A co na to Bůh?
A co na to Bůh? (4/6) · 10:55

Doba temna - jak temná byla? Doba temna byla někde temnější než jinde. Zatímco Evropa skutečně měla své problémy, jiné části světa byly vcelku osvícené. Probereme evropský feudalismus, kulturní rozkvět islámského světa i vědecké a umělecké pokroky v Číně. To vše během "doby temna".

Navazuje na Počátky naší kultury.
Ahoj, jmenuji se John Green. Tohle je Rychlokurs světových dějin. Dnes se budeme zabývat středověkem. Pravděpodobně nejvíce eurocentristickým obdobím dějin, což opravdu něco znamená. Jsme Evropa! Procházím námi nultý poledník. Jsme uprostřed každé mapy. A jsme světadíl, ačkoli jím vlastně nejsme. Na začátek malý kvíz. Jaký byl nejlepší rok tvého života? Jaký byl ten nejhorší? Pane Greene, pane Greene! Nejlepší 1994. Nejhorší 1990. Jejda, moje já v minulosti, o tolik se to zlepšuje, ale taky zhoršuje. Za nejhorší označím 2001, za nejlepší 2006. Teď je to na vás, drazí žáci, během úvodu sdílejte svoje nejlepší a nejhorší roky Zjistili jste, že váš nejhorší rok byl pro někoho nejlepším. Stejně tak v historii. Období mezi 600 a 1450 našeho letopočtu je v Evropě nazýváno středověkem, protože nastal mezi zánikem Římské říše, opomeneme-li Byzantskou říši, a začátkem novověku. Občas je označován jako Doba temna, neboť nebyl moc osvícený, ale byl opravdu tak temný? Záleží na úhlu pohledu. Pokud máte rádi města a poezii, pak se v Evropě opravdu jednalo o dobu temna, pokud ale preferujete neumírání z válek ani z ničeho dalšího, potom "doba temna" vlastně nebyla tak špatná alespoň do epidemie moru ve 14. st. Mezitím, mimo Evropu, byl středověk dobou skutečného osvícení, nejprve se ale budeme nudit Evropou. Jdeme na to. Středověká Evropa měla méně obchodu, měst a kulturní produktivity než původní Římské impérium. Londýn a Paříž byly městy bez jakéhokoli plánování nebo správy kanalizací na rozdíl od měst o 5 tisíc let starších, např. Mohendžodara v údolí řeky Indu, natož Římu samotného. Ale s méně mocnými vládami, války byly alespoň méně rozsáhlé, což je důvod, proč Evropané žijící ve středověkých dobách... ...tohle jsem přesně čekal... ...se dožívali v průměru o něco málo vyššího věku. Naděje dožití byla 30 let. V době Římské říše byla pro Evropany naděje dožití 28 let. Namísto centralizované vlády, vládl v Evropě feudalismus, politické zřízení založené na vzájemném vztahu mezi lenními pány, vlastníky půdy, a vazaly, kteří ji ochraňovaly, a stávali se rytíři, výměnou za věrnost pánovi. Pánové byli vazaly jiným důležitějším pánům, ze všech nejdůležitějších byl král. Pod rytíři byli rolníci, kteří opracovávali půdu výměnou za ochranu před bandity a dalším. Feudalismus byl ekonomickým systémem. Rolníci pracující na půdě a ponechávají si část úrody pro svou obživu, zatímco zbytek odevzdávají pánovi na jehož půdě pracují. Lokální charakter feudálního systému byl perfektní ve své době, kde hrozby lidské bezpečnosti byly také v malém měřítku a lokální. Tento systém samozřejmě posiloval status quo. Lidé měli jen málo svobody a absolutně žádnou sociální mobilitu. Rolníci nikdy nemohli povýšit na pány, a téměř nikdy neopouštěli vesnice. Díky bublino. Ještě jedna zajímavá věc z pohledu světové historie. Tato devoluce z říše na provincialismus se udála na mnoha místech během mnoha časových období. V dobách politického napětí, např. po pádu Dynastie Chan v Číně, měla moc tendenci se dostávat do rukou místních pánů,, kteří dokázali ochraňovat rolníky lépe než stát. Je to častý jev v čínské historii a také v dnešním Afghánistánu. Nenazývali se však lenní páni, ale vlastníci půdy byli válečníci. Evropocentrismus znovu na scéně. Další důvod, proč