A co na to Bůh? (1/6) · 11:07
Křesťanství od judaismu ke Konstantinovi Dozvíme se o historii křesťanství od počátků judaismu a vývoje monoteismu až po Pavla z Tarsu. Jak křesťanství dobylo Římskou říši za několik málo století? Probereme i Abraháma/Abrama, Smlouvu, římskou okupaci Judeje a narození, život, smrt a odkaz Ježíše Nazaretského.
Já jsem John Green, tohle je Rychlokurs světové historie a dnes si řekneme něco o Ježíšovi. Tohle je mince z římské říše z dob Ježíšova narození, která nazývá císaře Augusta božím synem. Hned na začátek řekněme, že v roce 4 př. n. l. nebylo nijak neobvyklé být synem boha nebo alespoň být synem nějakého boha. Ale aby byl božím synem prosťoučký Žid? To byla novinka. Snaha o jakékoliv porozumění křesťanství by měla začít u judaismu, protože Ježíš se narodil jako Žid a podle židovských tradic i vyrůstal. Byl jeden z mnoha, který rozšiřoval své názory v římské provincii Judea a byl součástí spasitelské tradice, díky čemuž pochopíme, proč byl považován za učitele, ale i něco mnohem, mnohem více. Pojďme rovnou do Thought Bubble! Lidé, kteří se stali Židy, byli jen jedním z mnoha kmenů, jež po zemědělské revoluci živořily v málo úrodné Mezopotámii. Zpočátku Hebrejci uctívali více bohů. Přinášeli jim oběti, aby si zajistili štěstí a dobré počasí. Nakonec však objevili náboženství založené na myšlence, která se pak stala klíčovou pro ostatní velká světová náboženství. Monoteismus, který tvrdí, že existuje jen jeden bůh. A jsou-li tu i nějací jiní bohové, jsou to úplní břídilové. Hebrejští přišli i s dalším konceptem, který se stal klíčovým. Přišli s Úmluvou, smlouvou s Bohem. Hlavním zastáncem té myšlenky byl chlapík Abrahám. Nechci z tohohle dělat lekci nedělní školy, ale nepochopíte Židy, aniž byste nevěděli o Abrahámovi či Abramovi, jak se mu říkalo, než vedl svůj slavný rozhovor s Bohem zaznamenaný v Genesis 17: Když bylo Abramovi 99 let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!" Sepíšu s tebou smlouvu a tobě se přihodí kopa megahustejch věcí: Budeš mít děti, budeš mít potomků, co je hvězd, a budeš mít navždycky celej Kanaán. Bude to boží! Mimochodem, Bibli parafrázuji, Thought Bubble. Bůh slíbil, že Abrahám bude mít s ženou děti. Přestože mu bylo 99. Ale byl tu háček: "Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán." Jen ať je to přístupné, Thought Bubble. Nežádal toho po něm málo, zvláště po 99letým dědulovi, jako byl Abrahám, který žil v dobách před celkovou anestezií. Ale takové byly podmínky smlouvy a na oplátku učinil Bůh Abraháma a jeho potomky velkým národem. Odtud pochází výrok, že Židé jsou národ vyvolený. Dík, žes nám to ujasnila, Thought Bubble. Pár důležitých věcí o tomhle Bohu: Jedinost. On, používám mužský rod, protože je to i v hebrejských modlitbách, nechce, aby krom něj byli uctíváni ještě jiní bohové. Je vše přesahující, vždy existoval a je velmi osobní, rozmlouvá s proroky, sesílá kobylky atd. Ale nikdy na sebe nevezme fyzickou podobu jako ti řečtí a římští. Je i zapleten v historii; ničí města, způsobuje potopy, určuje výsledky válek a možná i výsledky fotbalových zápasů. Stane, ne! FOTBALOVÝCH zápasů! Pravděpodobně nejdůležitější pro nás, stejně jako pro Ježíše, je, že Bůh požaduje poctivost a sociální spravedlnost. Takže tohle je bůh Izraelitů - Jahve. Navzdory nesnázím to s ním Židé, podle jejich kalendáře, vydrželi přes 5700 let. On to u nich taky vydržel, přestože pro něj byli občas trochu zklamáním, které vedlo k různým utrpením, ale i židovské tradici proroků, kteří blahoslaví Boha a nabádají lidi k návratu na správnou cestu, jinak bude více utrpení. Což nás přivádí zpět ke kamarádům Římanům. V