A co na to Bůh? (2/6) · 12:03
Pád Římské říše... v 15. století Západořímské říše podlehla barbarům r. 476 n.l., ale Byzantinci, kteří si říkali Římané, vládli v Konstantinopoli své Východořímské říši dalších 1000 let. Zjistíte, co prováděl císař Justinián a dozvíte se také o starověkých sportovních výtržnostech a hipsterských barbarech.
Ahoj, jsem John Green, tohle je Rychlokurz světové historie a dnes budeme mluvit o pádu Říma. Pane Greene, pane Greene! Kdo je ta pěkná dáma? Ta dáma, já z minulosti, je císař Justián, dostaneme se k němu za chvilku. Jak a kdy Řím padl, zůstává předmětem velké historické debaty, ale dnes budu tvrdit, že Řím doopravdy nepadl do poloviny 15. století. Ale prvně se podívejme na ten tradiční pohled. Barbaři před branami. Tyjo, nevypadáš ty tradičně. Technicky řečeno, město Řím bylo dobyto bar-bar-bar-barbary v roce 476 n.l. Vládl poslední Římský císař Romulus Augustus, který vládl říši méně než rok, než byl sesazen a poslán do exilu Odoakerem, který byl nějaký barbar, nevíme přesně který. Ostrogótové, Hunové, Vizigóti, Vandalové, všichni připadali Římanům stejní. Řím byl dobyt barbary už dříve, například Alarichem I. Vizigótským v roce 410. Je to Alarich nebo Álarich? Slovník tvrdí Álarich, ale v Upířích denících je Alarich, takže budu používat Alarich. Nicméně po roce 476 už nikdy nebude v Římě "římský" císař. Pak je tu ten hipsterský anti-imperialistický argument... To je pěkné, ale pokud chceš být pořádný hipster, měl bys asi popřít, že vlastně jsi vlastě hipster... Přesně tak. Ten argument zní: Řím byl odsouzen k pádu, jakmile se rozšířil mimo Itálii, protože čím dál je nějaké území od hlavního města, tím hůře se mu vládne. Takže imperalismus sám zasel semena zničení Říma. Tento argument vyjádřil Římský historik Tacitus, i když to vložil na jazyk britskému náčelníkovi. To znělo oplzle, ale není to pravda. Všechno v Crash Course je o kontextu: "Krádežím, vraždění a drancování dávají lživé jméno říše, vytvoří poušť a nazývají to mírem." Jsou dva způsoby jak překonat tenhle problém s vládnutím. Zaprvé, vládnete příslovečnou topazovou pěstí... To není to přísloví? Vážně, Stane? Ona je to ocelová pěst? Ale topaz je mnohem tvrdší než ocel! To lidi už dnes neznají Mohsovu stupnici tvrdosti? Nicméně, Římané tohle nemohli dělat, protože celá jejich identita vycházela z ideálu spravedlnosti, která brání svévolnému násilí. Druhá strategie je více začlenit podrobené lidi do říše. V případě Říma z nich udělat Římany. To fungovalo velmi dobře v raných dnech republiky, a dokonce i v začátcích císařství. Ale nakonec to vedlo k... barbarům za branami. Úpadek legií začal dlouho předtím, než začal být Řím pleněn. Začalo to extrémně špatným rozhodnutím začlenit germánské válečníky do Římské armády. Řím za sebou měl dlouhou historii absorbování lidí z okrajů říše do jeho státu, prvně z nich udělali spojence a pak jim postupně dávali plná občanská práva. Obvykle si ale tito "cizí" občané vyvinuli pouta s Římem, naučili se latinsky, a přijali celou tu ideu aristokratické republiky. Ale během třetího a čtvrtého století n.l., byla říše donucena povolit vstup do armády takové lůze, která se o Řím samotný moc nestarala. Byly věrní jen svým velitelům. A jak si určitě pamatujete z historických příkladů Caesara, Pompeia, Maria a současného Afgánistánu, to není návod na domácí štěstí. Takže máme Řím, zaseknutý v hodně drahých a krvavých válkách proti Germánům, lidem, kteří byli vážně dobří v bojování a pak dostali super nápad. Proč nebojovat společně s nimi? Takže je v podstatě najali a brzy se Římské legie hemžily žoldáky, kteří byli loajální hlavně zlatu, a pak jejich velitelům a ani trochu Římu, což bylo místo, které málokdo z nich vůbec viděl. Proč by jim vlastně do prdele mělo něco být do zdraví a dobré bytí říše? Můžu říct do prdele, Stane? Super! To byl samozřejmě recept na občanskou válku a přesně to se stalo, když se generál po generálovi po generálovi prohlásil za císaře Říma. Takže na západě to bylo velmi málo stabilní. Například, mezi lety 235 a 284 n.l. se 41 lidí buď stalo nebo prohlásilo císařem. A po roce 200 mnoho generálů, kteří byli