se středověku říká doba temna, je ten, že Evropou kolovaly pověry a nezáživné náboženské diskuze nad tématy typu "kolik andělů se vejde na špičku jehly". Na druhou stranu byl ale středověk také dobou teologů např. Tomáše Akvinského, který byl velmi důležitým filozofem a z žen např. Hildegarda z Bingenu, autorka známé liturgické hudby a v podstatě vynálezkyně žánru morálních her. Nutno dodat, že v islámském světě byly věci zářivější nebo v "domově islámu" Naposledy jsme muslimy opustili, když expandovali z jejich domoviny v Arábii a dobyli bohaté egyptské provincie v Byzanci a celou Íránskou říši, vše za dobu zhruba 100 let. Dynastie Umajjovců rozšířila říši na západ do Španělska a hlavním městem se stal Damašek, protože to bylo takticky výhodné, a přitom stále na území Arábie. Pro Umajjovce to bylo důležité, protože tím vytvořili hierarchii s Araby jim podobnými na vrcholu. Vlastně se snažili zabránit "bratříčkování" s muslimy, kteří nebyli Arabové napříč říší. To jim vadilo, a tak se ozývali. "Nevím, jestli čtete stejný Korán jako my, ale podle toho našeho jsme si všichni rovni." Z arabských muslimů se časem stala minorita, bylo tedy možné svrhnout Umajjovce. Stalo se tak roku 750 n.l. Byli nahrazeni Abbásovci. Abbásovci? Počkat. (vyhledává Abbásovce) (správná výslovnost) Mám pravdu hned dvakrát! Takže, Abbásovci pocházeli z abbásovské rodiny, který pocházela z východní, a tedy více perské provincie islámské říše. Když Abbásovci roku 750 převzali moc, nebyl nikdo mocnější, až do roku 1258, kdy byli přemoženi, počkejte si na to, Mongoly! (hraje hudba) Abbásovci ctili myšlenku dědičné monarchie, ale hlavní město přesunuli do Bagdádu, Byli nakloněni myšlence muslimů nepocházejících z Arábie v mocenských pozicích. Pod Abbásovci nabrala islámská domovina výrazně perský směr, který nikdy zcela nepominul. Chalífa prohlásil králem všem králů, jako to udělali Achaimenovci, a brzy nato, byla Chalífovat vláda stejně nepřímá, jako to bylo u původních Peršanů. To znamená, že měl málo kontroly a kolem roku 1000 se Islámský chalífát, na mapě tak moc působivý, rozpadl do řady menších království, z nich každé naoko sloužilo chalífovi v Bagdádu. To vše proto, že Islámská říše stále více spoléhala na vojáky z pohraničí. V tomto případě Turky, a také otroky nucené do vojenské služby, kteří byli opěrou jejich armády. Což je stále dokola zkoušená strategie, které fungovala právě tak nulakrát, to byste si měli pamatovat, pokud někdy budete císařem. Nás rezidenční historik uvádí, že strategie funguje v případě, že jste Mongolové. Důležitější jak perská monarchie, zřízená Abbásovci, byla otevřenost k cizincům a jejich myšlenky. Tolerance a kuriozita byla vlastní zlatému věku islámského učení soustředěného v Bagdádu. Abbásovci dohlíželi na rozvoj kulturu jak nikdo od konce helénistického období. Arabština nahradila řečtinu jako jazyk obchodu, náboženství, kultury i filozofie, medicíny či poezie. Vše psáno arabsky. Perština ale zůstala jazykem literatury. Bagdád se stal světovým centrem vzdělanosti, se svým Domem moudrosti a obrovskou knihovnou. Muslimští učenci překládali práce řeckých filozofů, včetně Aristotela či Plata, a vědeckých prací Hippokratových, Archimédových, a především prací doktora Galéna. Zachovali buddhistické a hinduistické rukopisy, ty by jinak byly ztraceny. Muslimové sami pokročili v medicíně. Učenec Avicenna napsal Kánon medicíny. Ten byl po století základní medicínskou knihou, v Evropě i na Blízkém východě. Islámská říše převzala matematické pojmy z Indie, např. nulu, číslo tak krásné a fascinující, že by o něm mohla být epizoda. Místo toho mu jen složím malou básničku. Ach, nulo, krásná, malá