na otevřený dopis. Otevřený dopis miliardářům: Ale nejdřív se podívejme, co dnes máme v tajné přihrádce. Falešné hedvábí, materiál, jenž vyřadil pravé hedvábí. Milí miliardáři, obalil jsem se do nejjemnějšího polyesteru, abyste mě brali co nejvážněji. Tady v Crash Course jsme podnikli výzkum demografických dat a náš pořad je sledován především gramatickými nacisty, mudlovskými hráči famfrpálu, lidmi, kteří zítra píší test a miliardáři. Mám pro vás zprávu, miliardáři: Nikdy to nebude dost. Vaše vytrvalá touha nás jednou všechny zabije. S pozdravem, John Green. Když mluvíme o miliardářích, zboží, které cestovalo po stezce, ve skutečnosti změnilo životy pouze bohatých lidí. Ovlivnila Hedvábná stezka i ostatní? Ano, ze tří důvodů. Zaprvé, širší ekonomický vliv. Jen málo lidí si mohlo hedvábí dovolit, ale mnoho lidí věnovalo svůj život jeho výrobě. Jak obchod s hedvábím rostl, více a více lidí se rozhodlo zapojit do produkce hedvábí spíše než, aby dělali s životem něco jiného. Zadruhé, Hedvábná stezka nevyměňovala jen luxusní zboží. Popravdě, pravděpodobně nejdůležitější věc vyměňovaná na Hedvábné stezce byly myšlenky. Například Hedvábná stezka byla primární cestou pro šíření buddhismu. Když jsme naposledy mluvili o Buddhově osmidílné stezce, jak uniknout z cyklu utrpení a touhy, který je lidem vlastní, začínal se buddhismus z Indie vytrácet. Skrz kontakty s ostatními kulturami a tradicemi buddhismus rostl a vzkvétal a stal se jednou z největších náboženských tradic na světě. Varianta buddhismu, která zakořenila v Číně, Koreji, Japonsku, střední Ásii, je známá jako Mahájána a od původního učení Buddhy se liší v mnoha ohledech, ale jeden je zásadní: Pro Mahájánu je Buddha bohem. Můžeme, a církevní historici to dělají, bojovat o přesnou definici slova božský, ale v Mahájáně není pochyb, že Buddha je uctíván na vyšším stupni. Myšlenka nirvány se také změnila z vysvobození z cyklu utrpení a touhy na něco mnohem více nebeského a upřímně více zábavného a v některých verzích Mahájány existuje mnoho různých nebes, každé úžasnější než to předchozí. Spíš než by se soustředila na základní fakt utrpení, Mahájána nabízela naději, že skrze uctívání Buddhy nebo některého z mnoha bódhisattvů, svatých lidí, kteří mohli dosáhnout nirvány, ale vybrali si život s námi na Zemi, protože jsou super milí, se dá dosáhnout dobrého posmrtného života. Mnoho obchodníků z Hedvábné stezky se stalo příznivci klášterů, které se staly praktickými zastávkami pro karavany. Za podporování těchto klášterů získávali bohatí obchodníci typ nadpřirozeného pojištění, mniši, kteří žili v těchto klášterech, se modlili za úspěch obchodních misí a zdraví patronů. Byla to dvojitá výhra, když zvážíte, že jeden z hlavních materiálů používaných pro mahájánské rituály bylo hedvábí. Třetí důvod, proč změnila životy nás všech, světové propojení populací vedlo k šíření nemocí. Cestovaly po ní spalničky a neštovice, stejně jako dýmějový mor, který přišel z východu na západ v letech 534, 750 a s největším dopadem v roce 1346. Tento poslední mor, černá smrt, zajistil největší zničení populace v historii lidstva, zemřela téměř polovina Evropanů za pouhé čtyři roky. Značná část lidí v Itálii zemřela, stejně jako dvě třetiny Londýňanů. To by se docela možná nestalo nebýt Hedvábné stezky. Kdybyste žili v Londýně 14. století, asi byste nevinili Hedvábnou stezku za devastaci vaší komunity, ale ona hrála určitou roli. Když se na to podíváte, propojenost zajištěná Hedvábnou stezkou jistým způsobem ovlivnila mnohem více lidí než jen ty zbohatlíky nakupující hedvábí, stejně jako dnešní globalizace nabízí stejně tak sliby jako hrozby každému z nás. Příští týden budeme mluvit o Juliu Caesarovi a v jakém případě, zda nějakém, je v pořádku probodnout střeva vašeho přítele. Uvidíme se příště, díky za sledování.
0:00
9:24