dostatečně silní, aby se prohlásili císařem, ani nebyli Římané. Ve skutečnosti, mnoho z nich ani moc nemluvilo latinsky. Kupodivu, jeden z nejlepších symbolů nové tváře Římské říše byl krejčovský. Místo tradiční tuniky a tógy ze dnů slávy Senátu, většina nových generálů-císařů přijala ten nejpraktičtější a nejbarbarštější oděv: kalhoty. To mi připomíná. Je čas na otevřený dopis. Otevřený dopis kalhotům. Ale prvně se podívejme, co je v tajné přihrádce. Podívejte, je to Nýtovačka Rosie! A nosí kalhoty! Drahé kalhoty, Přestože jste se časem staly symbolem patriarchálního útlaku, v raných dnech vás nosili jak muži, tak ženy. A ve dnech římské republiky vás nesnášeli. Považovali vás za barbarské. Považovali lidi, které vás nosili, za příklad lidí postrádajících civilizaci. Vydali se na sever a vítr profoukl jejich tógy a ejhle, přijali kalhoty. A to je lekce historie, kalhoty, že když si lidé musí vybrat mezi civilizací a zahřátými genitáliemi, vyberou si zahřáté genitálie. S pozdravem, John Green A nyní zpráva od našeho sponzora: Tuto epizodu Crash Course vám přináší zbrusu nový Oldsmobile Byzanc, kombinující sílu a luxus skvě- Vážně? Firma Oldsmobile už neexistuje? A Byzanc je místo? Jsi si jistý? Pamatujete, jak jsem říkal, že Římská říše přežila až do patnáctého století? Tak to byla Východořímská říše, jinak známá jako Byzantská říše. Ale ne lidmi, kteří tam žili, ti se považovali za Římany. Takže zatímco Západořímská říše upadala do chaosu, východní polovina Říše měla své centrum v Bizantiu, městě na pobřeží Bosporu, které Konstantin poté přejmenoval na Konstantinopol, čímž připravil cestu pro jediný mainstreamový hit od They Might Be Giants. Konstantin přesunul své sídlo a tím pádem i sídlo Římské říše do Konstantinopole v roce 324 n.l. Konstantin měl mnoho důvodů, aby přesunul hlavní město na východ. Zaprvé asi uměl lépe řecky než latinsky a k tomu byly východní provincie mnohem bohatší než ty západní a člověk chce být blíže k místu, kde se pořádně bojuje a rabuje. Nepřátele na východě, jako Peršané, Parthové a perští Sasánovci, byly opravdové říše, ne jenom tlupy bojovníků. A bez ohledu na to kde jste byli ve světové historii, pokud jste chtěli být slavní díky válkám, opravdu jste museli bojovat proti Peršanům. Dokonce i když jste byli, Mongolové. Ne tentokrát, přátelé. Jak se politické centrum Říše římské přesouvalo na východ, Konstantin se také pokusil přesměrovat jeho náboženství, křesťanství, směrem na východ, kde uspořádal první nikajský koncil roku 325. Šlo o snahu sjednotit víru všech křesťanů, to vyšlo, ale započalo to větší vládu císaře nad církví. Tento trend samozřejmě pokračoval k napětí mezi církví s centrem v Konstantinopoli a tou s centrem v Římě. Ale o tom později. Abych vám ukázal dramatičnost tohoto přesunu, během 4. století n.l. populace Konstantinopole prudce vzrostla, zatímco populace Říma klesla z 500 na 80 tisíc. A přestože Byzantinci mluvili řecky a ne latinsky, považovali se za Římany, a pokud to dělali oni, my bychom měli taky. Pojďme do Thought Bubble. Na starou Západní římskou říší ta nová, Východní římská říše hodně navazovala. Politicky, každé vládl jeden (někdy dva a jednou dokonce čtyři, ale na to teď zapomeňte), který vládl absolutní vojenskou silou. Války byly v podstatě nekonečné, protože Byzantinci válčili s perskou Sasánskou říší a také jinými islamistickými říšemi. Obchod a zemědělské pozemky přinášely velké daně. díky kterým byla Byzantská říše jako Západní říše, neobyčejně bohatá a měla o něco víc kompaktnější území než její předchůdce a také mnohem více měst. Obsahovala všechny kdysi nezávislé řecké městské státy, takže se jí lépe vládlo. Jako jejich západní protějšky, Byzantinci si užívali podívanou a sporty. Závody vozů v Konstantinopoli byly obrovské, na Hippodromu se účastnily tisíce, aby fandili svým favoritům. Sázelo se ve velkém a panovala tam obrovská rivalita, nejen ve sportu, ale také v politické příslušnosti mezi dvěma hlavními týmy, Modrými a Zelenými. Díky, že jsi nás dala k Zeleným, Thought Bubble. Rivalita byla tak nažhavená, že mezi nimi někdy vypukly násilné roztržky. V jedné takové bylo zabito