nulo. Říkají, že jsi nic, pro matematickou historii však nikdo nebyl víc. Nastal čas pro otevřený dopis? (hraje hudba) Otevřený dopis vědě a náboženství, ale nejprve mrkneme do tajné přihrádky. Ale, šampaňské konfety. Stane, co s nimi mám dělat? Vážená vědo a náboženství, měli byste být ve všem tak neslučitelní, ne tak ale v Abbásovské říši. Muslimští matematici rozšířili matematiku do takové míry, že dnes máme desítkový systém a symboly, které používáme označujeme arabskými číslicemi. Náboženství tyto znalosti popohnalo kupředu, jak řekl známý filozof Ibn Rushd, jediná cestou k náboženskému osvícení je skrz Aristotelovo uvažování. Muslimští matematici a astronomové vytvořili algebru částečně proto, aby mohli zjednodušit dědické právo. Učinili pokrok v trigonometrii, aby lidé věděli, jak se mají natočit ve snaže obrátit se k Mekce. Věda a náboženství byly jedna ruka, ale, stejně jako Al a Tipper Gore, to nemohlo vydržet napořád. Nic ve světě nevydrží věčně, nic nevydrží věčně. Pozdravuji tě, Johne Greene. Bagdád nebyl jediným centrem islámského světa. Islámská Córdoba ve Španělsku se stala centrem umění, hlavně architektury To lze nejlépe ukázat na velké mešitě v Córdobě, postavené Umájjovským vládcem Abd al-Rahmanem I v letech 785 a 786 našeho letopočtu. Přesně tak. Tato stavba stojí i dnes a je považována za jednu z nejpozoruhodnějších mešit. Vybudována za pouhý rok, na rozdíl od středověkých katedrál, těm to trvalo tak milion let. Muslimové ve Španělsku byli i inženýři, kteří si nezadali s Římany. Akvadukty v Córdobě přinesly městům pitnou vodu a muslimští učenci se ujali rozvoje zemědělské vědy, zvýšili výnosy na všechny druhy nových plodin, to umožnilo Španělům žít delší a kvalitnější život. Každý chtěl žít ve Španělsku, dokonce největší židovský filozof, Maimonides. Ten byl naneštěstí vyhoštěn a skončil v egyptské Alexandrii. Tam napsal svou skvěle nazvanou obranu racionality Průvodce zbloudilých. Název samozřejmě překládám, neboť původní text byl napsán v arabštině. Mezitím Čína prožívala svůj zlatý věk. Dynastie Tchang činila vládu Číny stále více meritokratickou a řízenou více jak 80 miliony lidí. Na starost měli přes 4 miliony čtverečních mil a možná by dobyli střední Asii, kdyby nebylo Abbásovců, se kterými svedli velkou bitvu, o té jste neslyšeli, Bitvu na řece Talas. Připomínala to souboj Ali-Frazier, ale v 8. st. Abbásovci zvítězili. Došlo k rozdělení sfér kulturního vlivu. Abbásovci dominovali na západ od řeky, Číně zůstala nadvláda na východ od řeky. Dynastie Tchang tvořila umění, se kterým se obchodovalo napříč Asií. Často to byly slavné sochy z Dynastie Tchang, nepředstavující zdaleka jen čínské postavy, což znovu dokazuje rozmanitost říše. Byl to zlatý věk i pro čínskou poezii, za zmínku stojí básníci Tu Fu a Li Po, ve své tvorbě podporováni oficiální vládou. Dynastie Sung, která trvala v letech 960-1258, toho také mnoho dokázala. (pokus o vtip) V 11. století byli čínští výrobci oceli schopni produkovat tolik železa, jako mohla Evropa produkovat až v 18. století. Část byla použita na výrobu pluhů, které způsobily zemědělský boom, podporující populační růst. Porcelán byl tak kvalitní, že byl rozvážen po celém světě, proto ho dnes nazýváme čínským. Obchodovalo se natolik, že Číňanům došel kov na výrobu mincí, což vedlo k další inovaci, papírovým penězům. V průběhu 11. století Číňané sepsali svůj recept skládající se z ledku, dřevěného uhlí a síry, dnes známý jako střelný prach. Pro historii byl zlomový. Vydláždil cestu modernímu válčení a různým ohňostrojům. Tak proto! Vlastně nebyl tak temný. Děkuji za pozornost. Uvidíme se příští týden.
video