dobách Ježíšova narození spadalo území Izraelitů pod římské impérium, jakožto provincie Judea. Když se Ježíš narodil, byla Judea pod nadvládou Heroda Velikého, známého především díky stavbě Jeruzalémského chrámu, který později Římané zničili. V dobách Ježíšovy smrti spadá Judea pod nadvládu Heroda Antipatera. Také, což nám nijak nepomůže, zvaného Herodes. Oba Herodové plnili rozkazy Římanů a oba je najdeme na seznamu panovníků, kteří utiskovali Židy. Částečně proto, že nikdy nemáte úplnou náboženskou svobodu, když jste v říši. Pokud ovšem nejste... počkejte si... Mongolové! Nebo Peršané. Také byli helénisté, přinesli řecké divadlo, architekturu a racionalismus. V reakci na tyto helénistické vlivy se mnoho kazatelů snažilo vrátit Židy zpět k tradicím a dřívější zbožné cestě, včetně saduceů, farizeů, esejců a zélótů. A jedním z kazatelů, kteří nespadali ani do jedné ze skupin, byl Ježíš Nazaretský. Ježíš byl kazatel, který šířil poselství míru, lásky a spravedlnosti napříč celou Judeou po celý svůj, tehdy průměrně dlouhý, život. Byl nevšedně charismatický a přitahoval malé, ale neuvěřitelně věrné skupiny stoupenců a tvrdilo se, že koná zázraky. Nutno však poznamenat, že zázraky nebyly tehdy ničím neobvyklým. Na Ježíšovo poselství slyšeli především chudí a utlačovaní. Bylo radikální díky svému antiautoritářskému postoji. Ježíš tvrdil, že spíš projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království. Řekl "Blaze tichým" a "Mnozí první budou poslední a poslední první". To všechno bylo svým způsobem hrozbou pro vrchnost, proto ho nechali zadržet, soudit a zbavili se ho tak, jak se tenkrát rebelů běžně zbavovalo - ukřižováním. Aby bylo jasno, Římané ukřižovali Ježíše, protože podkopával jejich autoritu. Pozdější tradice tvrdí, že to Židé zabili Ježíše? Velmi nešťastné. A také velmi nepravdivé. Nebudeme diskutovat o Ježíšově božství, protože tohle není hodina náboženství a hádky na Internetu mě znervózňují, proto se radši otočím na 2. kameru. Ahoj, 2. kamero, jsem zde, abych ti připomněl, že internetové hádky typu: "Je ten pověstný koláč skutečně lež?" zřídkakdy něco vyřeší. Co nás zajímá, je historický fakt, že lidé tehdy věřili, že Ježíš je Mesiáš, že je pomazaný, Syn Boží. Věřili, že jednoho dne Ježíš vykoupí svět, což nás přivádí ke dvěma otázkám o křesťanství: 1. Proč tomu tahle malá skupinka lidí věřila? a 2. Proč a jak se tahle víra tolik rozšířila? Takže, proč by lidé věřili, že Ježíš je Mesiáš? Zaprvé Židé odpradávna věřili, že k nim v nesnázích přijde spasitel. A Judea pod nadvládou Římanů rozhodně v nesnázích byla. Mnoho proroctví mluví o spasiteli, jehož život se podobá Ježíšovu. Například, Izaiáš 53 tvrdí, že nebude pochopen a bude s ním špatně zacházeno. Tak to bylo i s Ježíšem. "Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili." A mnoho proroctví, například Daniel 7:14, vysvětluje, že až přijde Mesiáš, nastane nové ohromné, navždy trvající království. A to muselo lidem, kterým byla odebrána autonomie, znít hodně pěkně. Díky čemuž někteří Židé Ježíše v proroctvích viděli a během jeho života, nebo brzy poté uvěřili, že je Mesiáš. Většina z nich myslela, že nové království bez konce je hned za rohem, což je asi důvod, proč se nikdo neobtěžoval napsat o Ježíšovi něco víc po několik desetiletí až do doby, kdy bylo jasné, že si na úchvatné, navždy trvající království budeme muset ještě počkat. Měl bych zmínit, že myšlenka Mesiáše se tenkrát nevyskytovala jen u Židů. Měli ho i Římané. Římský básník Vergilius napsal o chlapci, který: "Osvobodí Zemi od nikdy nekončícího strachu. Bude žít božským životem a uvidí hrdiny splynout s bohy." Nezní to povědomě? Vergilius