odhadem třicet tisíc lidí. Díky Thought Bubble. Ale možná ten nejsoustavnější římský aspekt Byzantské společnosti byl, že dodržovali římské zákony. Římané se vždy chlubili, že jim vládnou zákony a ne muži, a přestože už to po 2. století př.n.l. neplatilo, není pochyb, že přijmutí římského práva Východořímskou říší byl jeden z jejích největších úspěchů. A většina zásluh patří tomu nejslavnějšímu Byzantskému císaři, alespoň po Konstantinu, Justiniánovi. Líbí se vaše brož, pane. V roce 533 Justinián vydal Digest, výtah o 800 000 slovech z 1528 latinských právních knih. A ještě k tomuto vydal Institutiones, což bylo něco jako osnovy pro římské právní školy, které existovaly po celé říši. Justinián byl ten naprosto nejúžasnější ze všech Byzantských císařů. Byl jako David Tennant všech Doktorů. Narodil se jako rolník někde na Balkánu a pak povstal a stal se císařem roku 527. Vládl téměř 30 let a kromě kodifikace římského práva, hodně přispěl k obnovení původní slávy Římské říše. Dobyl zpět Kartágo a dokonce dobyl zpět od Gotů i Řím, ačkoli ne na dlouho. A je zodpovědný za postavení jednoho z největších kostelů všech dob, který je nyní mešita, Hagii Sofii neboli chrám Boží Moudrosti. Jakmile jedna z těch sportovních roztržek zničila předchozí kostel, postavil tento, který se stal s jeho vysokými kopulemi symbolem bohatství a nadbytku jeho říše. Římané byli znamenití stavitelé a inženýři a Hagia Sofia není vyjímkou, kopule jí rovná nebyla postavena dalších 500 let. Ale nikdy byste si ji nespletli s římskými chrámy, nemá takovou tu strohost a důraz na techniku, kterou vidíte například u Kolosea. A tahle budova je i symbol toho, že Východořímská říše byla i nebyla římská. Možná ta nejzajímavější věc na Justiniánovi byla, že byl ženatý s kontroverzní divadelní osobou, Theodorou. Danico, mohli bychom dát na tabuli Theodoru? To je úžasné. Je vtipné, jak si jsou manželé vždy podobní. Theodora započala její kariéru jako herečka, tanečnice a možná i prostitutka, než se stala císařovnou. A možná dokonce zachránila vládu jejího manžela, když ho přesvědčila, aby neutekl z města při roztržkách mezi Modrými a Zelenými. Mentorovala také jednoho eunucha, který se stal velmi důležitým generálem. Mentorování eunucha sní jako eufemismus, ale není. Také bojovala za rozšíření ženských práv v rozvodu a vlastnění majetku, a dokonce nechala prosadit zákon s odvážným postojem, že nevěrná žena nebude popravena. Zkrátka, Byzantinci pokračovali v římském odkazu říše and války a zákonů téměř tisíc let poté, co byl Romulus Augustus vyhnán z Říma. Byzantinci možná nemluvili latinsky a jen pár jejich císařů pocházelo z Říma, ale v tom nejpodstatnějším byli Římané. Kromě jedné velmi důležité věci. Byzantinci následovali jinou formu křesťanství, větev které dnes říkáme východní nebo také řecká ortodoxní. Jak nastal rozkol mezi katolickými a ortodoxními tradicemi je složité, možná byste dokonce řekli, že byzantní. Co je pro nás důležité jsou rozdíly mezi církvemi, hlavní naukový z nich je o datování Velikonoc a hlavní politický, kdo vládne komuž. Mám tam správně komuž, Stane? Ano! Na západě bych papež a na východě Patriarcha. Papež je hlava Římskokatolické církve. Tak trochu slouží jako bohův regent na Zemi a nezodpovídá se žádné světskému vládci. A od pádu Říma bylo v západní Evropě hodně napětí mezi papeži a králi, kdo měl tu opravdovou moc. Ale ortodoxní církev tento problém neměla, protože patriarcha byl vždy jmenován císařem. Takže bylo docela jasné, kdo církev ovládal, takže pro to dokonce měli jméno, caesaropapismus, císař nad papežem. Ale fakt, že v Římě nebyl císař po roce 476, znamenal, že nikdo nekonkuroval papeži, což hluboce ovlivnilo směr evropské historie na dalších, no, 1200 let. Takže já bych řekl, že v několika důležitých způsobech přežila Římská říše tisíc let, poté co se vytratila z Říma a svým způsobem přežívá dodnes. Přežívá v naší představivosti, když považujeme toto za východ a toto za západ. Přežívá ve fotbalové rivalitě, která má základ v náboženských konfliktech a přežívá v Justiniánových zákonech, který je i nadále základem většiny občanských zákoníků v Evropě.
0:00
12:03