v básni ale psal o císaři Augustovi, ne o Ježíši, což znovu ukazuje na podobnosti mezi nimi. Oba jsou nazýváni syny božími. Oba jsou sesláni na Zem, aby ji vysvobodili od nekonečného strachu. Jeden ale vládl největší říši na světě a druhý věřil, že se ta říše a celý svět musí dramaticky změnit. Tak proč se ten chudší a méně slavný stal více vlivným? Zde jsou tři možné historické důvody: Důvod 1: Římané to Židům zavařovali. Ve skutečnosti se věci pro Židy jen zhoršovaly, zvlášť po vzpouře v letech 66-73 n. l., což nedopadlo zrovna dobře. A než prach usedl, Římané zničili Chrám, vyloučili Židy z Judey a začali s tím, čemu dnes říkáme židovská diaspora. Bez chrámu a zeměpisné jednoty si museli Židé ujasnit, co to znamenalo být Židem a co byly základy tohoto náboženství. To donutilo Ježíšovy stoupence učinit rozhodnutí, zda budou i nadále Židy a žít podle přísnějších pravidel nastavených rabíny, nebo jestli budou něco jiného. Rozhodnutí zpřístupnit toto náboženství i "nežidům", lidem, kteří nebyli součástí úmluvy, je hlavní důvod, proč se křesťanství stalo světovým náboženstvím místo judaistické sekty. A pravděpodobně nebylo na škodu, že hlavní zastánce judaismu byl Jakub, Ježíšův bratr, který byl zabit Římany. Důvod 2 je blízko důvodu 1 a je o chlápkovi jménem Saul. Ne tenhle Saul. Ano, Saul z Tarsu, díky. Saul měl zjevení na cestě do Damašku, stal se Pavlem, začal navštěvovat Středozemí a posílal tam dopisy Ježíšovým následovníkům. A byl to právě Pavel, kdo ustanovil, že následovníci Ježíše nemusí být Židé, nemusí být obřezaní a nemusí dodržovat jejich zákony atd. To prolomilo hráze pro tisíce lidí, kteří k novému náboženství konvertovali. Další věc je, že Pavel byl římský občan, takže mohl volně cestovat celou římskou říší. Což mu pomohlo přesvědčit nejrůznější lidi a usnadnilo mu to zeměpisné rozšíření křesťanství. On už je čas na otevřený dopis? Dobře. Otevřený dopis téhle rybě. Ale nejdřív se podívejme, co je v tajné přihrádce. Ale Stane. To je mé oblíbené album, Jesus Christ Superstar, konečně na mém oblíbeném formátu, kazetě. Sladil jsem košili s Jesus Christ Superstar? Ano. Drahá Ichtys, v prvním století, kdy bylo ještě underground a hipsterský být křesťan, jsi byla tajným symbolem křesťanství používaným k ukrývání se před Římany. Ichtys, řecký výraz pro rybu, byl akronym a hustej způsob, jak mluvit o náboženství, aniž by někdo věděl, o čem se mluví. Nikdy neuhádneš, co se stalo. Dokonce na místech, kde je v pohodě se bavit o křesťanství a používat normální křesťanské symboly jako třeba kříž, jsi zažila ohromné obrození díky výrobě plastových štítků na auta. Jako vážně, Ichtys, neviděl jsem takový comeback od Ježíše! S pozdravem, John Green. A na závěr, křesťanství vzniklo a vzkvétalo v říši se společným jazykem, který pomohl jeho šíření. A hlavně, byla to říše v rozkladu. Koncem 1. století n. l. byl Řím na cestě ke dnu. A průměrný člověk, možná i některá vrchnost, se neměl dobře a zhoršovalo se to tak rychle, že by si jeden myslel, že nastává konec světa. Římské náboženství nenabízelo příslib posmrtného života. Nabízelo bandu ufňukaných a haštěřících se bohů, promiňte, jestli jsem urazil nějaké stoupence, ale vážně, jsou hašteřiví. Ale i když byli raní křesťané pronásledováni římskou říší, někdy byli předhazováni lvům a jiným zvířatům, křesťanství pomalu rostlo. Jak úpadek Říma pokračoval, císař Konstantin povolil uctívání Ježíše a nakonec sám přešel ke křesťanství. Teprve pak začalo vzkvétat. Řím sice nebyl to, co býval, ale stejně všichni chtěli být jako císař. A brzy poté se na mincích objevil nový syn Boha. Díky za pozornost. Uvidíme se příště.
0:00
11:07